Je to tlačenice. Největší na světě. Nikde se vojáci mnoha zemí nemačkají jako tady. Vlajky zemí, které se občas nemají rády, vlají jedna vedle druhé. Teď sem dorazili i Číňané.
Je to jedna z nejhorších zemí světa. Není tam nic než síra, sůl, písek a kameny. Počasí je tu horké, zasahuje sem Danakilská proláklina, což je nejžhavější místo planety. A tak v zemi, která je velká jako čtvrtina Česka, žije jen 900 tisíc lidí, protože víc se tam mezi rozžhavené skály a sirná jezera, kde země připomíná peklo a také tak žhne, nevejde.
Zato vojáci se sem jen hrnou. Je tady největší koncentrace zahraničních vojenských základen na světě. Pro Džibutsko je to kšeft století. Číňané se zrovna zabydlují. Už vědí, na co si musí dát největší pozor, a sluníčko to není: při pochodování by si mohli pošlapat kanady s jinými vojáky. To je tady problém.
Pár kilometrů od nich jsou Američané. Ale to je na Džibutsko ještě velká dálka. Hned vedle Američanů jsou Japonci. Je to jejich první zahraniční základna od roku 1945. Hned vedle Japonců jsou Francouzi. Mají tady asi 1 700 mužů. Všichni, tedy Francouzi, Japonci a Američané, to k sobě mají asi tak dvě stě metrů. Francouzi to mají blízko i k Číňanům. Jejich letecká střelnice, kde se piloti učí bombardovat a střílet, je kousek od čínské základny.
A pak jsou tady ještě Němci, Španělé a Italové. Obvykle letecký personál, námořníci a námořní pěšáci. A speciální jednotky. Část vojáků je na americké základně, část bydlí v hotelích Kempinski a Sheraton. To víte, vojna není kojná.
Vtipné je, že všichni startují z jediného letiště, což je zároveň i mezinárodní letiště pro civilní dopravu. Je hned mezi americkou, japonskou a francouzskou základnou.
Tlačí se sem další a další. Saúdské Arábii údajně už stačí jen málo, aby začala s výstavbou vlastní základny, Egypt o ní hodně vážně přemýšlí, zájem prý mají Indové. Rusové ho měli také, požádali o souhlas, ale Džibutsko jim řeklo „nět“. To je zvláštní, protože tahle zemička nemá nic jiného, s čím by obchodovala, než svou polohu.
A tak je to země k pronajmutí. Chcete základnu? Zaplaťte pár desítek milionů dolarů a máte ji mít. Například Američané platí šedesát až sedmdesát milionů ročně, Číňané rovnou stovku. Byly doby, kdy tady bývali jen Francouzi. Když tahle jejich kolonie dostávala roku 1977 nezávislost, vymohla si, že tam Paříž bude mít posádku a že bude Džibutsko chránit, jako by to byla Francie sama.
První čínská základna v zámoří se dočká posádky, do Džibutska míří vojáci |
Jenže pak přišel rok 2001 a válka s terorismem. Do toho vypluli na moře somálští piráti. Amerika převzala od Francouzů jejich hlavní základnu a teď do ní chce nacpat 1,4 miliardy dolarů, což znamená, že to vidí na hodně dlouho. Američané tady mají speciální komanda pro operace v Africe a Jemenu, zasahují odtud až v Nigérii proti Boko Haram. Pro drony si zařídili malé letiště Chabelley.
Budoucnost je čínská
Ostatní jsou tady kvůli pirátům. Džibuti je klíčem ke vstupu do Rudého moře, druhým Suezem: proudí tudy desetina světové ropy a pětina světového obchodu. A Čína dorazila i kvůli tomu, aby měla kam evakuovat desetitisíce dělníků působících po Africe, kdyby se zase někde něco semlelo, jako v roce 2011 v Libyi. Měli jich tam 36 tisíc a museli najmout charterové letouny, aby je zachránili.
A Čína je tady samozřejmě i proto, že je tady Amerika, a Číňané ukazují svaly. Číňané si chtějí vybudovat řetěz základen od Súdánu, odkud vozí ropu, až domů. Říkají tomu poeticky - perlový řetěz. Jednou má být v Džibuti deset tisíc čínských vojáků.
Když si to ti cizinci chtějí koupit, rádi je zkasírujeme, myslí si v Džibuti. Nejde jen o nájemné. Zatímco USA jsou skrblíci, Čína v Džibuti platí stavby za 14 miliard dolarů. Přístavy, železnice, další letiště. Komu by se to nelíbilo. Země k pronajmutí si už jen s úžasem vzpomíná, že když získala nezávislost, měla jen jednu krátkou silnici. Budoucnost je slibná - ale taky hodně čínská.
