"Jsem pod velkým psychickým tlakem, bijí mě, modřiny na mých pažích byste mohli počítat," stojí v ručně psaném dopise od neznámého odesílatele, jenž z Uzbekistánu přistál na stole zpravodajky BBC. "Je nemožné žít jako člověk, když jste pozorováni kamerami, když jsou všude kolem vás ozbrojenci," pokračuje.
Mezi tisíci obdobnými případy, které se v této autoritářské středoasijské zemi dnes a denně odehrávají, je však tento dopis výjimečný. Hned několik indicií totiž naznačuje, že tentokrát není autorem "obyčejný" disident, ale samotná dcera prezidenta Gulnara Karimovová.
"Je to nepotvrzené, ale všechny ty detaily a vhled do situace, spletitý styl vyjadřování a úhledné ruské písmo naznačují, že autorem je právě Gulnara, o níž se svého času mluvilo jako o možné následnici uzbeckého prezidenta Islama Karimova," argumentuje adresátka psaní Natalia Antelava. A za pravdu jí dává i odbornice, která dopis porovnávala s oficiálním Gulnařiným rukopisem: na 75 procent jej podle ní psala sama "GuGuša", jak zní její umělecký pseudonym.
Že jde opravdu o prominentní prezidentskou dcerku naznačuje už jen fakt, že dopis skončil právě v rukou této novinářky. Byla to totiž Antaleva, kdo Gulnaru dlouhé měsíce bez ustání popichovala na jejím twitterovém účtu coby tehdejší uzbeckou velvyslankyni při OSN nepříjemnými otázkami poukazujícími na porušování lidských práv v zemi.
Většinou je Gulnara přešla bez jakékoli odpovědi. Stejně jako apely západních diplomatů je ignorovala a užívala si plnými doušky života na vysoké noze a svých tučných kont ve Švýcarsku. Jako od ženy mnoha tváří - samozvané úspěšné podnikatelky, filantropky, módní návrhářky, zpěvačky, ale hlavně středoasijské diktátorské dcerky - od ní snad nikdo ani nečekal nic jiného.
Teprve před pár měsíci její pohádkový život skončil. Stalo se tak ve chvíli, kdy se rozhodla vzepřít své vlastní mocné rodině. "Jak naivní jsem byla, když jsem si myslela, že v této zemi existuje vláda práva," spílá nyní v dopise.
Pád hvězdy v přímém přenosu
Její pád z výsluní byl o to bolestivější, že jej v přímém přenosu sledovaly na sociální síti Twitter desetitisíce lidí. Ještě před několika měsíci Gulnara svědomitě dostávala své pověsti "nejnenáviděnější osoby v celém Uzbekistánu", jak ji koneckonců svého času tituloval jistý americký diplomat v depeších zveřejněných serverem WikiLeaks.
Ale pak přišel zlom. Místo snímků v modelkovských pózách začala najednou poukazovat na zatýkání politických odpůrců, brutální bití, mučení. Proč, to vlastně nikdo pořádně netuší.
V následujících měsících pak kromě toho, že bez servítek přirovnala svého otce ke Stalinovi, sestru obvinila z čarodějnictví a svou matku z praktikování satanismu, čile referovala o svém životě. O tom, jak jsou zavírány jí vlastněné společnosti, dobročinné organizace i rušeny její módní přehlídky a zatýkáni lidé z nejbližšího okolí.
Čím výrazněji se jí represe dotýkaly, o to hlasitěji je pokaždé vykřičela na Twitteru. Tedy až do 16. února. To se ozvala svým "followerům" naposledy. Od té chvíle se její účet odmlčel.
Dopis, který dorazil z uzbecké metropole Taškentu, popisuje s obdivuhodnou pečlivostí následující den, jenž se nesl ve znamení masivního zásahu bezpečnostních složek v luxusním apartmánu v centru hlavního města. Má se za to, že se toho dne mašinerie pravé ruky Islama Karimova, obávaného šéfa tajných služeb Rustama Innojatova, dotkla právě Gulnary.
Zatímco trojice jejích nejbližších spojenců skončila v celách s obviněním ze zpronevěry, daňových úniků a praní špinavých peněz, do té doby prominentní prezidentská dcerka putovala podle hlasů z Taškentu do izolace ve vile bez internetu, televize či mobilního telefonu.
A až na dvojici ojedinělých dopisů (jeden adresovaný zahraniční novinářce a druhý uzbeckým médiím) není od té doby po někdejší středoasijské celebritě ani stopy. "Důvod tohoto pinochetovského pronásledování je, že jsem se odvážila mluvit o věcech, o nichž miliony jiných mlčí," odhalují zákulisí autoritářského režimu další řádky ručně psaného dopisu.
Úplatek, který Gulnaře zlomil vaz
Ve skutečnosti ovšem důvod Gulnařiny izolace patrně natolik prozaický nebyl. V květnu 2013 pověst uzbeckého vládnoucího klanu nehezky pošramotil skandál, který odstartovalo odvysílání dokumentu švédské televizní stanice. Ten odhalil spletitou korupční síť středoasijské republiky, na jejíž samé špici figuruje mimo jiné právě Gulnara. A to byl okamžik, kdy zahraniční investoři, zainteresovaní především v ropném průmyslu, začali tázavě zvedat obočí.
V roce 2008 si podle zjištění investigativních novinářů přes prostředníka řekla Gulnara švédsko-finskému operátorovi o úplatek ve výši 300 milionů dolarů výměnou za hladký vstup na uzbecký trh.
Nyní, rok od odvysílání dokumentu, Švédsko případ vyšetřuje jako vůbec největší korupční kauzu ve své historii a Gulnara v ní oficiálně figuruje jako jedna z podezřelých. Do vyšetřování je zapojena i desítka dalších zemí včetně Švýcarska, kde byla před dvěma týdny Gulnara v souvislosti s podvody na telekomunikačním trhu v Uzbekistánu obviněna z praní špinavých peněz (více o tom se dočtete zde).
Gulnara veškerá obvinění dlouhodobě odmítá a argumentuje, že je to špinavá hra zinscenovaná právě šéfem tajných služeb Innojatovem, jenž podle ní usiluje o to převzít moc po šestasedmdesátiletém autokratovi.
Je však fakticky téměř vyloučeno, že by se "uvěznění" prezidentské dcery odehrávalo bez souhlasu samotného Islama Karimova. Zdá se spíše pravděpodobné, že svou dospělou dceru po všech excesech jen řádně "klepnul přes prsty".
