Let z Evropy domů do USA jsem zakončila hned po přistání v letištním steakhousu, tak jsem byla hladová. Ale mohla jsem být ráda, že jsem byla vůbec doma.
„Letos na Díkuvzdání a Vánoce nikam neletíme. Nechci zažívat ty nervy na letišti, pořád nějaké příkazy, testy, roušky a opožděné lety. Na to už prostě nemáme trpělivost,“ říká mi dvaačtyřicetiletá Madeleine. Má dvě děti a bydlí v Dallasu ve státě Texas. Její rodiče žijí v Chicagu ve státě Illinois, kde také vyrůstala. Autem je to časově nemožné, a tak to letos vzdávají.
Madeleine byla jedním z těch nešťastníků, které postihl nedávný kolaps letecké společnosti Southwest Airlines. Letěla ze služební cesty z Atlanty do Dallasu. Její odlet byl na poslední chvíli zrušen a nahrazen jiným s mezipřistáním na Floridě. Ale tam pak také zůstala bez spojení a do Dallasu doletěla až další den. Tečkou za touto anabází byl okamžik, kdy se jí ztratil kufr. Dorazil za dalších 48 hodin.
„Já ten proužek nevidím jasně, není dost růžový, test považuji za neplatný,“ oznamuje mi asistent a zmizí.
