Je to příležitost, na kterou britští labouristé dlouho čekali, a možná ani sami nevěřili, že právě teď skutečně přijde. Tím spíše jen relativně krátce po posledních parlamentních volbách v roce 2019, v nichž konzervativci v historickém vítězství získali nejvyšší počty mandátů od doby Margaret Thatcherové.
Tehdejší pesimistické vyhlídky labouristů směřovaly k tomu, že do vlády se nedostanou ještě nejméně další dekádu.
Přesto právě nyní labouristé zažívají svou největší šanci od dob svých posledních premiérů Tonyho Blaira a Gordona Browna. Nad konzervativci v průzkumech veřejného mínění vedou o rekordních 33 procentních bodů. A jejich předseda Keir Starmer, šedesátiletý vystudovaný právník, který poslední dva roky upevňoval svou pozici v rozhádané straně, má nakročeno k tomu, aby se poprvé od roku 2010 stal dalším labouristickým premiérem.
Obrat znamenaly zejména poslední měsíce a kauzy vršící se kolem bývalého premiéra Borise Johnsona, které zapříčinily jeho pád, nyní urychlené kontroverzními ekonomickými kroky jeho nástupkyně Liz Trussové a nového ministra financí Kwasiho Kwartenga. Největším Starmerovým úkolem tak nyní je tyto obrovské příležitosti využít a ukázat, že je politikem schopným Británii pevně a stabilně navigovat přes rozbouřené vody.
Jak využít příležitosti
Právě v takovém duchu se začátkem týdne nesl sjezd labouristů v Liverpoolu – názorový obrat směrem k nejsilnější opoziční straně je ale velmi zřetelný také v britské společnosti. Proti konzervativcům mají rekordní preference, o Starmerovi jako možném premiérovi vážně začínají mluvit analytici a média, a dokonce i sami Britové si myslí, že na rozdíl od stávající vlády by labouristé všechny současné krize zvládali výrazně lépe.
Podle posledních průzkumů agentury YouGov 44 procent Britů věří, že případná vláda labouristů pod Starmerovým vedením by dokázala udržet rostoucí ceny v přijatelných mezích. Důvěru, že se totéž podaří nedávno zvolené premiérce konzervativců Liz Trussové, má proti tomu jen 12 procent dospělé populace.
Libra padá, ve vládě to vře. Británií zmítá velký daňový experiment |
Podobně výrazné rozdíly jsou také v dalších oblastech včetně energetických a sociálních. Starmer a labouristé například podle 43 procent Britů dokážou zajistit fungování zdravotnického systému NHS, naopak jen pouhá desetina si totéž nyní myslí v případě konzervativců.
Ačkoli Trussová opakuje, že jejím hlavním cílem coby premiérky je zajistit ekonomický růst, vidí v ní a v konzervativcích tuto schopnost jen 16 procent Britů, tedy dvakrát méně než v případě labouristů (33 procent).
A zatímco v pravidelných průzkumech za poslední dva roky si Britové ještě do konce letošního srpna ani nedokázali představit, že by Starmer reálně mohl být britským premiérem, nyní jeho podpora i důvěra v jeho schopnosti vzrostla na 36 procent. Skóre to sice není nijak závratné, přesto je to oproti srpnu skokový nárůst o patnáct procentních bodů.
Britové jsou přesto skeptičtí
To vše zároveň nutně neznamená prozření Britů a zrod jejich náhlých sympatií k labouristům: spíše to do určité míry odráží přesvědčení, že labouristé k vítězství v parlamentních volbách, které mají v řádném termínu proběhnout za dva roky v lednu 2025, tak nějak logicky směřují.
Jednoduše řečeno, po dvanácti letech konzervativců u moci se všemi jejich dosavadními skandály a problémy není pro opoziční labouristy příliš těžké vypadat dobře. To ostatně i na sjezdu v Liverpoolu přiznávali sami delegáti: straně se daří tím lépe, čím si vládní konzervativci vedou hůř.
Proto se podobně jako Tony Blair v roce 1997 nyní Starmer snaží využít ekonomické situace a přesvědčit voliče, že tato témata mu nejsou cizí.
Přes veškerý náskok nad konzervativci Britové nicméně zůstávají skeptičtí. Labouristy sice hodnotí příznivěji než vládní stranu, zároveň ovšem mají řadu pochybností: labouristé podle nich nemají konkrétní plán a voliči si ani nejsou jisti, zda mají podobné hodnoty jako oni, nebo zda labouristé vůbec rozumí jejich běžným starostem.
Vyhráno za další dva roky, nenastanou-li opět předčasné volby, tedy zdaleka nemají.