Sto tisíc lidí v neděli vyšlo opět do ulic běloruského Minsku. Žádají nové...

Sto tisíc lidí v neděli vyšlo opět do ulic běloruského Minsku. Žádají nové prezidentské volby, odmítají opětovné vítězství Alexandra Lukašenka. Úřady lidi vyzývají tlampači, aby se rozešli. (23. srpna 2020) | foto: AP

Běloruská krize není druhý Majdan, oči k Moskvě upírá i opozice

  • 386
Je běloruská krize další z řady „barevných revolucí“? Podobnosti tu jsou, rozdíly však převažují. Bělorusové se na rozdíl od Ukrajinců v roce 2014 nebouří proti ruskému vlivu, požadují jen férové volby a odchod zkompromitovaného diktátora. Moskva tak zatím nemá důvod zasáhnout – stačí vyčkávat, jak se situace vyvine.

„Nebude tu žádný Majdan, bez ohledu na to, jak o to jistí lidé usilují,“ varoval krátce po zfalšovaných volbách, v nichž potvrdil svou dlouholetou vládu a které rozpoutaly největší protesty v moderní éře Běloruska, autoritářský prezident Alexandr Lukašenko.

Ano, paralely tu jsou. Bělorusko je podobně jako Ukrajina postsovětskou zemí na pomezí Ruska a Evropy, kterou Moskva zahrnuje do své sféry vlivu a již ruští generálové vnímají jako strategický nárazník před možným útokem ze Západu. 

Zprávy o mučení demonstrantů zadržených v Minsku šokovaly celou Evropu, stejně jako střelba do lidí v centru Kyjeva před šesti lety. Tím však podobnosti končí. 

Ukrajina byla před Majdanem ve srovnání se svým severním sousedem relativně demokratickou zemí. Rozparcelovaná mezi oligarchy a prolezlá korupcí. Útoky na novináře byly čím dál častější. Rozhodně ji však nešlo označit za „one man show“ Viktora Janukovyče.

Ukrajinští demonstranti při bojích na kijevském Majdanu. (únor 2014)

Naopak někdejší politruk a šéf sovchozu Lukašenko během čtvrtstoletí své vlády vybudoval represivní aparát podle osvědčených sovětských vzorů – ostatně i jeho tajná služba se stále jmenuje KGB. Prezidentovi kritici pravidelně končili ve vězení nebo odešli do exilu.

Zatímco v čele ukrajinských protestů v roce 2014 stáli zkušení politici jako Arsenij Jaceňuk, v Bělorusku funkční opozice neexistuje. Protesty tak vypukly v demokratickém vakuu. Svjatlana Cichanouská byla ještě před čtvrt rokem překladatelkou a do čela opoziční kandidátky se dostala proto, že všem ostatním to režim zakázal nebo je zavřel (její příběh čtěte zde).

Protesty tak nemají žádného jasného vůdce, demonstranti se organizují zdola přes komunikační aplikaci Telegram. Teprve před čtrnácti dny vznikla Koordinační rada, jejímž cílem je propuštění všech politických vězňů a vypsání nových voleb za účasti mezinárodních pozorovatelů.

Oči k Rusku upírá i opozice

V prohlášení jejích představitelů se pak odráží hlavní rozdíl mezi dnešním Běloruskem a ukrajinskou revolucí. Majdan odstartovalo Janukovyčovo rozhodnutí odstoupit od asociační dohody s EU, kterou mnozí Ukrajinci vnímali jako šanci posunout se na Západ a vymanit se z vlivu Moskvy.  

Na fotografiích z Minsku, Grodna a Brestu vlajky EU neuvidíte. Většina Bělorusů hledí k Rusku se sympatiemi, veškerá ekonomika je orientovaná na velkého bratra na východě. Je to dáno i historickým vývojem. Bělorusko je relativně homogenní zemí a není jako Ukrajina ve věci geopolitické a kulturní orientace rozdělené na východ a západ.

23. srpna 2020

Opozice si je toho vědoma. „V Bělorusku není žádné významnější politické síly, která by chtěla zhoršit vztahy s Ruskem,“ prohlásil v úterý na jednání Koordinační rady Pavel Latuško, bývalý ministr kultury, který se přidal k opozici (o něm více zde). Šéfa ruské diplomacie Lavrova a mluvčího Kremlu Peskova dokonce označil za „naše přátele“.

Oči k Rusku upíná i slavná spisovatelka Světlana Alexijevičová, která rovněž zasedla v Koordinační radě. Ve středu vyzvala Vladimira Putina, aby Lukašenka přiměl k vyjednávání s opozicí. „Lukašenko dnes mluví jenom s Putinem. Je třeba, aby mluvil s národem,“ řekla. 

„Možná nám svět pomůže, aby Lukašenko s někým jednal. Potřebujeme, aby nám svět pomohl, nebo možná Rusko,“ řekla novinářům cestou na policejní výslech 72letá nobelistka. Lukašenko totiž Koordinační radu obvinil z pokusu o uchvácení moci, dva její členové už jsou za mřížemi.

19. srpna 2020

Ve světle těchto slov není divu, že reakce Moskvy se výrazně liší od roku 2014, kdy poslala „zelené mužíčky“ na Krym a tanky do Donbasu. Vojenská intervence v Bělorusku s cílem zachránit Lukašenkův režim je velmi nepravděpodobná. Navíc by byla kontraproduktivní, protože by vzbudila protiruské nálady.

Rusko do Minsku zatím poslalo jen televizní štáby, aby nahradily stávkující a vyhozené pracovníky běloruské státní televize. Ve čtvrtek Putin řekl, že na žádost Lukašenka vytvořil pro případný zásah v Bělorusku záložní oddíl z členů bezpečnostních složek.

KOMENTÁŘ: Ruská pomoc Lukašenkovi bude drahá

„Dohodli jsme se, že nebude nasazen dokud se situace nevymkne kontrole a extremistické elementy maskované politickými slogany nepřekročí jistou hranici: nezačnou rabovat, podpalovat auta, domy a banky,“ uvedl šéf Kremlu pro stanici Rossija 1.

Podle analytiků je třeba tato slova číst především jako varování Západu před vměšováním se do běloruských záležitostí. 

„Je to zopakování pozice, kterou Rusko zaujímá už několik týdnů – vlažně stojí na straně současné vlády, nechává si však otevřenou ústupovou cestu, pokud by Lukašenko začal ztrácet kontrolu. Pak by se mohlo poukázat na fakt, že nebyl ochoten k dialogu,“ řekl ruské službě BBC analytik Arťom Šrajbman.

Putin tak zatím hlavně vyčkává. Lukašenko je v jeho očích už dlouho problematický partner a současná krize tak ruskému prezidentovi poskytla perfektní příležitost, jak ho donutit k bližší spolupráci s Ruskem. 

„Katalog ruských požadavků, od jejichž splnění bude odviset ochota Kremlu zajistit Lukašenkovi přežití, bude dlouhý,“ napsal v komentáři pro iDNES.cz výzkumný pracovník Institutu mezinárodních studií FSV UK Jan Šír. Podle něj se dá předpokládat zřízení ruských základen na západě Běloruska či převzetí strategických podniků ruskými oligarchy.

Arménský scénář

Portál The Foreign Policy v běloruské krizi nachází spíše paralely s revolucí v Arménii. Tamější protesty v roce 2018 vedly k pádu vlády dlouholetého prezidenta Serže Sargsjana, který se přestupem do funkce premiéra pokusil uchovat si moc. 

V nových volbách se premiérem stal vůdce protestů Nikol Pašinjan. Ihned po nástupu do funkce ujistil Moskvu, že jeho prioritou je zachovat strategické partnerství a úzké vojenské kontakty s Ruskem. To se později projevilo například rozmístěním nových zbraní na ruských základnách v Gyumri a Erebuni. 

V centru Jerevanu se znovu sešly tisíce lidí. Demonstranti zablokovali centrum...

Ani v případě Běloruska nejsou současné protesty poháněny touhou po vymanění se z ruského vlivu a snech o členství v EU a NATO. Jsou projevem hněvu nad bezostyšně zfalšovanými volbami ve prospěch zkompromitovaného vůdce, který proti svému národu bez váhání nasadil policejní mlátičky.    

„Rusko se tak velmi pravděpodobně bude chovat podle arménského scénáře – stačí vyčkávat a doufat, že ať už bude v Bělorusku vládnout kdokoliv, tak bude Rusku přátelsky nakloněn,“ píše v analýze pro Foreign Policy odborník na mezinárodní vztahy Rajan Menon z City College of New York.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video