O Ujgurech a jejich krutém osudu se ale moc nemluví. Jako by svým pseudobojkotem Západ splnil morální povinnost (či spíše politický zájem) a dál ticho po pěšině. Dozvídáme se, že v mediálním středisku her obsluhují robotičtí barmani, jak skvěle si organizátoři poradili s pekingským smogem, ale Ujguři a s pověstnou čínskou pečlivostí pro ně nachystané „převýchovné“ tábory (někdo říká tábory nucených prací) jako by se vypařili. Tedy pokud se nepřipomenou sami sporadickými protesty v exilu.
Některé země, aby se Pekingu zavděčily, uprchlíky jako údajné teroristy vrací do Číny, kde je čeká mučení a v lepším případě dlouholeté kriminály.