„UV. UV záření,“ vysvětlovala mi s prstem zabodnutým do nebe thajská učitelka, proč se v poledne zahalila natolik, že jsem ji v ulicích provinčního městečka Khaen Koi téměř nedokázal poznat. Klobouček hluboce naražený do čela a rouška jí ponechávaly na obličeji jenom úzký průzor, kterým sotva viděla na cestu. Dlouhé návleky na rukách a kalhoty zakryly všechna místa, kterých by se mohly dotknout sluneční paprsky. Se slunečníkem v ruce se úplně otřásala hrůzou při představě, že by snad její pokožka mohla zhnědnout a diskvalifikovat ji oproti místnímu ideálu krásy.
V Indonésii preference světlé pleti sahá až do koloniální minulosti. Po 350 let tuto zemi ovládali Nizozemci, kteří vybudovali mocenskou pyramidu s Evropany na její špici a domorodci zaujímajícími její nejnižší patra.
