Trojstěžník pojmenovaný po tehdejší norské královně Maud byl spuštěn na vodu v roce 1916. Postaven byl pro druhou Amundsenovu expedici do arktických oblastí, jež začala v roce 1918 a protáhla se na několik let.
Po skončení výpravy bylo plavidlo v roce 1925 prodáno Společnosti Hudsonova zálivu, která ho překřtila na Baymaud a využívala k zásobování oblasti. V zimě roku 1926 loď zamrzla v ledu v Cambridge Bay a roku 1930 sedla na dno.
Na hladinu byl vrak vyzvednut v roce 2016 poté, co kanadské úřady o čtyři roky dříve daly definitivní souhlas s jeho přesunem do Norska. Koncem června se na taženém velkém nákladním člunu vydal na plavbu z Grónska přes Atlantik. Do Vollenu, kde se stane exponátem nového muzea, má podle Aftenpostenu dorazit 18. srpna.
„Pro nás je to něco mimořádného. Pracovali jsme řadu let na tom, abychom tento projekt mohli realizovat. Je to důležitý příběh. Zub času celou loď značně poznamenal, ale na to, že toto sto let staré plavidlo leželo 90 let na dně oceánu, je v dobrém stavu. Hniloba není v žádném z kmenů,“ řekl deníku Bergens Tidende vedoucí celého projektu Jan Wanggaard.
Trasa cesty lodi Maud zpátky do Norska.
Jedním ze symbolů Norsk je i polární škuner Fram, loď, která dobyla severní i jižní pól a dostala se do míst, kam před ní žádná dřevěná loď nedoplula. Když v roce 1935 po své poslední plavbě zakotvil v Oslu, postavili kolem něj muzeum. Nejenže se loď dostala dvakrát na severní pól, ale v roce 1911 s Roaldem Amundsenem i na opačnou stranu zeměkoule.
