Na rodných listech a průkazech dětí jsou v Afghánistánu uvedeni jen otcové a dědové, matka na vlastní dítě tak nemá žádné právo. Problém je však mnohem komplexnější.
V patriarchální společnosti je o ženách ve většině případů referováno právě jen jménem jejich muže nebo mužských příbuzných – jsou vnímány jako jejich majetek. Na odhalení ženina jména na veřejnosti může být nahlíženo jako na urážku a neúctu. V islámském právu přitom není žádná zmínka o skrývání ženina jména. „Je to jen zvyk v téhle zemi,“ popsala aktivistka Nilofar Ayubiová.
Jeden z příběhů na toto téma vypráví zubařka a matka dvou dětí Ghazal Sharifi Mayelová z Kábulu. Když pro ně na úřadě žádala pasy, odmítli ji. A to proto, že ji úřady neuznávají jako legální opatrovnici vlastních potomků.
„Připadala jsem si zahanbeně. I bratranec mého manžela má na moje děti větší právo než já, protože je muž,“ popsala pro Rádio Svobodná Evropa. „Přitom jsem to já, kdo je devět měsíců nosil pod srdcem, a já, která jsem jim při komplikovaném porodu dala život,“ dodala.
Podobnou ponižující zkušenost zažila i žena, které BBC pod záštitou anonymity říká Rabia. Ta dostala od lékaře po diagnóze předpis na léky na bolest a horečku. Když se vrátila domů, požádala svého manžela, aby jí je vyzvedl. Ten ji však místo toho zbil, protože „ukázala své jméno cizímu muži“.
Nejen na to reaguje kampaň s názvem Kde je moje jméno?, která v posledních týdnech zaznamenala první náznaky úspěchu. Zdroj blízký afghánskému prezidentovi Ašrafu Ghanímu potvrdil, že prezident nařídil úřadu pro registraci občanů prověřit možnost zápisu matky do rodných listů a dokladů.
Aktivistka Fawzia Koofiová BBC řekla, že vítá každou pozitivní změnu, která se ale podle ní měla odehrát již o mnoho let dříve. „Zápis ženina jména do občanského průkazu není jen záležitost ženských práv – je to záležitost lidských práv,“ řekla. „Každý jedinec, který existuje, má právo mít vlastní identitu.“
Žena je majetek muže
Mnoho afghánských mužů se dodnes zdráhá říkat jména svých sester, matek a manželek na veřejnosti. Referují k nim právě jen obecnými jmény.
Když se žena vdává, její jméno není uvedeno na svatebních oznámeních. Pokud je nemocná, její jméno není uvedeno na receptech. Když zemře, její jméno se neobjeví na parte ani na hrobě. Vždy se o ní mluví jako o dceři, manželce nebo matce muže.
بانوانیکه حتی در مناطق دور دست افغانستان زندگی میکنند، اکنون برای ارزشگذاری به هویت مستقل شان، دادخواهی میکنند!
#نامم_کجاست
Afghan women who are even living in remote areas of Afghanistan, now want to be called by their independent identity. #WhereIsMyName https://t.co/ouDhkcSvhN
Aktivistky čekají, že jejich iniciativa tvrdě narazí na nesouhlas konzervativních členů vlády, z nichž už někteří vyjádřili svůj odpor.
Nezanedbatelná část kritiky aktivistek přichází ale i od samotných žen: „Když se mě někdo zeptá na jméno, je to pocta pro mého bratra, otce a snoubence,“ uvedla jedna z Afghánek. „Chci být označovaná jako dcera svého otce a sestra svého bratra a v budoucnosti jako žena svého může,“ dodala další.
„Jediný důvod, proč neříkám ženino jméno, je ten, že nechci, aby mě ostatní zesměšňovali. Afghánistán není tak rozvinutá země, aby lidé akceptovali jméno matky v rodném listě,“ vysvětlil na dotaz Rádia Svobodná Evropa jeden z mužů.
Jméno je základní lidské právo
„I když afghánský parlament předá návrh a prezident ho pak schválí, budeme bojovat dál, dokud z ženských jmen nezmizí hanba,“ řekla osmadvacetiletá aktivistka vystupující pod jménem Osmany, jež kampaň před třemi roky odstartovala.
„Žena je především člověk a až poté vaše manželka, sestra, matka nebo dcera. Má právo na svou vlastní identitu,“ podpořila ji afghánská zpěvačka Aryana Sayeedová, která vystoupila na podporu kampaně dokonce veřejně.
Podle sociologa Aliho Kaveha je žena ve společnosti nejlépe vnímána, pokud naplňuje pořekadlo „slunce ani měsíc ji neviděli“. „Ti nejpřísnější a nejkrutější muži jsou vnímáni jako nejctnostnější. Pokud se ženy chovají liberálně, ostatní na ně pohlížejí jako na promiskuitní a nečestné,“ popsal Kaveh.
„Nepřestaneme bojovat, dokud parlament ten zákon neschválí. Pak ho společnost bude muset akceptovat,“ uzavírají aktivistky.
