Dopisy byly adresovány nóbl prostitutce Emílii Kloppové, které se ve vznešených kruzích přezdívalo Miss Lowe a s níž Vilém v té době - ještě jako korunní princ, nicméně už čtyři roky ženatý - udržoval milostný poměr. Jen v roce 1885 od něj Kloppová dostala kolem sta říšských marek.
Když se později Emílie octla ve finanční tísni, rozhodla se na staré známosti, jež se mezitím stala císařem, vydělat.
Snažila se tedy psaníčka, jež jí budoucí panovník ve slabých chvílích posílal a v nichž se nikterak netajil svými sadomasochistickými sklony, zpeněžit. Za prostředníka při této poněkud choulostivé transakci si vybrala svého častého klienta hraběte Wilhelma von Bismarcka, královského zemského radu a syna prvního německého kancléře.
Skandál, jejž prostitutka svým počínáním málem vyvolala a který ve svých důsledcích mohl otřást německým trůnem, se potomek kancléře Otto von Bismarcka pokusil zažehnat za pomoci svého bratra Herberta, tehdejšího státního sekretáře. V dopisech, které si v tomto směru vyměňovali, mimo jiné čteme: "Miss Lowe naznačuje, že si císař nechával spoutat ruce, aby dosáhl vyvrcholení... Je absolutně neslýchané, že může někdo něco takového svěřit papíru. Každému zapřu, že jsem to kdy četl."
Zapírali nejen bratři von Bismarckové, ale i sám panovník, který existenci inkriminovaných dopisů odmítal připustit. Přesto ale vydal příkaz, aby vyděračce byla vyplacena částka 25 000 tehdejších marek. Kompromitující listy pak zmizely ze světa. Ve friedrichruhenském archivu však byla nedávno objevena korespondence bratrů von Bismarckových, která po více než století vynesla dávnou aféru opět na denní světlo.
