Petr Vágner o dětech i tetování
Čím je pro vás Ironman?
Splněný sen. Že bych takový závod chtěl absolvovat, mě napadlo někdy ve dvaačtyřiceti. S přípravou jsem začal až loni v listopadu, přitom běžně se člověk připravuje rok a půl až dva roky. Já do toho šel po hlavě. Do té doby jsem skoro neplaval kraula a na silničním kole ujel nanejvýš třicet kilometrů. Na Sahaře mě jich čekalo sto osmdesát.
Co jste při závodu zažil?
Asi úplně všechno. Nesnesitelné vedro, zimu, vítr, déšť i písečnou bouři. Možná si někdo myslel, že budeme plavat ve vyhřáté saharské oáze, ale nakonec místo původních sedmi stupňů, na které jsem se připravoval koupáním a otužováním v zimní Vltavě, měla voda příjemných čtrnáct stupňů.
Jak vás Silvie podporuje?
Připravovat se na Ironmana v zimě v Česku není jednoduché. Třeba silniční kolo jsem měl postavené v kuchyni a trénoval na něm. Občas vedle mě na rotopedu šlapala taky Silvie, abych měl s kým soupeřit. Byla od začátku jediná, kdo věřil, že to zvládnu. Když jsem loni sám běžel několikadenní původně týmový Vltava Run, což je nějakých 360 kilometrů, Silvie řídila obytňák a s jednou kamarádkou mi zařizovaly veškerý servis.
Petr Vágner Jeho tvář je spjatá hlavně se stanicí Prima a CNN Prima News. Hraje ve filmech i seriálech, moderuje, dabuje. Je členem souboru Divadla Radka Brzobohatého. Libuje si v extrémních výzvách: má za sebou 800 seskoků z letadel, vlastní pilotní průkaz a potápěčskou licenci. V únoru zvládl na Sahaře triatlon s distancemi Ironmana. Z předchozího vztahu má dceru Lilli a syna Samuela. |
Co vás teď láká?
Na konci léta chceme v páru běžet Beskydskou sedmičku čili extrémní horský závod. Poprvé si vyzkoušíme, jaké to bude, když budeme oba pod závodním stresem, vyčerpaní a unavení. Kdo ví, třeba bude i Silvie nevrlá, jako jsem občas při závodu já.
Jak vám jde nicnedělání?
Příklad za všechny: po Ironmanovi jsme jeli do Egypta si odpočinout. Říkali jsme si, že se budeme pět dní jenom válet. Ale dlouho nám to nevydrželo. Už druhý den jsme šli běhat a plavat. Takhle to máme pořád.
Kdo je přísnější rodič?
Jednoznačně já. Silva je dost benevolentní.
(Silvie: Je pravda, že jsem asi měkká.)
Jsi hodně měkká. Mně už kolikrát tečou nervy, ale Silva je pořád v pohodě a s úsměvem.
Co vaše děti a sport?
Jsem rád, že si cestu našly úplně přirozeně. Vždycky jsem je bral na závody a nikdy je nemusel do ničeho nutit. Lilli se dlouho věnovala moderní gymnastice, vozila spoustu medailí, dokonce byla dvakrát mistryně republiky. Samuel od čtyř let hraje fotbal.
Kolik máte tetování?
Už ani nevím. Každé má nějaký smysl a váže se k významné události. Například na bedrech mám portréty dětí. Se Silvií si chceme udělat nějaké společné, máme už vybráno, ale zatím jsme se k tomu nedostali.
Silvie Vlčková o seznámení i hřešení u jídla
Jak jste prožila Ironmana?
Nebudu lhát, nejdřív jsem byla nervózní. Hlavně u plavání, protože na to si Petr moc nevěřil. Ale zvládl to a já už věděla, že má vyhráno. Na kolo i běh jsem mu stoprocentně věřila. Moc jsem mu přála, aby si splnil sen. Byla jsem fanynkou, ale nakonec jsem pomáhala. Běhala jsem vedle kol a podávala závodníkům občerstvení a doplňky.
Silvie Vlčková Stejně jako Petr, s nímž je přes rok, je sportovní nadšenec. Hrála tenis, oblíbila si golf, často je vidět v posilovně. „Díky Petrovi jsem propadla i běhání.“ Vystudovala střední zdravotnickou školu, ale našla se v jiném oboru. Pracuje jako realitní makléřka a s bratrem se věnuje i vlastním investičním nemovitostem. Z předchozího vztahu má děti Natálii, Honzu a Sofii. |
Kdy jste si Petra všimla?
Kdysi jsem viděla Petra moderovat akci pro jednu televizi. Tehdy jsem si říkala, jaký je to fešák. Po pár letech jsem ho viděla naživo na golfovém turnaji, který moderoval, tam mě zaujal a myslím, že i já jeho. (smích)
Co vás sblížilo?
Potkávali jsme se na golfových turnajích a některé spolu i odehráli, nakonec jsme se domluvili a zašli si na golf sami. Zjistili jsme, že toho máme hodně společného.
V čem jste stejní?
Oba milujeme pořádek. Ve všem. Jsme opravdu velcí puntičkáři. Ženy si často stěžují na partnery, že nechávají válet věci všude po bytě. To u nás doma opravdu nehrozí.
V čem se lišíte?
Zatímco Petr rád spí, já si nařídím budík, i když mám volno. A většinou jsem vzhůru ještě před zazvoněním.
(Petr: Máme volnou neděli, nemáme děti… Spal bych do jedenácti, ale Silvie si třeba na půl osmou nastaví budík. V tu chvíli vyletím z postele v hrůze, že někde něco prošvihnu.)
Nepochopím, jak může někdo spát do jedenácti. Měla bych pocit, že jsem propásla půl dne.
Čemu neodoláte?
Umíme parádně hřešit u jídla. U mě je to jednoznačně sladké. Sníst celou čokoládu, žádný problém. Petr miluje chipsy. Rád si dá smažený sýr s tatarkou a k tomu kofolu.
(Petr: Občas si dáme trochu vína. Jenomže zatímco mě jedna deci uspí, Silvii probere.)
Jak často jste v posilovně?
Cvičení jsem se vždycky věnovala docela dost, ale teď je to opravdu každodenní trénink, který trvá dvě až dvě a půl hodiny. A potom si jdu večer ještě zaběhat s Petrem. Na podzim bych totiž chtěla soutěžit v bikini fitness. Snad se zvládnu připravit.
Proč nejste sestřička?
Po škole jsem dva roky pracovala na chirurgii dospělých. Krásná práce, ale psychicky vyčerpávající. Ve škole na praxi mi to nepřišlo, ale jak jsem nastoupila do práce, dva měsíce jsem z toho byla špatná. Moc jsem si připouštěla lidské osudy. A protože se ráda směju, pro pacienty jsem byla sluníčko, se kterým si chtěli o to víc povídat. Obdivuju každého, kdo pracuje ve zdravotnictví.
