16. srpna: S Mary, Richardem a Johnem jsme se sešli, jako ostatně každé pondělí odpoledne, v té začouzené hospodě na rohu West Street a East Street. Vykouřili jsme každý tři jointy, pokecali o fotbalových přestupech (Mary u toho jako vždy zívala a neustále opakovala nějaké ty výmysly o nesmyslnosti bot s vysokou podrážkou) a dali si pár piv. Byla to nuda a navíc mne pak večer máma opět vynadala, že jsem nevynesl koš.
17. srpna: S Mary, Richardem a Johnem jsme se sešli, jako ostatně každé úterý odpoledne, v té začouzené hospodě na rohu West Street a East Street. Vykouřili jsme každý tři jointy, pokecali o fotbalových přestupech (Mary u toho jako vždy zívala a neustále opakovala nějaké ty výmysly o nesmyslnosti bot s vysokou podrážkou) a dali si pár piv. Byla to nuda a navíc mne pak večer máma opět vynadala, že jsem nevynesl koš.
18. srpna: S Mary, Richardem a Johnem jsme se sešli, jako ostatně každou středu odpoledne, v té začouzené hospodě na rohu West Street a East Street. Vykouřili jsme každý tři jointy, pokecali o fotbalových přestupech (Mary u toho jako vždy zívala a neustále opakovala nějaké ty výmysly o nesmyslnosti bot s vysokou podrážkou) a dali si pár piv. Pak Richard řekl, že by bylo super jet na víkend do Janova. Do Janova?" ptali jsme se. A kde jako, ty vole, to má bejt." Někde v Itálii a bude to hustý. Ňáká pařba," ujišťoval Richard. To by ani nemusela být nuda, říkal jsem si večer, když mi máma opět vynadala, že jsem nevynesl koš.
19. srpna: Půjčil jsem si od mámy sto liber na letenku a dvě kila na útratu. Vynesl jsem koš a letěli jsme do Janova. V letadle dost blbý - málo místa, houfy kravaťáků, stihl jsem jenom tři piva. Janov? Nuda. Samé pizzerie a zmrzlinárny. Nikdo po mne nechtěl, abych vynesl koš.
20. srpna: Seděli jsme s Mary, Richardem a Johnem na rohu nějakých ulic, kterých italská jména si nepamatuji, snad nějaká Garibald, nebo co. Vykouřili jsme tři jointy, pokecali o fotbalových přestupech (Mary u toho jako vždy zívala a neustále opakovala nějaké ty výmysly o nesmyslnosti bot s vysokou podrážkou) a dali si tři piva. Kolem běhali zamaskovaní kluci, něco řvali, nevím, jakým jazykem, někdo říkal, že nějací Dánové (myslel jsem, že jsou to všechno blonďáci). Pak tam běhali policajti, kopli nám do stolku, tak jme šli o tři ulice dál a dali si ještě několik piv. Byla to nuda jako doma.
21. srpna: Někoho prý zabili, říkali, když jsme seděli na rohu nějakých ulic, kterých italská jména si nepamatuji, snad nějaká Garibald, nebo co. Vykouřili jsme tři jointy, pokecali o fotbalových přestupech (Mary u toho jako vždy zívala a neustále opakovala nějaké ty výmysly o nesmyslnosti bot s vysokou podrážkou) a dali si tři piva. Pak přiběhli policajti a všechny nás strašně zmlátili. Pak za chvíli běželi proti nim nějací zamaskovaní kluci, tak jsme běželi s nimi, všichni vlastně běželi, pak jsme házeli dlažební kostky, převraceli a zapalovali auta, rozbíjeli výlohy. Bolí mne z toho pravačka a nějak se mi blbě dýchalo v tom kouři.
22. srpna: Dlouho jsme spali a odpoledne odletěli do Londýna. Doma byl už vynesený koš. 23. srpna: S Mary, Richardem a Johnem jsme se sešli, jako ostatně každé pondělí odpoledne, v té začouzené hospodě na rohu West Street a East Street. Vykouřili jsme každý tři jointy, pokecali o fotbalových přestupech (Mary u toho jako vždy zívala a neustále opakovala nějaké ty výmysly o nesmyslnosti bot s vysokou podrážkou) a dali si pár piv. Byla to nuda a navíc mne pak večer máma opět vynadala, že jsem nevynesl koš.
17. srpna: S Mary, Richardem a Johnem jsme se sešli, jako ostatně každé úterý odpoledne, v té začouzené hospodě na rohu West Street a East Street. Vykouřili jsme každý tři jointy, pokecali o fotbalových přestupech (Mary u toho jako vždy zívala a neustále opakovala nějaké ty výmysly o nesmyslnosti bot s vysokou podrážkou) a dali si pár piv. Byla to nuda a navíc mne pak večer máma opět vynadala, že jsem nevynesl koš.
18. srpna: S Mary, Richardem a Johnem jsme se sešli, jako ostatně každou středu odpoledne, v té začouzené hospodě na rohu West Street a East Street. Vykouřili jsme každý tři jointy, pokecali o fotbalových přestupech (Mary u toho jako vždy zívala a neustále opakovala nějaké ty výmysly o nesmyslnosti bot s vysokou podrážkou) a dali si pár piv. Pak Richard řekl, že by bylo super jet na víkend do Janova. Do Janova?" ptali jsme se. A kde jako, ty vole, to má bejt." Někde v Itálii a bude to hustý. Ňáká pařba," ujišťoval Richard. To by ani nemusela být nuda, říkal jsem si večer, když mi máma opět vynadala, že jsem nevynesl koš.
19. srpna: Půjčil jsem si od mámy sto liber na letenku a dvě kila na útratu. Vynesl jsem koš a letěli jsme do Janova. V letadle dost blbý - málo místa, houfy kravaťáků, stihl jsem jenom tři piva. Janov? Nuda. Samé pizzerie a zmrzlinárny. Nikdo po mne nechtěl, abych vynesl koš.
20. srpna: Seděli jsme s Mary, Richardem a Johnem na rohu nějakých ulic, kterých italská jména si nepamatuji, snad nějaká Garibald, nebo co. Vykouřili jsme tři jointy, pokecali o fotbalových přestupech (Mary u toho jako vždy zívala a neustále opakovala nějaké ty výmysly o nesmyslnosti bot s vysokou podrážkou) a dali si tři piva. Kolem běhali zamaskovaní kluci, něco řvali, nevím, jakým jazykem, někdo říkal, že nějací Dánové (myslel jsem, že jsou to všechno blonďáci). Pak tam běhali policajti, kopli nám do stolku, tak jme šli o tři ulice dál a dali si ještě několik piv. Byla to nuda jako doma.
21. srpna: Někoho prý zabili, říkali, když jsme seděli na rohu nějakých ulic, kterých italská jména si nepamatuji, snad nějaká Garibald, nebo co. Vykouřili jsme tři jointy, pokecali o fotbalových přestupech (Mary u toho jako vždy zívala a neustále opakovala nějaké ty výmysly o nesmyslnosti bot s vysokou podrážkou) a dali si tři piva. Pak přiběhli policajti a všechny nás strašně zmlátili. Pak za chvíli běželi proti nim nějací zamaskovaní kluci, tak jsme běželi s nimi, všichni vlastně běželi, pak jsme házeli dlažební kostky, převraceli a zapalovali auta, rozbíjeli výlohy. Bolí mne z toho pravačka a nějak se mi blbě dýchalo v tom kouři.
22. srpna: Dlouho jsme spali a odpoledne odletěli do Londýna. Doma byl už vynesený koš. 23. srpna: S Mary, Richardem a Johnem jsme se sešli, jako ostatně každé pondělí odpoledne, v té začouzené hospodě na rohu West Street a East Street. Vykouřili jsme každý tři jointy, pokecali o fotbalových přestupech (Mary u toho jako vždy zívala a neustále opakovala nějaké ty výmysly o nesmyslnosti bot s vysokou podrážkou) a dali si pár piv. Byla to nuda a navíc mne pak večer máma opět vynadala, že jsem nevynesl koš.
