Jste poctivá a chodíte přesně na tréninky?
Arichteva: Ano, s Míšou si dokonce poctivě píšeme od prvního tréninku taneční deník.
Jaká je Veronika studentka a Michal učitel?
Necpál: Je velmi dobrá studentka. Sice je pravda, že občas oponuje, protože je takového charakteru a je hodně ukecaná, ale musím říct, že s pokorou sbírá všechny informace a poctivě maká.
Arichteva: Míša je trpělivý, což je pro mě dobře. Já bych vedle sebe nesnesla někoho, kdo na mě bude tlačit. On je přísný, ale zná tu mez, kdy už je to přes čáru a kdy bych se taky mohla třeba složit.
Znal jste Veroniku předtím, než jste ji dostal jako taneční partnerku?
Necpál: Ano, my jsme se s Verčou potkali při natáčení seriálu Vyprávěj. Moc jsme tam toho spolu nenamluvili ani nenahráli, ale věděli jsme o sobě. Bližší poznání nastalo až během StarDance.
Když řeknu latina nebo standard, co je pro vás lepší, případně hezčí?
Arichteva: Standard je pomalejší, což znamená, že mám pocit, že to víc stíhám. A hlavně mě u toho Míša často drží a já se tam snažím moc neprojevovat. Nebo takhle, když se projevím, tak to není zase tak vidět a Míša mě dokáže hodně rychle ukočírovat. Kdežto v těch latinských tancích jsem mnohdy někde sama, nebo musím sama udělat nějaký krok a to je pak trochu průšvih. Více se mi líbí latina, protože je daleko hezčí, jak se ženy vrtí. Ale standard je asi jednodušší.
Necpál: Standard je určitě jednodušší a právě jak zmínila Veronika, u standardu je více body kontaktu. Takže když se něco nepodaří, tak to mám více ve své režii. Latina je sólovější, to znamená, že tam se držíme za jednu ruku a nebo vůbec. Tím pádem je na Verču víc vidět a je to více individuální, tím je to složitější.
U latiny musíte občas projevit i sexuální energii. Je to pro vás coby herečku přirozené, nebo s tím máte trošku problém?
Arichteva: Já s tím hodně bojuji, on by to do mě člověk asi neřekl, ale já jsem hodně introvert. Středem pozornosti jsem jen v tom, v čem si věřím, a to tanec úplně není. Takže samozřejmě mi to dělá problém. Už trochu zkoušíme nahazovat rumbu a to si myslím, že bude velká zábava, protože ty pohledy, co tam mají být a jak na sebe musíme sahat, to si myslím, že budeme mít hodně prosmáté tréninky.
Veronika Arichteva a Michal Necpál ve StarDance IX
A co oční kontakt?
Necpál: Ono celkově v tom profesionálním tanci se pohledy hodně rychle střídají. Já musím přiznat, že na cha chu jsme měli tak rychlou hudbu, že střih v očích byl tak rychlý, že to tam nebyl problém. Ve valčíku je to tak, že já se divám doleva, a ona také doleva, takže tam se nám ty oči skoro nesejdou.
Jak často a kolik hodin trénujete?
Arichteva: Trénujeme pětkrát nebo šestkrát týdně, tři až pět hodin. Záleží, jak máme čas, jak jsme na tom fyzicky. Na začátku samozřejmě únava byla menší, než je teď. Začínám cítit, že už mi dochází síly, nemám energii.
Necpál: My se snažíme ten čas nějak strategicky rozvrhnout. To znamená, že když už tělo nestačí, tak abychom vyplnili čas, věnujeme se krokovým variacím a tolik to tělo netrápíme.
Když Veronika přišla na první trénink, v jaké byla kondici?
Necpál: Na prvním tréninku jsem nevěděl, jaká je u ní fyzička. To se dělaly jen krokové variace. Samozřejmě teď v průběhu, když máme choreografie a jedeme to několikrát za sebou, fyzičku si stále zlepšuje. Veronika na tom není špatně s fyzičkou, ale při tancování neumí dýchat, což ji omezuje.
Arichteva: Náhodou, dneska jsme se o tom bavili, Michal si stěžoval na moji fyzičku a já říkala, že to mohlo být ještě horší. Já jsem předtím chodila na crossfit asi půl roku a vážně jsem tam makala.
Necpál: Není to vůbec špatné. Jenom říkám, že to souvisí s dýcháním. Není to o tom, že by Veronika neměla fyzičku, ale dá se to pořád zlepšovat.
Veroniko, přijde mi, že jste hubenější možná ještě víc, než jste byla.
Arichteva: Na kila jsem nezhubla asi nic, ale zpevňuji se, to určitě. Kalhoty, které mi byly těsné, mi jsou volné. Prsa nemám žádná, v podstatě nepoznáte, jestli stojím zepředu nebo zezadu.
Jan Koleník a Veronika Arichteva v seriálu První republika (2018)
Teď jsem viděla, že jste trénovala v nízkých botách. Jak to jde na těch podpatcích?
Arichteva: Myslím, že to není tak hrozné. Už jsem si na to zvykla a myslela jsem si, že mě z toho budou více bolet nohy, ale nebolí mě. Ty taneční boty jsou vážně docela pohodlné. Když to člověk srovná s jehlami, ve kterých chodíme do baru, tak to je strašné, na tom nevydržím ani dvě hodiny. Ale tady od začátku trénujeme na podpatcích a zvládám to.
Necpál: Verča poctivě od prvního tréninku, co má boty, tak v nich trénuje. I když je ta noha unavená, tak si nebere tenisky, a opravdu se snaží, aby si chodilo zvyklo na podpatek.
Co je na vašich trénincích nejhezčí, na co budete jednou vzpomínat? Máte třeba už nějakou veselou příhodu z nacvičování?
Necpál: Na každém tréninku je něco, co by se dalo vzpomenout, těch věcí je mnoho.
Arichteva: Já myslím, že nemáme nic takového zásadního. Byly super tréninky, pak byly horší. Asi po měsíci jsem měla velkou krizi, ale že by byla nějaká situace, to asi ne.
A jak vás to Veroniko baví?
Arichteva: Samozřejmě moc. Na druhou stranu jsem dost ve stresu z těch přímých přenosů.
Chodila jste do tanečních?
Arichteva: Právě že nechodila. Netančím ani v barech s kamarádkami. Jsem spíš takový ten pozorovatel. Já nejsem extrovertní člověk ani v soukromí.
