Obojí zazpívala za doprovodu jednoho z nejlepších orchestrů světa, za nějž lze bezesporu Berlínskou filharmonii považovat, a jeho šéfdirigenta sira Simona Rattla.
* Opera Cosi fan tutte byla již dlouho očekávána s mimořádným napětím, tisk spekuloval o události sezony. Dolehl takový tlak i na zpěváky?
Před každou premiérou vládne nervozita, ventilují se různé problémy. Samozřejmě čím je premiéra sledovanější, tím napětí vzrůstá. Ale musím říci, že v tomto případě byla atmosféra docela uvolněná, hlavně zásluhou Simona Rattla, který umí navodit pocit nenucenosti a přátelství.
* Dirigent Rattle je skutečným kouzelníkem hudby. Jak dokáže čarovat s interprety?
V Berlínské filharmonii je v podstatě každý hráč sólista, muzicíruje se tak, jako by se dělala komorní hudba. A podobné je to se zpěváky. Rattle si vybírá lidi, kterým důvěřuje. Dá na samostatné nápady, je velmi tolerantní, snaží se všechny motivovat.
* Poprvé jste se na jevišti setkala s patrně nejslavnější pěvkyní současnosti, Italkou Cecilií Bartoliovou, která zpívala Fiordiligi. O téhle mezzosopranistce se proslýchá, že mívá někdy rozmary. Jak jste si rozuměly?
Musím říci, že Cecilia byla velmi kolegiální, jsem ráda, že jsme spolu mohly vystupovat. Samozřejmě každá z nás je jiná, třeba už přístupem ke zpěvu, ale to byl právě inscenační záměr.
* Bartoliová si při zkouškách zranila nohu, takže při premiéře kulhala. Musela jste se téhle nečekané situaci nějak přizpůsobit?
Je pravda, že jsem občas musela herecky improvizovat. Některé akce jsem musela odběhat místo ní. Na začátku opery například hrajeme badminton, a to Cecilia samozřejmě nemohla.
* Kromě Cosi fan tutte jste se během minulého týdne podílela ještě na dvou koncertních provedeních Mozartova Idomenea. Považujete divadelní kus na koncertním pódiu za smysluplný?
Pokud jste předtím zpívala představení na jevišti, znáte roli zpaměti, máte zažité vztahy mezi postavami, pak i koncertní provedení může mít význam. A právě inscenaci Idomenea jsme loni hráli v Glyndebournu.
* Před časem jste účinkovala i na letním salcburském festivalu. Obě přehlídky jsou velmi prestižní a do značné míry je to také snobská záležitost. Dají se nějak srovnat?
Mám dojem, že publikum Velikonočního festivalu je ještě o něco bohatší, ale hlavně letitější. Až si někdy říkám, pro koho asi budeme za pár let zpívat. To by snad spravily jedině koncerty pro děti.
* Jak jste v Salcburku trávila volný čas?
Co je to volný čas? Když už jej mám, jdu na procházku do přírody. Až mi skončí angažmá v Salcburku, mám před sebou ještě řadu recitálů včetně Pražského jara. Zato v červnu si udělám dovolenou. Zcela bez hudby. Už se těším na ticho.
 Mezinárodně úspěšná mezzosopranistka Magdalena Kožená. |
