Rostla lípa v Markvarticích, u císařské cesty mezi Jihlavou a Znojmem. Sto dvacet let. Dneska po ní zbyl jen začernalý pařez. Před dvěma lety dal starosta souhlas k pokácení. A za padlou, sto dvacet let starou lípu dostal tisíc korun českých.
Jedna lipka
"Lípa na křižovatce se znojemskou silnicí rostla přímo v patě silnice a už byla skoro celá suchá. Proč by ji tedy nepokáceli," říká Josef Nedvěd. Je starostou Markvartic a záležitost s lípou už mu jde očividně na nervy. Přesto s klidem vysvětluje, že před dvěma roky za ním přišli silničáři s tím, že lípu potřebují porazit. Byl se na ni podívat a zdálo se mu, že strom schne. "Hodně se tu solí a v sedmi stech metrech nad mořem podnebí lípám taky zrovna nesvědčí." Nic naplat. Obrací palec k zemi. Lípa padla. "Žádnou expertizu jsme si kvůli tomu dělat nedali. Byla způli suchá. To poznám, jsem myslivec," odmítá všechny pochyby. Nemá prý potřebu se hájit. Jediné, co ho opravdu zlobí, je chyba v místních novinách. "Napsali, že jsem ten strom prodal. Za tři tisíce! To je nesmysl." Žádný starosta žádné obce nemůže prodat strom. Může se jenom domluvit s tím, kdo chce kácet, že do obecní pokladny odvede nějakou tu korunu. Nebo že vysází nové stromy. Josef Nedvěd se shodl s lidmi ze správy silnic, že mu postačí tisícovka do obecní kasy na zlepšení životního prostředí. "Co by tu vysazovali? My sami jsme tu za poslední léta nasázeli přes osm stovek stromků. A aby nám tu někdo napráskal pár sazenic sem a pár tam, protože musí, na to nejsme zvědaví. To se musí dělat s rozmyslem." Tak tedy tisícovka, a ne tři, jak psali v novinách. To je to, co starostu zlobí.
Stromořadí
V Čížově, zase u té císařské cesty, která spojuje Jihlavu a Znojmo, se před týdnem začaly objevovat čerstvé pařezy. Celkem má padnout skoro 150 stromů stojících podél silnice. "Zhruba v sedmadevadesátém přišli silničáři s projektantem, že se bude rozšiřovat silnice a že půjdou nějaké stromy pryč. Alespoň že nám to řekli. Jeli jsme se hned podívat," vzpomíná jihlavská ochranářka Martina Jandová. Dendrologové dělali, co mohli. Napočítali 143 stromů, které projektanti rozšíření vozovky žádali odstranit. "Na každý strom jsme udělali krátký posudek a ocenili ho. Starostům jsme napsali, jak by měli o kácení rozhodovat." Pak se lidé z ochrany přírody ještě pokusili o stromy bojovat. Poprvé navrhli, aby se silnice rozšířila jenom po jedné straně. Ale to by vozovka zasáhla místy i soukromý pozemek. To však možné není. Tak alespoň na základě expertizy ochranáři naznačili starostům, že za pokácené stromy mohou žádat slušné peníze do svých rozpočtů. Na další dva roky celá záležitost usnula. "A teď se začalo kácet," konstatuje neradostně Martina Jandová. "Jsou tam dvě perspektivní řady dubů, lip a jasanů a já ani nevím, jestli už starosta rozhodl o jejich osudu..." Podle studie vypracované Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR v Havlíčkově Brodě má skoro každý z těchto stromů finanční hodnotu mezi 100 a 230 tisíci korunami. V čížovské restauraci U býka je útulno. Pár místních chlapů a starosta Stanislav Vrtal tu sedí nad poledním pivkem. Jakmile přijde řeč na stromy u silnice, spokojeně se usmívají. "Půjdou všechny pryč," shrnuje starosta stav a studie ekologů ho nechává klidným. Sousedé popořadě vypočítávají důvody, proč kácet: "Už mají odsloužíno, už budou jenom umírat. Dyť se tu solí jak nikde." Další: "Tamdle Vaškovi padla jedna větev na střechu." Hostinská: "A toho listího, co z toho je." Starosta: "Mám slíbeno, že za každý pokácený nám jiné tři vysadí a samozřejmě přijde ještě správní poplatek do kasy. Stovku za každý." Kácet se prostě bude. Už aby to bylo.
Dvě lípy
Jako staří vrásčití chodci zastavily se dva stromy uprostřed silnice v Turnově-Daliměřicích. Jako by čekaly, až se provoz trochu uklidní a budou moci přejít. Nikdo je neporazil, přestože se i tady opravovala vozovka. Zákon na ochranu stromů říká: Kácet se smí tehdy, jen pokud zájem veřejný výrazně převyšuje význam dřeviny. V případě takzvaných Daliměřických lip by veřejný zájem - tedy snaha pokácet stromy uprostřed cesty - také už slavil úspěch. To kdyby ovšem nenarazil na Václava Jenšovského. "Jako člen Spolku rodáků Turnova a předseda občanského sdružení Paměť Českého ráje a Podještědí se prostě musím zasazovat o to, aby taková památka, jako jsou Daliměřické lípy, byla uchována." Tento úkol zdědil po svém otci, který na přelomu 60. a 70. let rozdvojení silnice kvůli starým lípám prosadil. Oběma stromům je už kolem 260 let a provoz kolem nich jim očividně nesvědčí. "U jednoho stromu už skoro nemá smysl mluvit o vegetaci," připouští Václav Jenšovský. Správa silnic by si tedy mohla mnout ruce. Ale nemůže. V Turnově je spolek rodáků a paměť národa mocná. Jeho členové nelenili a se souhlasem okresní ochrany životního prostředí vysadili vedle chřadnoucích pamětníků dva nové proutky. Když se začne mluvit o ceně, pan Jenšovský se ošívá: "Cena, jakápak cena? Nedozírná. Ta je historická. Důležitý je význam těch stromů, a ne peníze. Ale kdyby to na peníze přece být muselo, tak rozhodně statisíce." Rozdíl mezi stromy v Turnově a Čížově nebo Markvarticích je jedině v tom, že jedna z turnovských lip byla vyhlášena v roce 1995 za památný strom.
Kdo bude stromy bránit?
Ať už se jedná o jediný strom, nebo o celé stromořadí, na Martině Jandové z odboru životního prostředí na Okresním úřadě v Jihlavě je odpor ke kácení dobře vidět. "Vždyť je to tak zbytečné. Hned kácet," říká. Není však v jejích silách tomu zabránit. Nezřídka se o stromu odsouzeném k zániku ani nedozví. "Nás žádný starosta volat nemusí. Podle zákona je on místním orgánem ochrany prostředí a jako takový se prostě rozhodne." Ochranář na okrese má dnes ve věci volně rostoucích stromů vlastně jenom poradní hlas. Podle toho se starosta Markvartic pan Nedvěd také zařídil. A rozhodl. "Cena sto dvacet let staré lípy - samozřejmě záleží na jejím stavu - se bude počítat určitě ve statisících, možná tak tři sta tisíc," vypočítává opatrně Svatava Hausvaterová z havlíčkobrodské Agentury ochrany přírody a krajiny. I ona disponuje podobnými "pravomocemi" jako Martina Jandová v Jihlavě. I ona by ochotně sedla do auta a jela se na lípu v Markvarticích podívat. Kdyby o ní věděla...
Jedna lipka
"Lípa na křižovatce se znojemskou silnicí rostla přímo v patě silnice a už byla skoro celá suchá. Proč by ji tedy nepokáceli," říká Josef Nedvěd. Je starostou Markvartic a záležitost s lípou už mu jde očividně na nervy. Přesto s klidem vysvětluje, že před dvěma roky za ním přišli silničáři s tím, že lípu potřebují porazit. Byl se na ni podívat a zdálo se mu, že strom schne. "Hodně se tu solí a v sedmi stech metrech nad mořem podnebí lípám taky zrovna nesvědčí." Nic naplat. Obrací palec k zemi. Lípa padla. "Žádnou expertizu jsme si kvůli tomu dělat nedali. Byla způli suchá. To poznám, jsem myslivec," odmítá všechny pochyby. Nemá prý potřebu se hájit. Jediné, co ho opravdu zlobí, je chyba v místních novinách. "Napsali, že jsem ten strom prodal. Za tři tisíce! To je nesmysl." Žádný starosta žádné obce nemůže prodat strom. Může se jenom domluvit s tím, kdo chce kácet, že do obecní pokladny odvede nějakou tu korunu. Nebo že vysází nové stromy. Josef Nedvěd se shodl s lidmi ze správy silnic, že mu postačí tisícovka do obecní kasy na zlepšení životního prostředí. "Co by tu vysazovali? My sami jsme tu za poslední léta nasázeli přes osm stovek stromků. A aby nám tu někdo napráskal pár sazenic sem a pár tam, protože musí, na to nejsme zvědaví. To se musí dělat s rozmyslem." Tak tedy tisícovka, a ne tři, jak psali v novinách. To je to, co starostu zlobí.
Stromořadí
V Čížově, zase u té císařské cesty, která spojuje Jihlavu a Znojmo, se před týdnem začaly objevovat čerstvé pařezy. Celkem má padnout skoro 150 stromů stojících podél silnice. "Zhruba v sedmadevadesátém přišli silničáři s projektantem, že se bude rozšiřovat silnice a že půjdou nějaké stromy pryč. Alespoň že nám to řekli. Jeli jsme se hned podívat," vzpomíná jihlavská ochranářka Martina Jandová. Dendrologové dělali, co mohli. Napočítali 143 stromů, které projektanti rozšíření vozovky žádali odstranit. "Na každý strom jsme udělali krátký posudek a ocenili ho. Starostům jsme napsali, jak by měli o kácení rozhodovat." Pak se lidé z ochrany přírody ještě pokusili o stromy bojovat. Poprvé navrhli, aby se silnice rozšířila jenom po jedné straně. Ale to by vozovka zasáhla místy i soukromý pozemek. To však možné není. Tak alespoň na základě expertizy ochranáři naznačili starostům, že za pokácené stromy mohou žádat slušné peníze do svých rozpočtů. Na další dva roky celá záležitost usnula. "A teď se začalo kácet," konstatuje neradostně Martina Jandová. "Jsou tam dvě perspektivní řady dubů, lip a jasanů a já ani nevím, jestli už starosta rozhodl o jejich osudu..." Podle studie vypracované Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR v Havlíčkově Brodě má skoro každý z těchto stromů finanční hodnotu mezi 100 a 230 tisíci korunami. V čížovské restauraci U býka je útulno. Pár místních chlapů a starosta Stanislav Vrtal tu sedí nad poledním pivkem. Jakmile přijde řeč na stromy u silnice, spokojeně se usmívají. "Půjdou všechny pryč," shrnuje starosta stav a studie ekologů ho nechává klidným. Sousedé popořadě vypočítávají důvody, proč kácet: "Už mají odsloužíno, už budou jenom umírat. Dyť se tu solí jak nikde." Další: "Tamdle Vaškovi padla jedna větev na střechu." Hostinská: "A toho listího, co z toho je." Starosta: "Mám slíbeno, že za každý pokácený nám jiné tři vysadí a samozřejmě přijde ještě správní poplatek do kasy. Stovku za každý." Kácet se prostě bude. Už aby to bylo.
Dvě lípy
Jako staří vrásčití chodci zastavily se dva stromy uprostřed silnice v Turnově-Daliměřicích. Jako by čekaly, až se provoz trochu uklidní a budou moci přejít. Nikdo je neporazil, přestože se i tady opravovala vozovka. Zákon na ochranu stromů říká: Kácet se smí tehdy, jen pokud zájem veřejný výrazně převyšuje význam dřeviny. V případě takzvaných Daliměřických lip by veřejný zájem - tedy snaha pokácet stromy uprostřed cesty - také už slavil úspěch. To kdyby ovšem nenarazil na Václava Jenšovského. "Jako člen Spolku rodáků Turnova a předseda občanského sdružení Paměť Českého ráje a Podještědí se prostě musím zasazovat o to, aby taková památka, jako jsou Daliměřické lípy, byla uchována." Tento úkol zdědil po svém otci, který na přelomu 60. a 70. let rozdvojení silnice kvůli starým lípám prosadil. Oběma stromům je už kolem 260 let a provoz kolem nich jim očividně nesvědčí. "U jednoho stromu už skoro nemá smysl mluvit o vegetaci," připouští Václav Jenšovský. Správa silnic by si tedy mohla mnout ruce. Ale nemůže. V Turnově je spolek rodáků a paměť národa mocná. Jeho členové nelenili a se souhlasem okresní ochrany životního prostředí vysadili vedle chřadnoucích pamětníků dva nové proutky. Když se začne mluvit o ceně, pan Jenšovský se ošívá: "Cena, jakápak cena? Nedozírná. Ta je historická. Důležitý je význam těch stromů, a ne peníze. Ale kdyby to na peníze přece být muselo, tak rozhodně statisíce." Rozdíl mezi stromy v Turnově a Čížově nebo Markvarticích je jedině v tom, že jedna z turnovských lip byla vyhlášena v roce 1995 za památný strom.
Kdo bude stromy bránit?
Ať už se jedná o jediný strom, nebo o celé stromořadí, na Martině Jandové z odboru životního prostředí na Okresním úřadě v Jihlavě je odpor ke kácení dobře vidět. "Vždyť je to tak zbytečné. Hned kácet," říká. Není však v jejích silách tomu zabránit. Nezřídka se o stromu odsouzeném k zániku ani nedozví. "Nás žádný starosta volat nemusí. Podle zákona je on místním orgánem ochrany prostředí a jako takový se prostě rozhodne." Ochranář na okrese má dnes ve věci volně rostoucích stromů vlastně jenom poradní hlas. Podle toho se starosta Markvartic pan Nedvěd také zařídil. A rozhodl. "Cena sto dvacet let staré lípy - samozřejmě záleží na jejím stavu - se bude počítat určitě ve statisících, možná tak tři sta tisíc," vypočítává opatrně Svatava Hausvaterová z havlíčkobrodské Agentury ochrany přírody a krajiny. I ona disponuje podobnými "pravomocemi" jako Martina Jandová v Jihlavě. I ona by ochotně sedla do auta a jela se na lípu v Markvarticích podívat. Kdyby o ní věděla...
