Encyklopedie
Jedním z neoddiskutovatelných přívlastků končícího století je "sportovní", a proto i jedním z obvyklých filatelistických námětů - alespoň v posledních padesáti letech - je sport. Také během sotva osmileté historie českých známek je sportovní tematika každoročně zastoupena přinejmenším jednou a souvisí obyčejně s nějakým šampionátem nebo výročím sportovní události. Počítáme-li dvě nejčerstvější - olympijské známky - bylo od roku 1993 vydáno šestnáct "sportovních" známek s označením Česká republika. Letošní předposlední srpnový den se dostala do oběhu jednak devítikorunová známka J. Fišera připomínající antické olympijské hry, jednak třináctikorunová známka J. Rathouského (rytcem byl v obou případech V. Fajt) věnovaná sedmadvacáté novodobé letní olympiádě v Sydney. Prvně jmenovaná známka šikovně těží ze starořeckého umění, když využívá výzdoby dva a půl tisíce let staré amfory. Autor druhé známky zobrazil stylizovanou siluetu kanoisty na pozadí české vlajky (i celá známka má barvy národní trikolory) - vybral si tedy sportovní odvětví, v němž má republika díky olympijskému šampiónovi z Atlanty Martinu Doktorovi reálnou naději na medailový zisk i na nadcházejících hrách v Sydney. Mimochodem, stejně případně zvolil před čtyřmi lety M. Erazim pro známku na počest 26. olympijských her v Atlantě oštěpaře, neboť jedním z hlavních trumfů tehdejší české reprezentace byl rekordman Jan Železný. A nezmýlil se ani L. Najbrt, když pro svou známku připomínající 18. zimní olympiádu v Naganu vybral jako hlavní motiv hokejový touš - v té souvislosti dlužno dodat, že po vítězství českých hokejistů na olympijském turnaji se k mimořádnému výkonu vypjala i Česká pošta vydáním aktuálního aršíku s jásajícím brankářem Haškem (autor K. Dvořák); tato třiadvacetikorunová známka se pak umístila jako pátá v anketě o nejkrásnější českou poštovní známku roku, jejímž spolupořadatelem je Magazín MF DNES. Zlatý Hašek byl ovšem jedinou "sportovní" známkou, která se kdy ve zmíněné anketě dostala do popředí a pravděpodobně k tomu přispěla i celonárodní hokejová euforie roku 1998. Jakkoli se ztvárnění většiny sportovních odvětví zdá snadné a efektní vzhledem k jejich figurálnosti, graficky vděčným náčiním a možnosti využít dramatických okamžiků závodů či utkání, známkové výsledky, včetně těch českých, jsou přinejlepším velice sporné. A to zejména v těch častých případech, kdy se výtvarníci dají strhnout k realistickému, ba naturalistickému zobrazování některé země používají dokonce fotografické předlohy. Ale ani v řidších případech stylizovaného pojetí nebývá výsledek bůhvíjak přesvědčivý. Na první pohled atraktivní a snadný sportovní námět se pak s ohledem na výsledek jeví nejednou jako danajský dar vybranému výtvarníkovi.
Jedním z neoddiskutovatelných přívlastků končícího století je "sportovní", a proto i jedním z obvyklých filatelistických námětů - alespoň v posledních padesáti letech - je sport. Také během sotva osmileté historie českých známek je sportovní tematika každoročně zastoupena přinejmenším jednou a souvisí obyčejně s nějakým šampionátem nebo výročím sportovní události. Počítáme-li dvě nejčerstvější - olympijské známky - bylo od roku 1993 vydáno šestnáct "sportovních" známek s označením Česká republika. Letošní předposlední srpnový den se dostala do oběhu jednak devítikorunová známka J. Fišera připomínající antické olympijské hry, jednak třináctikorunová známka J. Rathouského (rytcem byl v obou případech V. Fajt) věnovaná sedmadvacáté novodobé letní olympiádě v Sydney. Prvně jmenovaná známka šikovně těží ze starořeckého umění, když využívá výzdoby dva a půl tisíce let staré amfory. Autor druhé známky zobrazil stylizovanou siluetu kanoisty na pozadí české vlajky (i celá známka má barvy národní trikolory) - vybral si tedy sportovní odvětví, v němž má republika díky olympijskému šampiónovi z Atlanty Martinu Doktorovi reálnou naději na medailový zisk i na nadcházejících hrách v Sydney. Mimochodem, stejně případně zvolil před čtyřmi lety M. Erazim pro známku na počest 26. olympijských her v Atlantě oštěpaře, neboť jedním z hlavních trumfů tehdejší české reprezentace byl rekordman Jan Železný. A nezmýlil se ani L. Najbrt, když pro svou známku připomínající 18. zimní olympiádu v Naganu vybral jako hlavní motiv hokejový touš - v té souvislosti dlužno dodat, že po vítězství českých hokejistů na olympijském turnaji se k mimořádnému výkonu vypjala i Česká pošta vydáním aktuálního aršíku s jásajícím brankářem Haškem (autor K. Dvořák); tato třiadvacetikorunová známka se pak umístila jako pátá v anketě o nejkrásnější českou poštovní známku roku, jejímž spolupořadatelem je Magazín MF DNES. Zlatý Hašek byl ovšem jedinou "sportovní" známkou, která se kdy ve zmíněné anketě dostala do popředí a pravděpodobně k tomu přispěla i celonárodní hokejová euforie roku 1998. Jakkoli se ztvárnění většiny sportovních odvětví zdá snadné a efektní vzhledem k jejich figurálnosti, graficky vděčným náčiním a možnosti využít dramatických okamžiků závodů či utkání, známkové výsledky, včetně těch českých, jsou přinejlepším velice sporné. A to zejména v těch častých případech, kdy se výtvarníci dají strhnout k realistickému, ba naturalistickému zobrazování některé země používají dokonce fotografické předlohy. Ale ani v řidších případech stylizovaného pojetí nebývá výsledek bůhvíjak přesvědčivý. Na první pohled atraktivní a snadný sportovní námět se pak s ohledem na výsledek jeví nejednou jako danajský dar vybranému výtvarníkovi.
