Seriál Dobré ráno, Brno! se dočkal druhé řady. V čem je pro vás jiný?
Člověk se vůbec nemusí kontrolovat. Scénář je výborný, je chytrý a nekorektní, takže na tom place je obrovská svoboda, protože nikdo neřekne, že tohle už je moc.
Jak u vás osobně probíhají transformace do rolí?
Já tady to moc nemám, že se bych nějak musela vžívat v přípravách. Musím přesně vědět, co, jak, kdy a jak budu reagovat, znát tu postavu, abych v ní mohla improvizovat, ale že bych se do ní nějak složitě dostávala, to nemám.
Herci jsou ve vztazích často opravdovější než jiní lidé, míní Lewandowská |
Překvapil vás enormní úspěch Zlaté labutě?
Upřímně? Moc ne. Já, když jsem četla ten scénář, viděla jsem to obsazení a věděla jsem, co za produkci a za režiséry to dělá, tak jsem věděla, že to asi bude mít úspěch.
Co vám chybí z těch starých hodnot v dnešní době?
Poslední dobou hodně pozoruji, že potkávám málo galantních mužů ve svém okolí. Ale jinak mám pocit, že ty nové hodnoty, které se v té společnosti nastavují, jsou dobře. (úsměv)
Upozorňujete nějak muže na to, že vám u nich chybí ta galantnost?
Ne, cizím chlapům to nedělám. Maximálně třeba v tramvaji, když vidím, že nějaký kluk někoho nepouští sednout, tak mu to řeknu. A samozřejmě spolužákům a přátelům, ty pak buzeruju a mnohdy toho i využívám a říkám: „Já jsem dáma, já to nemůžu nosit, noste to vy!“ (smích)
Co jste sama sobě popřála do roku 2024?
Klid… Klid, to je všechno.
Přijde vám, že se vám ho osobně nedostává? Máte moc nabitý diář?
Ne, to vůbec nemyslím takhle. Myslím vnitřní klid. Dostává se mi ho, ale vidím, že je obtížné si ho udržet a zůstat bdělá.
Máte třeba problém s overthinkingem, kdy před usnutím přemíláte všechny věci a všechny možné varianty toho, co se může stát?
Skoro vůbec. Teda teď se mi to právě stalo před dvěma dny, asi po několika měsících. Ale já to mám občas ráda, že to člověka postaví nohama zpátky na zem. Myslím, že je fajn občas všechno trošku zpochybnit a nelítat prostě v obláčcích.
Sama tedy stojíte nohama na zemi. Myslíte si, že někteří kolegové třeba prostřednictvím médií ze sebe dělají personu, jako bychom měli v Česku Hollywood?
To já moc nesleduju, ale samozřejmě je to takové úsměvné, když vidím lidi, kteří reálně třeba herectví moc nedělají a stanou se hvězdami díky nějakému seriálu, a pak jsou arogantní… Ale moc se s tím nesetkávám. A já? Mně nevadí dělat rozhovory s médii, jako jste vy, ale bulvární věci, to není můj šálek kávy.
