Co vás v životě absolutně nebaví?
Mě baví hlavně život a o tom to je!
Tak k čemu se prostě nemůžete dokopat?
Třeba ke složenkám, poště, účetnictví. Také mám moc milou paní na žehlení.
Vy nežehlíte? Víte, jaký je to relax?
Mám sto tisíc jiných nápadů, jak relaxovat, a fakt jsou víc sexy než žehlení! Neříkám, že žehlit neumím, ale miluju pocit, že nepříjemné věci za mě může někdo udělat. Jo, a ještě mě nebaví pečení. Teda vlastně baví, jen to nedávám na Instagram. (smích)
Tak baví, nebo nebaví?
Dělám si legraci, nesnáším pečení. Když slyším recept, je to, jako by mi někdo vykládal něco o nějakých molekulách ve fyzice. Stejně jako s vařením – sice pro děti vařím, ale automaticky, jako robot, bez vášně. Ale zase jsem daleko produktivnější v jiných věcech. Umím vydělat peníze. Mám takovou práci, která mi dovoluje to, že když nepřipravím doma manželovi večeři, můžu ji bez výčitek objednat. Ať chcete, nebo ne, za peníze si koupíte svobodu a volnost.
A jako bonus pěknou kabelku z Pařížské.
Víte, já tyhle věci už opravdu neřeším. Kabelku můžu dostat třeba od klienta. Dnes už mám jiné priority – investuji raději do cestování, jsem ráda, že můžu s dětmi poznávat svět, takže utrácím raději za dovolené.
Jak si vysvětlujete svůj úspěch? Určitě to nebude jenom tím, že jste pěkná.
Musíte být predátor. Nemůžete splynout s davem. A s tím se musíte narodit. Máma věděla v pěti letech, že půjdu do světa. Vždycky jsem chtěla dělat věci jinak než ostatní, nikdy jsem nechtěla být součástí stáda a nějakého systému. Když někdo řekl: Pojďte, děti, budeme dělat to a to, já si vždycky stoupla na druhou stranu a řekla: Nechci.
Takže nepřizpůsobivost?
Taky. Nebyla jsem schopná se přizpůsobit. Chtěla jsem žít jinak, chtěla jsem žít rokenrol. Proto jsem sbalila kufry a odjela. V Paříži jsem byla omámená světem módy, fascinovali mě všichni ti inspirativní lidé, kteří vytvářeli krásné věci a iluze, barevné časopisy a všechnu krásu kolem. Obdivovala jsem, co dokázali, jakousi sílu, kterou hned poznáte, díky které dokážou ovlivnit okolí, motivovat ostatní. Někomu stačí jistota, pravidelný plat, páska na konci měsíce, v neděli si užít s manželkou, v úterý s kamarády na pivu. A pak jsou lidi, kteří chtějí žít jinak. Chcete mít úspěch? Musíte si za ním jít a nečekat, že za vás někdo něco udělá. Nesedět doma, nemudrovat, nestěžovat si, prostě něco udělat. Vymyslet projekt, sehnat si správné lidi – musíte to drtit, neustále drtit. A nenechávat se zrazovat. Nejhorší brzda je okolí. Každý na vás kouká a říká si, no jasně... S každým úspěchem dostanete pěstí – vždycky vás bude někdo pozorovat a kritizovat.
To vám nikdy nevadilo?
Na to se musíte vykašlat a přestat řešit okolí. Dokud přijdete do místnosti a budete přemýšlet, co si o vás všichni v té místnosti myslí, nebudete dospělá. Máte vyhráno až v ten moment, kdy přemýšlíte, co vy si myslíte o nich, ne oni o vás. Lidi zbytečně řeší názory druhých, nechají si radit – dělej tohle, tvař se takhle, nekuř tolik a nepij, nemluv tak nahlas... Proč? Dělej si v životě, co chceš! Takhle to vnímám já.
Predátor taky sem tam někoho sežere.
Nemusíte nikoho sežrat, nemusíte nikomu ublížit. Celý život je jenom hra, záleží na tom, jak ji uchopíte a jak ji budete hrát. V showbyznysu nezachraňujeme životy, nelítáme do vesmíru – je to jenom zábava. A někdo vám za ni dá peníze? Perfektní!
Váš partner predátora doma ustojí?
Ustojí. To mám štěstí, co? Však mi taky trvalo, než jsem Karla našla. Predátor těžko hledá partnera, který ho skousne, který vedle vás dokáže existovat, nepřipadá si ve stínu, není zakomplexovaný. Už jsem ani nečekala, že se někdo takový objeví. Osud mě mile překvapil, že mi přihrál chlapa bez mindráků, který řekl, jo, buď si, co chceš. Chlapa, kterému vlastně dělá dobře, že jste blázen, nelimituje vás, není z vás nešťastný. Nechtěla bych svou divokostí nikoho trápit a Karel ji vlastně miluje, nechce mít doma uťáplou hodnou holku. Myslím, že anděl strážný už se mnou měl asi hodně práce, a proto mi ho poslal.
Stáří se nebojím, říká Simona Krainová. Rozhovor z února 2016:
27. února 2016 |
