"Ta čísla určitě nejsou nadhodnocená, spíše naopak," tvrdí Šišák. Za tři miliardy, průměrnou roční cenu všech nasbíraných lesních plodů, by se dalo pořídit například 600 rodinných domů po pěti milionech nebo třicet modernizovaných tanků T-72 po sto milionech korun. Tři miliardy je také letošní rozpočet ministerstva životního prostředí.
Zjistil, že na houby či borůvky chodí do lesa dvě třetiny obyvatel republiky. "Sbírání hub je tradice. Sbírají se tu od nepaměti, je to doplněk stravy," potvrzuje Miroslav Smotlacha, jednatel České mykologické společnosti. "Češi mají houby rádi. Na podzim nemohou chybět na žádném jídelním lístku. Je to klasika," dodává Dušan Jakubec, kapitán seniorského reprezentačního týmu kuchařů, který reprezentoval Česko na poslední kuchařské olympiádě v Erfurtu. I když se o houbách někdy mluví jako o jídle chudých, pro většinu lidí jsou houby pikantním pokrmem, kterému se nevyrovnají ani drahé pamlsky z ciziny. "Houby - jídlo chudých? To už dávno neplatí," říká Jarmila Pešková z Děčína, pro níž je sbírání hub životní vášní. "Sbírání hub je pro mě relaxací, mám radost i z malého úlovku, jen to čištění a krájení mě pak moc nebaví. Myslím, že ostatní houbaři jsou na tom stejně," dodává Pešková. Letošní houbařský rok byl podle odborníků mimořádný. "Sezona byla vynikající a ještě pokračuje. Houby pořád rostou," říká mykolog Smotlacha. Lidé nacházeli houby - pravé hříbky - i na místech, kde normálně nerostou. Například v Praze na Bílé hoře našla jedna žena před týdnem pravý hřib v trávě mezi domy. "To se mi snad v životě nestalo. Napřed jsem si myslela, že je to prašivka, a chtěla jsem do ní kopnout," říká žena, která na podzim s manželem přinesla z lesa tolik hříbků jako snad nikdy. Ve sbírání hub jsme spolu s ostatními slovanskými národy světoví. Patrně nikde jinde se nesbírá tolik hub a tolik druhů jako v Česku.
V některých zemích sběr hub vyvolává obavu o to, aby lesy nebyly devastovány, a úřady sbírání lesních plodů aspoň trochu omezují. Na některých místech Itálie či Rakouska se mohou sbírat houby jen v určité dny v týdnu, ve Švýcarsku může sběrač odnést houby jen do stanoveného množství. Ale třeba ve Finsku nebo Švédsku není sběr o mezen. V Česku se podle lesního zákona mohou sbírat houby jen pro vlastní potřebu (a to ve všech lesích - i soukromých), ale pouliční prodavači hříbků, křemenáčů či kozáků dokazují, že to s dodržováním zákona není až tak "vážné". Luděk Šišák z lesnické fakulty tvrdí, že výklad tohoto ustanovení není jednoznačný a prodej hub se víceméně toleruje. "Nevím o případu, kdy by byl někdo za prodej hub potrestán," říká Jiří Oliva, generální ředitel státních lesů. "Obecně je zákon chápán tak, že houby a lesní plody nesmím prodávat, ale platí to i pro majitele lesa? A proč existují výkupny lesních plodů?" dodává Šišák. Podle jiného zákona by prodavači navíc měli mít povolení k prodeji nejen od majitele lesa, ale také od hygieniků. Ani to však mnozí nedodržují. "To by tady musela mít půlka vesnice. Houby u silnice prodávají i děti," říká žena z Tisé nedaleko Ústí nad Labem. V obci se hromádky hub za pět a více marek pokaždé objeví na provizorních pultících vždy na podzim. Česká zemědělská a potravinářská inspekce doporučuje houby u silnice vůbec nekupovat. Mají být totiž skladovány při teplotě do deseti stupňů Celsia, ale u silnic je na podzim tepleji. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
- pondělí 27. listopadu 2000