Omlouvám se za ne úplně taktní poukazování na věk, ale máte před blížící se čtyřicítkou tendenci bilancovat?
Já už na tohle ohlížení se zpět kašlu. Žiju každý den sólo a vůbec nepřemýšlím dopředu ani dozadu. Odnaučila jsem se si v hlavě neustále vytvářet modely situací, co by mohlo jak být. To k ničemu není. Užívám si teď a tady. A tak si užiju i tu čtyřicítku, až v dubnu přijde.
Vidím, že jste trochu změnila i účes. Děje se tak u vás podle životních změn?
Aniž jsem si to kdy uvědomila, tak jsem reagovala na různé rozchody a stěhování právě tímto způsobem. Pokaždé změna účesu. Měnívala jsem délku i barvu. Dnes nemám na hlavě ani přeliv. Koukám se, jak se mi sem tam objevují šedivé vlasy. Nechávám teď vlasy růst a uvidíme, kam až dorostou. Teď jsem zhruba u pasu.
Jsme relativně na startu roku. Dala jste si na letošek nějaké cíle?
Udržet si aspoň jeden den v týdnu volno! Někdy je to opravdu nadlidský úkol. Jsem samozřejmě šťastná, že mám práci, ale občas je to masakr. Moje práce je nárazová záležitost, pohybuje se to ve vlnách. V jeden moment chodíte akorát večer hrát do divadla a pak zase nastoupí období, kdy zkoušíte v divadle, do toho točíte televizi nebo film a po večerech samozřejmě stále hrajete v tom divadle. Pak se často stane, že děláte i přes víkend. Jednou jsem se přistihla, že dělám měsíc bez dne volna. No a to už právě nehodlám dopustit. Chci na sebe mít čas.
Co vás tedy momentálně živí?
Divadlo je taková moje finanční stálice. Natáčení jsou krátkodobá záležitost. Samozřejmě pokud člověk nevpluje třeba do velkého seriálu, tam to má na delší dobu, pokud chce. Já jsem zvyklá, když je hojnost práce, tak ukládat peníze a pak nemusím nic slevovat ze svého životního stylu. Ale taky jsem si k tomu musela dojít. A začátky byly opravdu krušné.
Ráda jste utrácela?
Byla jsem mistr v rozhazování peněz. Doslova mizely v nějaké černé díře, protože nikde nebylo vidět, že je utrácím. Dnes už na tyhle časy jen s lehkou nevěřícností zpovzdálí nahlížím. Jsem spokojená s tím, co mě živí, a ani nepřemýšlím, že by mě mohlo živit něco jiného. Pokud to přijde, tak to budu řešit, až to přijde.
Máte snad o svých schopnostech pochybnosti?
Když jdu jezdit na kolečkových bruslích, tak to o svých kvalitách opravdu dost pochybuji. Já jsem ve sportu celkově trošku dřevo. Ráda jsem v pohybu, ale nejsem zrovna typ na tenis a volejbal. Ovšem chůze, ta mi jde báječně. Taky jsem ušla 700 km do Santiaga.
Ptal jsem se spíš na hraní...
Tam mě to už moc netrápí. Stejně se nikdy člověk nelíbí všem. Vždycky se najde někdo, kdo bude tvrdit, že hraju blbě. Tak nemá smysl se kvůli tomu zbytečně stresovat. Hraju, jak hraju. Mě to baví a o to v životě jde.
Když se ještě zastavím u herectví, dá se u nás dělat poctivé řemeslo?
Dá se dělat absolutně všude, kde je aspoň jeden řemeslo ovládající herec. Nejde o to, jestli se píší a točí dostatečně kvalitní věci. Herce dělá hercem fakt, že když nějakou roli přijme, tak ji hraje, jak nejlíp umí. Nemá význam přebíhat od jedné věci k druhé a myslet si, že vám to někde půjde líp. Základ je uklidnit se a ukotvit se ve svém středu. Já beru všechno jako hru, které se účastním, ale kterou zároveň z venku sleduji. Dává mi to ohromnou volnost a lehkost.
