Oficiální věda považovala Backstera za lháře a nebrala ho vážně. V knize, která vyšla v roce 1968 a položila základy výzkumu rostlin, vědec tvrdí, že rostliny nejen že cítí, ale také vnímají, milují, bojí se, pamatují si, rozlišují lidi.
Tuto hypotézu musel Backster obhajovat před oficiální vědou, pobouřenou americkou veřejností a dokonce i před soudem. Rostliny přece nemají orgány, kterými by mohly sledovat okolní svět. Jakým způsobem tedy reagují?
Na základě Backsterových výzkumů vyvinuli Japonci přístroj, který měří "duševní stav" rostlin. Senzory se připevňují na listy a hodnotí jejich subjektivní pocity, o kterých informují barevné žárovky. Pokud se rozsvítí červené světlo, znamená to, že rostlina má velikou radost.
Dalším otřesem pro konzervativní vědce byly zprávy, že rostliny spolu komunikují a předávají si informace. Dlouhou dobu tomu odmítali uvěřit. Američtí chemici David Rudes a Gordon Orians pozorovali lesy v okolí Seattlu, které byly jednou za deset let pravidelně
napadány škůdci. Hmyz nejdříve hltavě ožíral listy stromů, ale po nějaké době začal z neznámých důvodů hynout. Vědci se snažit přijít této záhadě na kloub.
Příčinu záhadné smrti hmyzu objasnily laboratorní pokusy. Ukázalo se, že stromy po napadení změnily složení proteinů v listech a hmyz pak umíral na nedostatek potřebných živin. Překvapivé však bylo zjištění, že chemické složení listů změnily také stromy v oblastech, kam hmyz ještě nepronikl. Je jasné, že stromy se o tom museli dozvědět od svých napadených příbuzných, ale jak?
Prvotní myšlenka, že stromy komunikují prostřednictvím kořenů, se ukázala jako mylná. Až po mnoha pokusech se ukázalo, že rostliny reagují na různé pachy. Stromy napadené škůdci vylučují totiž ethylen, vítr jej přenáší k sousedním stromům a vyvolává v nich nepokoj. Stromy jsou tím varovány a mohou se připravit na boj se škůdci.
Otázka, zda rostliny mohou cítit bolest, vyvolávala ještě před několika lety u vědců pouze smích. Nedávno ale v tkáních rostlin objevili hormon příbuzný prostaglandinu, což je látka, která u lidí a zvířat odpovídá za vnímání bolesti.
Některé rostliny dokonce při onemocnění nebo poranění vylučují kyselinu salicylovou, základní složku aspirinu. Jak je známo, aspirin chemicky neutralizuje prostaglandin a tím působí na utišení bolesti.
Velice zajímavé experimenty prováděli švýcarští vědci. Napadlo je umístit rostliny do elektrostatického pole, což je pole se stálým elektrickým nábojem. Elektrostatický náboj zemské atmosféry se přitom v průběhu miliónů let postupně měnil. Vědci v laboratoři napodobili kdysi existující pole a umístili do nich současné rostliny, které se tím ocitly jakoby v minulosti.
Výsledky byly překvapivé! Semena kukuřice si "vzpomněla", že tato obilnina měla kdysi sedm až čtrnáct drobných palic místo nám známých jedné až dvou velkých. Některé klíčky vyšlechtěné pšenice zase začaly velmi rychle růst; vědci v nich objevili zvláštní
růstové hormony, které ale současná pšenice už nemá.
V dávných dobách se velké úctě těšili lidé, kteří znali tajný jazyk rostlin a uměli se s nimi dorozumět - šamani, kouzelníci, čarodějnice. Podobné případy jsou už vzácností, přesto se vyskytují i dnes.
V šedesátých letech se tím proslavila Kanaďanka Dorothy Macklinová. Její proslulá "kouzelná zahrada" se rozkládala na severním pobřeží Skotska. V neúrodné jílovité půdě se dařilo nejenom různým druhům zeleniny, ale i exotickým květinám, což vědce samozřejmě ohromovalo. Macklinová měla jednoduché vysvětlení: vzývala duchy rostlin
a naslouchala jejich radám. S rostlinami může prý rozmlouvat každý člověk, jestliže se k nim obrací upřímně a s láskou.
Rovněž někteří němečtí pěstitelé si myslí, že rajčata se rodí chutnější a zdravější, pokud občas promlouvají k sazenicím. Pokusy profesora Manfreda Hofmanna ukázaly, že úrodnost rajčat, které dostávaly dávku "lidského tepla", se zvýšila v průměru o 22
procent a jejich plody byly větší a krásnější.
Zdá se, že rostliny jsou mnohem vnímavější, než jsme se dosud domnívali. Teprve nedávno začala věda uznávat, že i živočichové mají psychiku a myšlení. Objevily se nové obory zoologie, etologie a zoopsychologie, které zkoumají chování a psychiku zvířat. Možná, že brzy vznikne podobná situace i v botanice, napsal ruský časopis Ogoňok.
