»České louky, typické pro venkovské prostředí, jsou nejen krásné, ale mají i značný význam pro přírodu. Na louce totiž napočítáte několikanásobně víc druhů rostlin než v takzvaném anglickém trávníku. A ekologové tvrdí, že každá rostlina je důležitá přibližně pro deset živočišných druhů, ať už je to hmyz, měkkýši nebo třeba drobní savci,« říká bioložka Zdeňka Nikodémová. Lučnímu porostu se daří v nejrůznějších prostředích. Důležité ovšem je nepochybit při výběru osivové směsi louka na výslunné stráni vypadá jinak a má jiné složení než niva blízko řeky. Kamenem úrazu není ani sešlapávání: v místech, kde se často chodí, je zapotřebí častějšího sekání. Jakmile však skončí chalupářská sezona, může se i letní dětské hřiště vrátit k režimu tří sečí ročně.
Louka rozkvete jen trpělivým
»Přírodní louka se zakládá podobně jako obvyklé typy zahradních trávníků. Jeden rozdíl tu však je: příroda je o něco pomalejší, takže kromě osiva a půdy potřebujete hlavně trpělivost,« říká pěstitel Bohumil Bradna z Markvartic u Sobotky. S tím souhlasí i Milan Meitner: »Asi po dvou měsících jsem měl velké cukání celou louku zrušit a ještě jednou se pokusit o úhledný anglický trávník. Za to, že jsem to neudělal, vděčím mnohem spíš lenosti než trpělivosti.« Základem pro budoucí louku je najemno zrytý pozemek. V zahradní zemině, právě tak jako za humny, zpravidla bývá spousta semínek plevelných rostlin - a právě ta se při klíčení probudí jako první, takže budoucí louka zpočátku vypadá jako nevzhledné rumiště. Na malé ploše se jich můžete zbavit už před setím, když půdu ošetříte herbicidem, ale není to nutné: po několika sečích si luční rostliny dokážou vybojovat životní prostor a plevel vytlačí. Při setí platí důležitá zásada: neplýtvat materiálem a dodržovat doporučený nízký výsevek, který se pohybuje okolo jednoho až dvou gramů na metr čtvereční. Není to pro radost skrblíkům, ale spíš kvůli rostlinám, které na louce jednou mají růst. Při příliš hustém výsevu totiž některé agresivnější druhy, jako třeba kopretiny nebo jeteloviny, opanují prostor a vytlačí z louky ty mírnější, jako jsou zvonky.
Hladovka, která nebolí
Pokud se rozhodnete obejít bez herbicidů, objeví se už za pár dní o výsevu jednoleté plevele a teprve o něco později se probudí i luční rostliny. Během prvního roku si přírodní louka žádá několik sečí, které omezí stav plevele a pomohou porost zahustit. Sekat by se však nemělo příliš nízko nad zemí, aby ostří kosy nebo sekačky nenarušilo srdéčka rostlin - bezpečná výška je čtyři až pět centimetrů nad zemí. »Ze začátku jsem měl místo louky stráň zarostlou šťovíky, kopřivami a další buřinou - a velkolisté šťovíky mě trápí dodneška. Většinu plevelů se mi ale podařilo zlikvidovat, nejspíš díky pravidelnému kosení,« říká Milan Meitner. Právě první rok je zkouškou trpělivosti - nejen kvůli plevelům, nýbrž také proto, že většina rostlin vykvete až ve druhé sezoně. Ale jakmile se nevzhledné oraniště promění v louku, nastávají sladké časy: kosu totiž stačí vzít do ruky jen třikrát za rok: v květnu, v červenci a na počátku září. Protože během roku postupně rozkvétají různé druhy rostlin, má louka každý měsíc jiný barevný nádech. Na rozdíl od anglického trávníku se přírodní luční společenstvo obejde bez přísunu živin. O ty se postarají jeteloviny, na jejichž koříncích žijí hlízkové bakterie. Ty umějí poutat vzdušný dusík a ukládají jej do půdy jako do spíže, takže je k dispozici i ostatním rostlinám. »Jen na některých stanovištích se může stát, že po šesti nebo osmi letech louka strádá: druhá seč téměř neroste a daří se hlavně pampelišce a jitrocelům. Pak je namístě použít na jaře plné hnojivo,« říká pěstitel Bohumil Bradna.
Rostliny pro horskou louku
Bedrník Černohlávek
Hvozdík Jestřábník
Jetel Jitrocel
Prvosenka Pryskyřník
Řebříček Smolnička
Třezalka Zvonek
Kopretina
Rostliny pro suchou stráň
Černohlávek Čičorka
Dobromysl Hvozdík
Chrpina Jetel
Kopretina Lomikámen
Mateřídouška Řepík
Smolnička Šalvěj
Třezalka Zvonek
Louka rozkvete jen trpělivým
»Přírodní louka se zakládá podobně jako obvyklé typy zahradních trávníků. Jeden rozdíl tu však je: příroda je o něco pomalejší, takže kromě osiva a půdy potřebujete hlavně trpělivost,« říká pěstitel Bohumil Bradna z Markvartic u Sobotky. S tím souhlasí i Milan Meitner: »Asi po dvou měsících jsem měl velké cukání celou louku zrušit a ještě jednou se pokusit o úhledný anglický trávník. Za to, že jsem to neudělal, vděčím mnohem spíš lenosti než trpělivosti.« Základem pro budoucí louku je najemno zrytý pozemek. V zahradní zemině, právě tak jako za humny, zpravidla bývá spousta semínek plevelných rostlin - a právě ta se při klíčení probudí jako první, takže budoucí louka zpočátku vypadá jako nevzhledné rumiště. Na malé ploše se jich můžete zbavit už před setím, když půdu ošetříte herbicidem, ale není to nutné: po několika sečích si luční rostliny dokážou vybojovat životní prostor a plevel vytlačí. Při setí platí důležitá zásada: neplýtvat materiálem a dodržovat doporučený nízký výsevek, který se pohybuje okolo jednoho až dvou gramů na metr čtvereční. Není to pro radost skrblíkům, ale spíš kvůli rostlinám, které na louce jednou mají růst. Při příliš hustém výsevu totiž některé agresivnější druhy, jako třeba kopretiny nebo jeteloviny, opanují prostor a vytlačí z louky ty mírnější, jako jsou zvonky.
Hladovka, která nebolí
Pokud se rozhodnete obejít bez herbicidů, objeví se už za pár dní o výsevu jednoleté plevele a teprve o něco později se probudí i luční rostliny. Během prvního roku si přírodní louka žádá několik sečí, které omezí stav plevele a pomohou porost zahustit. Sekat by se však nemělo příliš nízko nad zemí, aby ostří kosy nebo sekačky nenarušilo srdéčka rostlin - bezpečná výška je čtyři až pět centimetrů nad zemí. »Ze začátku jsem měl místo louky stráň zarostlou šťovíky, kopřivami a další buřinou - a velkolisté šťovíky mě trápí dodneška. Většinu plevelů se mi ale podařilo zlikvidovat, nejspíš díky pravidelnému kosení,« říká Milan Meitner. Právě první rok je zkouškou trpělivosti - nejen kvůli plevelům, nýbrž také proto, že většina rostlin vykvete až ve druhé sezoně. Ale jakmile se nevzhledné oraniště promění v louku, nastávají sladké časy: kosu totiž stačí vzít do ruky jen třikrát za rok: v květnu, v červenci a na počátku září. Protože během roku postupně rozkvétají různé druhy rostlin, má louka každý měsíc jiný barevný nádech. Na rozdíl od anglického trávníku se přírodní luční společenstvo obejde bez přísunu živin. O ty se postarají jeteloviny, na jejichž koříncích žijí hlízkové bakterie. Ty umějí poutat vzdušný dusík a ukládají jej do půdy jako do spíže, takže je k dispozici i ostatním rostlinám. »Jen na některých stanovištích se může stát, že po šesti nebo osmi letech louka strádá: druhá seč téměř neroste a daří se hlavně pampelišce a jitrocelům. Pak je namístě použít na jaře plné hnojivo,« říká pěstitel Bohumil Bradna.
Rostliny pro horskou louku
Bedrník Černohlávek
Hvozdík Jestřábník
Jetel Jitrocel
Prvosenka Pryskyřník
Řebříček Smolnička
Třezalka Zvonek
Kopretina
Rostliny pro suchou stráň
Černohlávek Čičorka
Dobromysl Hvozdík
Chrpina Jetel
Kopretina Lomikámen
Mateřídouška Řepík
Smolnička Šalvěj
Třezalka Zvonek
