Protesty i zadostiučinění provázely v pondělí popravu Timothy McVeigha. Jeho zločin šokované Američany sjednotil. Jeho smrt šest let poté zanechala Ameriku rozdělenou. Pro mnohé se stalo pondělí 11. června dnem jistoty, že spravedlnost převážila. Jiní zase zápasili s pochybnostmi, zda člověk, byť v souladu se zákonem, může jiné lidské bytosti vzít život.
Když nějaká společnost zabíjí své vrahy, pak se stáváme jim o něco víc podobní," citovala agentura AP slova Craiga Hammonda, ředitel charitativního programu v Bluefieldu ve státě Západní Virginie. Ale Doc Hardaway, čistič bot v georgijské Atlantě, má jiný názor: "Jak praví bible, oko za oko." Přestože smrt Timothy McVeigha přímo sledovalo ve věznici Terre Haute v Indianě a prostřednictvím uzavřeného televizního okruhu ne více než 300 osob, jeho poprava se stala veřejnou událostí číslo jedna, v určitém smyslu celonárodní popravou. Celá Amerika měla oči upřené k Terre Haute. Se jménem Tima McVeigha na rtech se tisíce lidí modlily za jeho spásu i zatracení, jedni jeho smrt oslavovali, druzí odmítali. I když Meg Gorhamová, univerzitní studentka z Nového Mexika, odmítá trest smrti a v pondělí společně s dalšími demonstranty zapálila svíčku za McVeigha a každou z jeho 168 oklahomských obětí, uvědomovala si zároveň, že případ "zrůdy z Oklahomy" se od jiných "běžných" zločinů liší. "Zabít není odpovědí na zabíjení," říkala. Ale přetrvávají v ní pochybnosti. "Jsem si jistá, že kdyby se to týkalo mé rodiny, bylo by to jiné." Skutečně: McVeigh nikdy nepřinesl odpůrcům absolutního trestu příliš munice pro jejich argumenty - stěží se dá předpokládat, že byl popraven nevinný, k činu se ostatně několikrát sám před novináři hrdě přihlásil. Jaký vlastně byl život třiatřicetiletého Timothyho McVeigha? Oklahomský atentátník prožil život plný rozporů a zřejmě taková byla i jeho smrt. Vyznamenáními ověnčený voják, popravený za smrt 168 mužů, žen a dětí, umíral podle jednoho svědka "s pocitem hrdosti, jakoby to celé byla součást jeho plánů." Jiný svědek rovněž citovaný agenturou Reuters tvrdil něco jiného. "Očekával jsem, že uvidím vojáka. Místo toho jsem viděl muže, který měl strach." Ve chvílích smrti se nikde neobjevily ani nejmenší odlesky chvil, kdy tento kdysi malý chlapec z Pendletonu ve státě New York plakal nad utopenými koťaty či se skrýval na školním záchodku před útoky silnějších spolužáků. Z mnoha pohledů McVeigh se nijak příliš nevymykal z řady. Určitě by v něm nikdo nehledal muže, který provedl nejkravější atentát v dějinách Ameriky, teroristický útok, který si Američané vždy spojovali s místy jako Bejrút či Tel Aviv, nikoli s vlastní zemí. McVeigh měl za sebou obyčejné dětství, exceloval v armádě, kde na jeho nadřízené zapůsobila jeho pečlivost, ochota splnit rozkaz, touha vyniknout. Zdá se, že jeho život se poprvé zlomil v okamžiku, kdy ztroskotal jeho sen dostat se do elitní armádní jednotky. Zklamaný opustil armádu, s níž prošel kuvajtskou pouští, toulal se bezcílně po zemi a prodával zbraně. Ostatně ty byly jeho láskou už od dětství, společně s uměním, přežít ty nejneobvyklejší situace. Když mu bylo čtrnáct, svěřil se přátelům, že "si připravil jídlo a zbraně, kdyby náhodou na Ameriku dopadla atomová bomba nebo se komunisti zmocnili vlády". Další zlom zřejmě přišel, když McVeigh na jaře 1993 navštívil texaské Waco a byl svědkem, jak agenti FBI zaútočili proti davidiánské sektě "zakopané" na jedné farmě. Tehdy, 19. dubna 1993, zahynulo na 80 osob a McVeigh prý opět plakal. Podle něj útokem ve Waco vyhlásili politici z Washingtonu válku svobodným Američanům. (Léta trvalo, než Bill Clinton přiznal, že rozkaz k útoku byla vážná chyba a že celá záležitost bude vždy tížit jeho svědomí). Po Waco už McVeigh svůj cíl znal a byl jím posedlý. Zdálo se mu, že Clinton je srovnatelný s Hitlerem a FBI je něco podobného jako gestapo. Cítil se být vojákem, vlastencem, který bojuje za práva amerických občanů. Přesně za dva roky po Waco, 25. dubna 1995, vybuchly v 9.02 hodin výbušniny nastražené McVeighem v Oklahoma City. Byl to nejkravější masakr nevinných lidí v moderních dějinách Ameriky. Odtud pak už vedla logická cesta Timothy McVeigha k popravčí komoře v indianském Terre Haute. "Stále v něm vidím toho malého kluka, kterého jsem miloval. Už to ale není ten syn, kterého jsem znal předtím," prohlásil jeho otec, Bill McVeigh, jedenašedesátiletý dělník na penzi. Naposledy Timothyho spatřil v dubnu. Syn nechtěl, aby jeho otec viděl, jak umírá.
1, Timothy McVeigh na archivním snímku z roku 1995. Narodil se v roce 1968 v New Yorku, poté žil s rodiči v Texasu a v Oklahomě. Po střední škole krátce studoval na místní vysoké škole. Brzy skončil a stal se ozbrojeným strážcem aut v Buffalu. V roce 1988 vstoupil jako dvacetiletý do armády, v níž absolvoval i válku v Perském zálivu.
2, Lůžko ve věznici Terre Haute v Indianě, na kterém byl McVeigh v pondělí v sedm hodin ráno tamního času popraven smrtící injekcí.
3, Administrativní budova v Oklahoma City, kde vinou McVeighova atentátu zahynulo 168 lidí a dalších 600 bylo zraněno.
4, McVeighova poslední vůle, ve které citoval z básně Neporažený od Williama Ernesta Henleyho. Jsem pánem svého osudu, jsem kapitánem své duše," zní jeden z veršů.
Když nějaká společnost zabíjí své vrahy, pak se stáváme jim o něco víc podobní," citovala agentura AP slova Craiga Hammonda, ředitel charitativního programu v Bluefieldu ve státě Západní Virginie. Ale Doc Hardaway, čistič bot v georgijské Atlantě, má jiný názor: "Jak praví bible, oko za oko." Přestože smrt Timothy McVeigha přímo sledovalo ve věznici Terre Haute v Indianě a prostřednictvím uzavřeného televizního okruhu ne více než 300 osob, jeho poprava se stala veřejnou událostí číslo jedna, v určitém smyslu celonárodní popravou. Celá Amerika měla oči upřené k Terre Haute. Se jménem Tima McVeigha na rtech se tisíce lidí modlily za jeho spásu i zatracení, jedni jeho smrt oslavovali, druzí odmítali. I když Meg Gorhamová, univerzitní studentka z Nového Mexika, odmítá trest smrti a v pondělí společně s dalšími demonstranty zapálila svíčku za McVeigha a každou z jeho 168 oklahomských obětí, uvědomovala si zároveň, že případ "zrůdy z Oklahomy" se od jiných "běžných" zločinů liší. "Zabít není odpovědí na zabíjení," říkala. Ale přetrvávají v ní pochybnosti. "Jsem si jistá, že kdyby se to týkalo mé rodiny, bylo by to jiné." Skutečně: McVeigh nikdy nepřinesl odpůrcům absolutního trestu příliš munice pro jejich argumenty - stěží se dá předpokládat, že byl popraven nevinný, k činu se ostatně několikrát sám před novináři hrdě přihlásil. Jaký vlastně byl život třiatřicetiletého Timothyho McVeigha? Oklahomský atentátník prožil život plný rozporů a zřejmě taková byla i jeho smrt. Vyznamenáními ověnčený voják, popravený za smrt 168 mužů, žen a dětí, umíral podle jednoho svědka "s pocitem hrdosti, jakoby to celé byla součást jeho plánů." Jiný svědek rovněž citovaný agenturou Reuters tvrdil něco jiného. "Očekával jsem, že uvidím vojáka. Místo toho jsem viděl muže, který měl strach." Ve chvílích smrti se nikde neobjevily ani nejmenší odlesky chvil, kdy tento kdysi malý chlapec z Pendletonu ve státě New York plakal nad utopenými koťaty či se skrýval na školním záchodku před útoky silnějších spolužáků. Z mnoha pohledů McVeigh se nijak příliš nevymykal z řady. Určitě by v něm nikdo nehledal muže, který provedl nejkravější atentát v dějinách Ameriky, teroristický útok, který si Američané vždy spojovali s místy jako Bejrút či Tel Aviv, nikoli s vlastní zemí. McVeigh měl za sebou obyčejné dětství, exceloval v armádě, kde na jeho nadřízené zapůsobila jeho pečlivost, ochota splnit rozkaz, touha vyniknout. Zdá se, že jeho život se poprvé zlomil v okamžiku, kdy ztroskotal jeho sen dostat se do elitní armádní jednotky. Zklamaný opustil armádu, s níž prošel kuvajtskou pouští, toulal se bezcílně po zemi a prodával zbraně. Ostatně ty byly jeho láskou už od dětství, společně s uměním, přežít ty nejneobvyklejší situace. Když mu bylo čtrnáct, svěřil se přátelům, že "si připravil jídlo a zbraně, kdyby náhodou na Ameriku dopadla atomová bomba nebo se komunisti zmocnili vlády". Další zlom zřejmě přišel, když McVeigh na jaře 1993 navštívil texaské Waco a byl svědkem, jak agenti FBI zaútočili proti davidiánské sektě "zakopané" na jedné farmě. Tehdy, 19. dubna 1993, zahynulo na 80 osob a McVeigh prý opět plakal. Podle něj útokem ve Waco vyhlásili politici z Washingtonu válku svobodným Američanům. (Léta trvalo, než Bill Clinton přiznal, že rozkaz k útoku byla vážná chyba a že celá záležitost bude vždy tížit jeho svědomí). Po Waco už McVeigh svůj cíl znal a byl jím posedlý. Zdálo se mu, že Clinton je srovnatelný s Hitlerem a FBI je něco podobného jako gestapo. Cítil se být vojákem, vlastencem, který bojuje za práva amerických občanů. Přesně za dva roky po Waco, 25. dubna 1995, vybuchly v 9.02 hodin výbušniny nastražené McVeighem v Oklahoma City. Byl to nejkravější masakr nevinných lidí v moderních dějinách Ameriky. Odtud pak už vedla logická cesta Timothy McVeigha k popravčí komoře v indianském Terre Haute. "Stále v něm vidím toho malého kluka, kterého jsem miloval. Už to ale není ten syn, kterého jsem znal předtím," prohlásil jeho otec, Bill McVeigh, jedenašedesátiletý dělník na penzi. Naposledy Timothyho spatřil v dubnu. Syn nechtěl, aby jeho otec viděl, jak umírá.
1, Timothy McVeigh na archivním snímku z roku 1995. Narodil se v roce 1968 v New Yorku, poté žil s rodiči v Texasu a v Oklahomě. Po střední škole krátce studoval na místní vysoké škole. Brzy skončil a stal se ozbrojeným strážcem aut v Buffalu. V roce 1988 vstoupil jako dvacetiletý do armády, v níž absolvoval i válku v Perském zálivu.
2, Lůžko ve věznici Terre Haute v Indianě, na kterém byl McVeigh v pondělí v sedm hodin ráno tamního času popraven smrtící injekcí.
3, Administrativní budova v Oklahoma City, kde vinou McVeighova atentátu zahynulo 168 lidí a dalších 600 bylo zraněno.
4, McVeighova poslední vůle, ve které citoval z básně Neporažený od Williama Ernesta Henleyho. Jsem pánem svého osudu, jsem kapitánem své duše," zní jeden z veršů.
