* To je umělá situace, kterou vytvořil minulý politický systém a která se časem změní. Co se bude dít pak?
Dá se předpokládat, že řada lidí, kteří by se chtěli z paneláků odstěhovat, budou zase hledat bydlení v bytových domech. Jenže kvalitnějších, příjemnějších než jsou paneláky.
* Paneláky jsou odsouzeny k zániku?
Řada sídlišť není tak zdevastovaná a nepříjemná, aby v nich nezůstali lidé s většími nároky na bydlení. Záleží na poloze sídliště, na spojení s centrem města, na dostupnosti pracovních příležitostí, pak také na životním prostředí. Důležitý je také moment vlastnictví. Už dnes je na některých domech vidět, že jejich obyvatelé nejsou jen uživateli, ale také majiteli svých bytů. Ty paneláky jsou na první pohled čistší, zachovalejší. Degradace hrozí především veřejnému majetku.
* Jak se tomu dá zabránit?
Nesmí se dopustit sociálně segregované bydlení. Tedy nedovolit, aby domy nebo jejich celky byly ovládány jednou problémovou skupinou. Ta obvykle má neblahý vliv i na další okolí.
* A jak lze tedy prakticky tomuto trendu čelit?
Především dbát o kulturnost prostředí. To je starost obce, aby v místě bylo dost obchodů, hřišť, škol, kulturních klubů, sportovních a rekreačních zařízení. Důležitá je kvalita silnic, parkovišť, údržba parků. Paneláky, které budou sloužit problematickým skupinám (čemuž se nelze zcela vyhnout), nesmí obec odepsat. Obvykle to začíná nefungujícími výtahy, neosvětlenými chodbami. K syndromu degradace stačí málo, ale pak už to je nezastavitelný kolotoč. To nesmíme dovolit. Nemůžeme jako Francouzi, kde se paneláků vzhledem k počtu obyvatelstva postavilo podstatně méně, konstatovat, že se projekt nepovedl a škrtnout ho. Paneláky se u nás týkají příliš mnoha lidí.
* Bydlíte v paneláku?
Bydlím. Sedm let.
* A míníte v něm setrvat?
Před tím jsme žili ve vinohradském činžáku z třicátých let. Byl sešlý, majitel neměl peníze na opravy. Náš panelák se mi sice nijak nelíbí, ale bydlení je v něm určitě kvalitnější.