Nacházíme se na soustředění s finalisty soutěže Muž roku. Jak vy sám jakožto muž dokážete zhodnotit mužskou krásu?
Já myslím, že dokážu, když se tak člověk zamyslí. Od té antiky, což bylo dokonalé a nejdokonalejší, nic lepšího na světě není. Tak si asi všichni vzpomenou na Diskobola, jak má vypadat ideální, krásný, svalnatý, chytrý inteligentní a vyvinutý chlap. (smích)
A všichni se snažíme to tam nějak tak dotáhnout. Jednota těla a ducha je strašně důležitá, protože když jedno zradí druhé, tak to je špatné. Nedávno jsem se dočetl, že průměrný chlap má IQ 100, tak jsem říkal, že to je docela dobrý, jo? Samozřejmě ženský jsou lepší určitě, že jo, jsou chytřejší, ale my jako doplněk té dvojice a ochotný doplněk, tak si myslím, že stojí za to, že jsme na světě.
Před začátkem rozhovoru jsme si povídali o zámku Moritzburg nedaleko Drážďan, kde se natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku. S jakými pocity na to místo jezdíte v současnosti?
Oni nás tam zvou vlastně každý rok. Je tam taková výstava, která je už navždy. Všichni herci, kteří jsme v Popelce hráli, jsme tam v životní velikosti, takže je to taková velká pocta a Němci to navíc také považují za svůj film. Byli tam i němečtí herci, královna s králem, paní Carola Braunbocková, že ano, s tím velkým kloboukem. Tak je to dneska taková sentimentální vzpomínka a někdy má člověk takový pocit, jako by se to vůbec nestalo. Jak to tak uteče a léta to všechno smažou, tak zbudou jen takové střípky a vzpomínky. Já když o tom vyprávím, tak také občas fabuluji samozřejmě, to si člověk vymýšlí... Ale já si myslím, že je od toho filmu hezké, že vydržel přes čtyřicet let. Komu se to podaří?
Jakou máte na natáčení Tří oříšků pro Popelku nejsilnější vzpomínku?
Těžko říct. Ale určitě si každý pamatuje svůj první velký film a ta má ikonická vzpomínka je vlastně velice obyčejná a romantická, protože já jsem romantik. Když Libuška Šafránková přiběhne na konci ke mně, já ji vezmu, zatočíme se, Karel Gott začne zpívat písničku a my odjíždíme na koních do dáli a vypadá to hodně poeticky a za námi se ozve „Milosti, začíná hodina dějepravy!“ a v tom okamžiku zmizím já i s tím koněm do závěje. Ono to vypadalo jako rovina, ale nebyla. A režisér volal „Co tam děláš?“ a já jsem říkal „Nemám koně!“ zmizel. Tak jsme museli najít jinou cestu a režisér říkal „Byla by to pěkná tečka toho filmu, i tak by to šlo nechat“.
Doufejme tedy v nějaký bonusový záznam na disk. Mluvil jste o romantice. Jak romantické bylo vaše seznámení s manželkou Monikou?
Bylo romantické, protože Monika jako plod pěvecké show DO-RE-MI, abych to tak řekl, přišla zpívat a zazpívala. Protože byla mladičká, tak měla červené vlasy, byla strašně in (smích), ale byla i sympatická a taková nebojácná, což se mi na ní líbilo a působila sebejistě. Ona se mi pak přiznala, že to není vůbec pravda, že jenom tak vypadala. Ale romantické to bylo, protože pak jsme na sebe zapomněli a moje divadlo náhodou hrálo v Prostějově a na představení přišla taková slečna...
Už neměla červené vlasy a volala „To jsem já!“ a já povídám „Já nevím kdo…“, protože v DO-RE-MI bylo každý den šedesát lidí, že jo. Tak se mi připomněla, já říkám „Ahá!“ a tam to začalo. Takhle romanticky přes zpívání, přes divadlo se to podařilo.
Mít tři děti znamená dobrovolně se ožebračit, myslí si Pavel Trávníček |
V show DO-RE-MI jste jistě zažil spousty bizarních situací a soutěžících. Museli jste se s kolegyní Sabinou Laurinovou hodně držet, abyste občas nevyprskli smíchy přímo před účinkujícími?
Museli, protože tam to bylo postavené na tom, že oni by to podruhé nezopakovali, takže se jelo naostro. Brala se první dobrá a je pravda, že tam platilo jedno takové obyčejné pravidlo, na kterém to bylo založeno. Když někdo přišel a dobře zpíval, tak se to bere jako normální, ale jakmile přišel nějaký exot, tak všichni zpozorněli a byl to okamžitě jejich favorit, protože co si budeme povídat...
Každý si doma myslí, že je Elvis Presley. Takhle jsme tam měli třeba i jednoho kuchaře, protože jiný soutěžící zklamal, lekl se a nevystoupil. Naše asistentka vyrazila hledat náhradu, vběhla do restaurace, tam kuchař s bílou čepicí vařil guláš a říkal „Ne, ne já neumím žádnou písničku“. To nevadí, je tam čtecí zařízení, říkala produkční a ptala se „Co umíte za písničku?“ a on odvětil, že jenom takové to, co zpívá Spálený, to Plakalo baby. A teď přišlo na vystoupení a on začal soutěžit, zpívat a škoda, že se to smazalo, protože to, co proběhlo, bylo „Plakalo baby, jó plakalo, pá… a teď vím hovno, jak je to dál.“ (smích) Takže některé záběry mimo kameru jsou ještě zajímavější!
To patřilo k té televizní zábavě devadesátých let. Nechybí vám to trošku? Tenkrát to bylo opravdu velice divoké...
Chybí, protože to bylo úžasné a já rád improvizuji a rád moderuji. S těmi bezprostředními lidmi, kteří měli srdce na dlani, to byla bezva práce. Člověk si tam na sobě ověřil i spoustu věcí z herectví. Je pravda, že se lidi báli, styděli a pak se najednou hlásili tisíce lidí. A přitom to nebyla v devadesátých letech žádná obrovská šou, kde by se vyhrávali peníze, nebo aby se díky tomu někdo stal obrovskou hvězdou, to vůbec. Byla to taková domácí zábava.
DO-RE-MI
Máte malého temperamentního syna Maxmiliána. Kdo se o něho doma stará, máte s Monikou nějakou štafetu?
Štafeta je, protože Maxík je koneckonců jako každý klučík náročný, takže zabere celý den. Střídáme se podle toho, kdo a kde zrovna pracuje. Je pravda, že jsem se už tak vycvičil a naučil, že jsem dobrá chůva, když je to potřeba. Chtěl bych říct, že Maxmilián je to nejlepší na světě. Všechno ostatní dělám tak, že když mě někdo někam láká, k nějaké činnosti, tak se zamyslím a řeknu „Víte co? Já radši budu s Maxem“.
Pro co máte obecně největší slabost?
To je těžká věc. Ale já bych řekl, že moje povolání je takové určující a že každého herce provází celým životem a málokomu se podaří být i něčím jiným. Většinou, když to člověk zkusí, tak to nedopadne dobře. Takže herci, ale i režiséři, protože já si ve svém divadle i režíruji svoje věci, jsou jak se říká uhození oponou do hlavy a postižení svým povoláním. Myslím, že se toho do nejdelší smrt nezbaví ani jeden z nás.
21. prosince 2018 |
