Pašování chráněných živočichů se stalo výnosným obchodem, předmětem mezinárodního organizovaného zločinu. Jde o stejně závažný problém u rostlin?
Rostliny nestojí tolik peněz. Ale co do množství pašovaných exemplářů jednoznačně vedou. Dají se lépe schovat a provézt. Živočichové se pohybují, vydávají zvuky, jsou cítit, pytlíček se semeny najdete těžko. To už musí být nějaká větší zásilka, na kterou dostaneme echo. Nemůžeme stát s celníky na ruzyňském letišti a ukazovat na toho či onoho turistu a hledat mezi osobním prádlem semínka kaktusů.
Za papouška propašovaného z Jižní Ameriky může kurýr" dostat i statisíce korun. Vyplatí se riskovat s levnými rostlinami?
U pašovaných rostlin víc převažují pohnutky pěstitelské nad obchodními - zbohatnutí nebývá hlavním motivem, spíš je to otázka prestiže, schopnosti nabídnout výjimečné věci. Ale vyplatí se to také a nepochybně existují skupiny lidí nebo společnosti, kteří se ziskem počítají.
Lidé určitě často ani netuší, že jde u rostlin o nedovolený čin. A když vědí, stejně necítí nutnost zákony respektovat.
Je pravda, že ten pocit je asi jiný. Rostliny nemůže nikdo týrat, jak je tomu často u pašovaných zvířat. Lidé také vidí, že se jich obrovské množství tak jako tak poničí v zemi původu. Když se staví silnice v tropickém pralese, kácejí se stromy i s orchidejemi, které na nich rostou. Každý, kdo se v tom jen trochu vyzná, ví, že zahynou. A tak mají lidé tendence ty kytky vzít a přivézt je sem, navíc s pocitem, že je zachraňují. Je fakt, že tohle není dodnes uspokojivě vyřešeno - nicméně z hlediska zákona je to pašování jako každé jiné.
Jaké rostliny se nejčastěji provážejí?
Kaktusy, sukulenty, velmi často jejich semena, hlízy orchidejí. Už byl někdo za pašování rostlin trestně stíhán? V takovém Mexiku už policie zadržela naše občany několikrát. Největší případ byl asi před třemi lety, kdy chytili skupinu deseti českých kaktusářů se zavazadly plnými rostlin. Máme i případy z Jižní Ameriky, jihovýchodní Asie a Jižní Afriky. Není to tak dávno, co se vracel autobus s českou výpravou z Maroka, plný přírodnin, živočichů i rostlin - bylo z toho jedenáct obvinění z trestného činu. Docela dost bylo i pokut, i za čtyřicet tisíc korun. Plus zabavení rostlin, samozřejmě.
Narůstá případů pašování?
Celkový objem se patrně nemění. Jen se nám jeden rok podaří objasnit a odhalit více případů, druhý méně. Je to hra na kočku a myš. Oni hledají stále nové cesty - a my zase, jak je odhalit.
Ochránci přírody nabádají: Nedrancujte přírodu, specializované firmy pěstují a nabízejí prakticky všechny druhy rostlin. Je to tak?
Je třeba velmi striktně rozlišit mezi kaktusáři, kteří se zabývají pěstěním, množením, křížením a těch zase není tolik -, a širokou veřejností, které může stačit kytka ze skleníku. Odborníci budou vždycky chtít spíš kytku z terénu, nejlépe tu, kterou ještě nikdo nerozmnožil, nebo dokonce nenašel. Taková už je sběratelská vášeň.
Kaktusáři či milovníci orchidejí vlastně mají smůlu, že se nenarodili před sto lety. Zlaté časy Lovců orchidejí...
Takhle se na to nechci dívat. Nemůžeme se srovnávat ani s minulým stoletím, ale už ani se situací před třiceti lety. Od roku 1973 platí mezinárodní úmluva na ochranu ohrožených druhů živočichů a rostlin CITES. Vznikla proto, že tisíce druhů nenávratně a úplně mizely. Dnes už jsou jen výjimkou země, které se k úmluvě nepřidaly, všechny ostatní se shodly na tom, že chtějí ohrožené druhy chránit. Ale z našeho hlediska není absolutní konec: porušením zákona není kaktusy pěstovat, prodávat nebo dovážet, ale dovážet a vyvážet nejohroženější druhy pro komerční účely a bez povolení.
Přesto třeba z kaktusového ráje - Mexika - nesmíte vyvézt nic.
My víme, že čeští kaktusáři jsou špička i ve světovém měřítku. Chápeme jejich odborný zájem, víme, že jim musí být umožněno dostat se k rostlinám. Snažili jsme se opakovaně, já osobně také, intervenovat na mexické straně a získat informaci, jak lze legálně postupovat. Ale přes přísliby od různých osob jsme z mexických úřadů žádnou uspokojivou odpověď nedostali. Pěstitelé mají pravdu i v tom, že ne všechny zakázané rostliny jsou na seznamu CITES oprávněně, a naopak některé vzácné tam chybějí. Ale mohou přijít s návrhem, který bude nebo nebude na příští schůzi členských států CITES schválen. I utak tvrdě chráněné slonoviny bylo nedávno odhlasováno dílčí uvolnění vývozu - všechno je možné. Jen se nesmí říkat, že to nemá cenu zkoušet.
Co poradíte turistovi, který v exotické zemi nemůže odolat, aby si nepřibalil na památku lasturu, semínko?
Nejlepší rada je - co neznáš, nesbírej. Z více důvodů: nikdy nevíte, jakou nákazu si dovezete, nevíte, jestli to je, nebo není jedovaté, a nevíte, jestli není vývoz zakázaný. Chybí nám větší osvěta, v zahraničí letecké společnosti informují své pasažéry letákem - nesbírejte orchideje, nenoste si kaktusy, nekupujte si aligátoří kůži, porušujete tím zákon. Mnozí lidé si to rozmyslí. Koupí si jiný suvenýr. Jsou jich všude mraky.
Rostliny nestojí tolik peněz. Ale co do množství pašovaných exemplářů jednoznačně vedou. Dají se lépe schovat a provézt. Živočichové se pohybují, vydávají zvuky, jsou cítit, pytlíček se semeny najdete těžko. To už musí být nějaká větší zásilka, na kterou dostaneme echo. Nemůžeme stát s celníky na ruzyňském letišti a ukazovat na toho či onoho turistu a hledat mezi osobním prádlem semínka kaktusů.
Za papouška propašovaného z Jižní Ameriky může kurýr" dostat i statisíce korun. Vyplatí se riskovat s levnými rostlinami?
U pašovaných rostlin víc převažují pohnutky pěstitelské nad obchodními - zbohatnutí nebývá hlavním motivem, spíš je to otázka prestiže, schopnosti nabídnout výjimečné věci. Ale vyplatí se to také a nepochybně existují skupiny lidí nebo společnosti, kteří se ziskem počítají.
Lidé určitě často ani netuší, že jde u rostlin o nedovolený čin. A když vědí, stejně necítí nutnost zákony respektovat.
Je pravda, že ten pocit je asi jiný. Rostliny nemůže nikdo týrat, jak je tomu často u pašovaných zvířat. Lidé také vidí, že se jich obrovské množství tak jako tak poničí v zemi původu. Když se staví silnice v tropickém pralese, kácejí se stromy i s orchidejemi, které na nich rostou. Každý, kdo se v tom jen trochu vyzná, ví, že zahynou. A tak mají lidé tendence ty kytky vzít a přivézt je sem, navíc s pocitem, že je zachraňují. Je fakt, že tohle není dodnes uspokojivě vyřešeno - nicméně z hlediska zákona je to pašování jako každé jiné.
Jaké rostliny se nejčastěji provážejí?
Kaktusy, sukulenty, velmi často jejich semena, hlízy orchidejí. Už byl někdo za pašování rostlin trestně stíhán? V takovém Mexiku už policie zadržela naše občany několikrát. Největší případ byl asi před třemi lety, kdy chytili skupinu deseti českých kaktusářů se zavazadly plnými rostlin. Máme i případy z Jižní Ameriky, jihovýchodní Asie a Jižní Afriky. Není to tak dávno, co se vracel autobus s českou výpravou z Maroka, plný přírodnin, živočichů i rostlin - bylo z toho jedenáct obvinění z trestného činu. Docela dost bylo i pokut, i za čtyřicet tisíc korun. Plus zabavení rostlin, samozřejmě.
Narůstá případů pašování?
Celkový objem se patrně nemění. Jen se nám jeden rok podaří objasnit a odhalit více případů, druhý méně. Je to hra na kočku a myš. Oni hledají stále nové cesty - a my zase, jak je odhalit.
Ochránci přírody nabádají: Nedrancujte přírodu, specializované firmy pěstují a nabízejí prakticky všechny druhy rostlin. Je to tak?
Je třeba velmi striktně rozlišit mezi kaktusáři, kteří se zabývají pěstěním, množením, křížením a těch zase není tolik -, a širokou veřejností, které může stačit kytka ze skleníku. Odborníci budou vždycky chtít spíš kytku z terénu, nejlépe tu, kterou ještě nikdo nerozmnožil, nebo dokonce nenašel. Taková už je sběratelská vášeň.
Kaktusáři či milovníci orchidejí vlastně mají smůlu, že se nenarodili před sto lety. Zlaté časy Lovců orchidejí...
Takhle se na to nechci dívat. Nemůžeme se srovnávat ani s minulým stoletím, ale už ani se situací před třiceti lety. Od roku 1973 platí mezinárodní úmluva na ochranu ohrožených druhů živočichů a rostlin CITES. Vznikla proto, že tisíce druhů nenávratně a úplně mizely. Dnes už jsou jen výjimkou země, které se k úmluvě nepřidaly, všechny ostatní se shodly na tom, že chtějí ohrožené druhy chránit. Ale z našeho hlediska není absolutní konec: porušením zákona není kaktusy pěstovat, prodávat nebo dovážet, ale dovážet a vyvážet nejohroženější druhy pro komerční účely a bez povolení.
Přesto třeba z kaktusového ráje - Mexika - nesmíte vyvézt nic.
My víme, že čeští kaktusáři jsou špička i ve světovém měřítku. Chápeme jejich odborný zájem, víme, že jim musí být umožněno dostat se k rostlinám. Snažili jsme se opakovaně, já osobně také, intervenovat na mexické straně a získat informaci, jak lze legálně postupovat. Ale přes přísliby od různých osob jsme z mexických úřadů žádnou uspokojivou odpověď nedostali. Pěstitelé mají pravdu i v tom, že ne všechny zakázané rostliny jsou na seznamu CITES oprávněně, a naopak některé vzácné tam chybějí. Ale mohou přijít s návrhem, který bude nebo nebude na příští schůzi členských států CITES schválen. I utak tvrdě chráněné slonoviny bylo nedávno odhlasováno dílčí uvolnění vývozu - všechno je možné. Jen se nesmí říkat, že to nemá cenu zkoušet.
Co poradíte turistovi, který v exotické zemi nemůže odolat, aby si nepřibalil na památku lasturu, semínko?
Nejlepší rada je - co neznáš, nesbírej. Z více důvodů: nikdy nevíte, jakou nákazu si dovezete, nevíte, jestli to je, nebo není jedovaté, a nevíte, jestli není vývoz zakázaný. Chybí nám větší osvěta, v zahraničí letecké společnosti informují své pasažéry letákem - nesbírejte orchideje, nenoste si kaktusy, nekupujte si aligátoří kůži, porušujete tím zákon. Mnozí lidé si to rozmyslí. Koupí si jiný suvenýr. Jsou jich všude mraky.
