Dvanáctiletá dcera a devítiletý syn žijí u své babičky, ale trestu své matky nebyly ušetřené. "O mém zločinu se mluvilo v televizi a psalo v novinách. Mé dceři tehdy bylo osm let a těžce to nesla. Děti jí zesměšňovaly," říká paní Valentinová.
Nyní dceru vídává dvakrát do měsíce, syna ale neviděla od ledna: "je diabetik a mám o něj hrozný strach. Otec o něj nemá zájem, a to ani citově," dodává.
Za posledních 20 let vzrostl ve Spojených státech počet uvězněných žen o 650 procent, nyní je jich ve vězení asi 150.000. Tři čtvrtiny těchto žen přitom mají děti, 70 procent vězněných matek má děti mladší 18 let.
"Studie dokládají, že nepřítomnost matek v rodinách má ničivější následky než nepřítomnost otců. Když chybí matka, rodina upadne," říká Evette Simmonsová, předsedkyně Národního sdružení pro vězně, v němž se angažují černošští právníci.
Statistiky ministerstva spravedlnosti z roku 1997 dokumentují, že přes polovinu uvězněných matek jejich děti nikdy ve vězení nenavštíví. Pro dítě, které obvykle musí před vstupem do hlučné a přeplněné hovorny podstoupit osobní prohlídku, bývá ale taková návštěva ve věznici hrůzným zážitkem.
Další studie dokládají, že děti, které mají jednoho z rodičů ve vězení, se před dovršením 18. roku samy dopustí zločinu. Některé vězeňkyně umístěné ve stejném nápravném zařízení jako paní Valentinová, mají do jisté míry štěstí. Týká se to asi 850 žen, které ve věznici porodily a nyní si mohou nechat nemluvňata ve vězeňských jeslích, dokud dětem nebude rok a půl. V jiných amerických státech je to mnohem horší, protože uvězněné matky musejí své potomky předat do opatrování jinam, v lepším případě ke svým příbuzným.
Zákon o adopci a bezpečí rodiny z roku 1997 ustanoví, že matky, které byly odsouzeny k 15 či více měsícům odnětí svobody kvůli zločinu spojenému s drogami, mohou o své děti přijít navždy. "Tvrdý postih, který byl míněn jako zbraň ve válce proti drogám, se změnil ve zbraň proti rodinám," říká Simmonsová.
Ve věznici Bedford Hills, kde si odpykává paní Valentinová trest, je nyní v jeslích 16 dětí, a to včetně čtyřměsíčních dvojčat. Jejich matka Lisa Durhamová bude příští měsíc již na svobodě - o dvě předcházející děti ve věku šest a čtyři roky ale přišla, protože byla uvězněna kvůli drogám.
"O tom, co to znamená být matkou, jsem se hodně naučila," říká paní Durhamová, když uvažuje o budoucnosti na svobodě. V jejích nadcházejících plánech ale otec dvojčat nefiguruje, protože "je závislý na drogách a ani neví, že má nějaká dvojčata... a tak je to nejlepší".
Judith MacCallaová z vězeňské služby konstatuje, že pokud se žena dostane do vězení, její manžel či otec jejích dětí obvykle zmizí. "Během návštěvních hodin je hovorna plná dětí a žen, muže spočítáte na prstech jedné ruky. Manželé či přátelé zde prostě chybí," dodává.
Výjimky ovšem existují. Například Tyra Leeová, která ve věznici Bedford Hills chová čtyřměsíčního Khalila, má na svobodětři další děti, o které se stará jejich otec.
Křídlo věznice, kde přebývají matky s dětmi, nápravné zařízení příliš nepřipomíná. Matky mají soukromé pokoje, kde žijí s nemluvňaty. O děti je zde velmi dobře postaráno - asi jako v "normálních" jeslích, jež se nacházejí mimo zdi věznice.
Toni Campoamorová, ředitelka dětského střediska ve věznici Bedford Hills, považuje možnost společného života uvězněných matek a jejich dětí za příležitost, jak ženy naučit rodičovství a jak posílit vazby mezi matkami a dětmi. Jen deset procent žen, které prošly tímto programem střediska, se zase vrátilo do věznice. Přitom obvyklý průměr u žen, které tuto možnost neměly, se pohybuje kolem 52 procent.
Ředitelství věznice Bedford Hills se snaží, aby uvězněné matky neztrácely kontakt se svými dětmi na svobodě. Proto děti mohou trávit dlouhé víkendy s matkami v kamperech umístěných v okruhu věznice. Mohou si vařit vlastní jídla, společně stolovat v piknikových zahrádkách a alespoň po tři čtyři dny prožívat to, co každá normální rodina.
