Jedna pohádka denně a žádný internet, vzpomíná syn Vlasákové a Dolanského

  • 3
Herečka Lenka Vlasáková (51) přišla do pořadu 7 pádů Honzy Dědka se starším synem Maximilianem Dolanským (18), který se stejně jako jeho rodiče věnuje hraní. Promluvil o dětství i odchodu od rodičů.

Herečka Lenka Vlasáková Dolanská vychovávala s hercem Janem Dolanským čtyři děti, přičemž nejstarší dceru má z předchozího vztahu. Herecký pár doufal, že děti v jejich šlépějích nepůjdou. „Aby se naše děti nevydaly uměleckým směrem, se zatím nepovedlo. Nevyšly už tři pokusy ze čtyř. Sofie je malířka, Amálka je kostýmní výtvarnice a návrhářka a Maximilian je herec,“ vypočetla Lenka Vlasáková.

Nejmladší syn Johan je zatím zmítán pubertou, lehké to s ním neměli odmalička. „Johan Antonín mě naučil, že to, co dělal Max, byl slabej čajíček. Jožin mi za svůj dvanáctiletý život ukázal, co se dá…“ postěžovala si herečka.

„Domáhal se například toho, že se mnou bude čepoval benzín, takže se celý polil naftou. Ztratil se nám několikrát. To ses otočil – a on nebyl. Pak jsme ho našli třeba u auta a on byl ještě dotčenej, kde jsme. My jsme ho přitom uřvaní hledali po celém koupališti. Nebo v restauraci jsem se jen sehnula, najednou nebyl, prohledaly jsme s číšnicí celou restauraci, Jožin nebyl. Vyběhla jsem ven, on se mi schoval mezi auta na parkovišti. Chytla jsem ho, skolila jsem ho k zemi, kousla jsem ho do zad,“ vypráví Vlasáková.

Horory s manželkou vypínáme, přiznává Dolanský. Pohltila ho Hra o trůny

Ve výchově se přitom snažila být důsledná. Děti nenechávala sedět hodiny u televize a nesměly ani surfovat po internetu. „Myslím, že se to postupně rozvolňovalo. Sofie si tohle zažila, Amálka už to měla trošku mírnější, já už to měl v pohodě. Televize už byla, ale pohádka byla jen jedna denně maximálně. Surfovat po internetu jsme moc nesměli. V devíti letech jsme dostali telefon, v patnácti počítač,“ popsal Maximilian Dolanský.

„V telefonu jsem měl internet a hledal jsem tam věci, co jsem hledat neměl, tak jsem pak ve dvanácti dostal za trest tlačítkový. To byla velká rána,“ vzpomíná osmnáctiletý Maximilian, který se už osamostatnil.

„Teď jsem se čerstvě odstěhoval. Táta mi se stěhováním ještě pomáhal, poplácal mě po zádech, ale pak mi máma volala, že jí brečí na rameni, že tam nejsem. Tak nevím. Ale i mně ta rodina nějakým způsobem chybí,“ dodal.