Jste maminka, v pohádce Sedmero krkavců hrajete ale mladou dívku Bohdanku. Na dvacet ostatně stále vypadáte. Chci recept.
Děkuji vám, to jste milá. Žádný recept nemám, dávám ho dohromady za pochodu metodou pokus – omyl. Bohužel si navíc přestávám cokoli pamatovat, takže se ty omyly občas opakují. Taky budu muset poděkovat kameramanovi Matějovi Cibulkovi, když říkáte, že ten věk působí věrohodně. A samozřejmě svým milovaným, mladě vypadajícím rodičům, kterým vděčím za toto a spousty dalších věcí.
Účastnila se vaše dcera Františka natáčení?
Ano, byla se mnou často. Nejdřív to ani jinak nešlo, protože když jsme začali točit, ještě jsem ji kojila a další léto jezdila s různými členy rodiny, podle toho, kdo zrovna měl čas a užívala si krásy Tatranské přírody i zvíkovského hradu.
Líbí se jí filmové prostředí?
Jí se líbí všechna prostředí, kromě dětské autosedačky. Je to šťastná a veselá povaha, užívá si kdekoli zrovna je. To je pro mě velmi radostné a ráda ji jen tak z dálky pozoruji. Na natáčení to taky tak bylo. Navíc, byla tam poměrně silná dětská parta, protože za Alicí Nellis jezdily její tři děti Ela, Olík a Fanda. Výtvarnice Kateřina Štefková měla často u sebe dceru Toničku, moji úžasnou asistentku, takže pro Fany to byly prázdniny snů.
Hlavní hrdinka pohádky musela ušít bratrům košile, aby je zachránila z prokletí. Umíte sama šít?
Kdyby to bylo skutečně na mně, mí bratři nebožáci by se doteď protloukali světem jako krkavci.
A jak to má Fany s pohádkami v televizi? Pokud vím, vy jste televizi doma v mládí neměli.
Než jsem šla do školy, rodiče mi ji tajili. Pak mi spolužáci řekli o existenci Studia kamarád. To jsem pak mámu s tátou budila v neděli od šesti od rána. A v mládí, co se nám s mojí milou spolubydlící rozbila, jsem ji dlouhou dobu neměla vůbec. Ráda bych v tom pokračovala, ale vzhledem k tomu, že žiju s člověkem, který miluje zpravodajství a sportovní přenosy všeho druhu, to není úplně dobře možné.
Čtete Františce pohádky před spaním?
Zatím si spíše prohlížíme a u toho vyprávíme. Vyžaduje od každého tu stejnou pohádku pořád dokola. Každý člen rodiny má jinou a některé pasáže pak vypráví sama a to mám úplně nejraději. Někdy taky dělá, že čte a vznikají podivuhodné příběhy.
Je dcera tatínkova holčička?
Je to tatínkova i maminčina holčička. Mává s námi oběma, ale dělá to láskyplně.
Taky jste si v této roli opět vyzkoušela těhotenství. Neprobudilo to vaši touhu pořídit dceři sourozence?
Tu touhu by ve mně ten molitanový vaton, co mi dávaly kostymérky pod šaty, určitě nezažehl. Mam ji i bez něj. Až přijde čas, dá-li pánbůh a vůbec, .... o tom se nemá moc mluvit.
Martha Issová ve filmu Sedmero krkavců
Martha Issová (Bohdanka) a Lukáš Příkazký (princ Bartoloměj) při natáčení pohádky na hradě Zvíkov.
Je pro vás teď už skloubení práce a výchovy lepší, když je Františka větší?
Skloubení výchovy se životem se mi momentálně jeví nemožné. Všechno, co si člověk představuje, je úplně jinak. Ale práce se vždycky nějak skloubit dá. Myslím, že je důležité, aby byl člověk sám naplněný a šťastný z toho, co dělá, protože děti se nejvíc učí příkladem. Jen najít tu správnou míru, aby měl člověk čas na obojí.
Před rokem jste se vrátili z několikaměsíčního pobytu v Los Angeles, kde jste byla i s parterem Davidem Ondříčkem a dcerou. Jaké je cestování s dítětem?
To byla krásná cesta a doteď z ní velice čerpám. Byli jsme tři měsíce všichni tři spolu a já neměla nic jiného na práci, než být s Fanynkou a občas si zajít zacvičit jógu. Měli jsme půjčená kola a každý den si jeli podél moře na ranní kávu a dortík, hráli si na hřištích v písku a vlny nám k tomu šplouchaly do uší. Navíc tam máme výborné kamarády, kteří v L.A. žijí a mají úžasné děti, s nimi jsme také trávili dost času. Žije tam také Ivan Passer se svojí ženou Anne, což jsou oba úžasně zajímaví lidé a vídat se s nimi bylo velmi inspirativní, myslím, že i pro Fanynku. Jsem velmi vděčná, že jsem něco takového mohla zažít.
Byla to dovolená, nebo pracovní plány v Hollywoodu?
Byl to takový drobný průzkum, jestli bychom v budoucnu chtěli a zvládli podniknout nějakou další, třeba i delší cestu tohoto druhu. David i na téhle cestě trochu pracoval a já si dala několikadenní workshop. Když už jsem byla Los Angeles, říkala jsem si, že to chci určitě zažít.
Co jste si z hereckého workshopu přinesla?
Novou vlnu nadšení do práce.
Byl pro vás návrat do Čech náročný nebo se zde cítíte opravdu doma?
Občas se mi zasteskne, nejvíc mě překvapilo, jak divně se v Čechách lidi k sobě chovají na takové té běžné úrovni, na ulicích, v obchodech, institucích, to je opravdu velký rozdíl a bylo mi to dost líto. Ale přestože si uvědomuju věci, které mi vadí, jsem tu šťastná. Mám dobré přátele, divadlo, rodinu a spoustu věcí, které mě dělají šťastnou.
Práce máte ale dost. Dokonce se vracíte do Dejvického divadla opět na plný úvazek. Co vše chystáte?
Zatím nevím nic konkrétního. Dvě představení Spříznění volbou a Kafka 24 v Dejvickém hraju, pak naše autorské představení s Ančou Polívkovou v La Fabrice a Nahniličko v Kalichu. To je můj nynější repertoár a uvidíme, co se bude dít dál.
Bude tedy doma hlídat víc partner nebo vaše maminka?
Vzhledem k tomu, že jde Fany od září do školky si myslím, že to všichni nějak společnými silami zvládneme.
David Ondříček a Martha Issová (26. ledna 2014)
Blíží se filmový festival v Karlových Varech. Budete jeho hostem?
Ano, budu nadšeným hostem 50. ročníku a velmi se na to těším. Jak budu sedět v kině nejmíň třikrát denně a pak o tom povedu chytrolínské debaty až do rána. Chodit do kina je jedna z mých nejoblíbenějších činností.
A co svatební zvony. Netoužíte po vdávání?
To probereme s Davidem.
Takže vám ke štěstí nic neschází?
Štěstí je příliš křehká věc na takhle odvážná tvrzení!
Martha Issová promluvila o vkusu dcery na otvíračce nové značky bot
