Jak často pilujete choreografie pro nadcházející StarDance? Kolik jste už při tom shodila?
Snažíme se trénovat tak čtyřikrát až pětkrát týdně. A pak piluji sama doma. Když vařím, tak se přistihnu, jak u toho jedu samba kroky. Nebo nakupuji, vybírám mléko a u toho si říkám: raz a dva a chachacha. Takže v duchu trénuji skoro pořád. Kolik jsem zhubla, netuším. Máme rozbitou váhu. Ale něco asi ano, už na mě plandá všechno oblečení.
Objevila jste při trénincích něco, co vám skutečně nejde?
Obecně to rovné držení těla je peklo. Já se strašně hrbím, takže si na to musím dávat pořád pozor.
V čem byste se chtěla v životě zdokonalit?
Rozhodně v angličtině. Abych mohla hezky konverzovat, což momentálně dokážu jen po pár skleničkách vína. Taky bych chtěla být trpělivější. Ale je fakt, že tuto vlastnost mi moje děti trénují celkem zodpovědně.
Iva Pazderková, Eliška Balzerová a Marika Šoposká
V představení Holky jako květ, které uvádí pražské Studio DVA, hrajete s Ivou Pazderkovou a Eliškou Balzerovou. Padla od zkušenějších kolegyň směrem k vám nějaká pozoruhodná rada?
Rada úplně asi ne, spíš podpora. Holky mě mezi sebe tak krásně přijaly. Moc jim děkuji, že mi daly tu důvěru stoupnout si na jeviště v jejich úžasné společnosti.
Ve zmíněném představení se s kolegyněmi nikdy v jednu chvíli na jevišti nesejdete. Jak je pro vás takto pojatá hra náročná?
Ano, náročné to je. Ale s tím jsem do toho šla, že to je nějaká překážka, stín, který chci překročit. Jsem ráda, že jsem tím mohla projít, protože být na jevišti tolik času sám herce opravdu zocelí. Už vás jen tak něco nerozhodí. A možnost mít jeviště jen pro sebe, ovládnout prostor jen svojí energií, to je něco, co mě strašně nabíjí. Zjistila jsem, že je mi tak vlastně dobře.
Co nikdy nesmí chybět ve vaší herecké šatně? Máte nějaký rituál před
představením?
Vždycky probereme takové holčičí starosti a radosti. Je zajímavé pozorovat generační pohled na různé, třeba i osobní záležitosti. Eliška nám vždycky povypráví, který režisér nebo herec se ji kdy snažil sbalit. To je hodně vtipné. Iva nám vypráví, co a jak zrovna dneska posilovala. No a já povídám, co mi zase řekli a provedli doma ti moji kluci.
Ve své filmografii máte snímky, které byly natočené na základě reálných příběhů. Jak vaše profesní směřování ovlivnila účast na projektech, jako jsou Lidice, Jan Hus nebo Já, Olga Hepnarová?
Měla jsem velké štěstí, že jsem si prošla velmi zajímavými projekty. Točila jsem se skvělými režiséry, kameramany, kolegy a každá zkušenost a setkání v tomto filmovém světě mě posunula zase o kousek dál. Samozřejmě jsem se díky té filmové látce dozvěděla o reálných osudech lidí a historických událostech spoustu zajímavých věcí.
Narodila jste se jen pět dní před 17. listopadem 1989, jste tedy dítětem svobodné éry. Co pro vás obecně svoboda znamená?
Svoboda je pro mě všechno to, co od rána do večera dělám. V podstatě úplné maličkosti. Moct jet kam chci, kdy chci, dát svým dětem to, co uznám za vhodné. My už si to ani neuvědomujeme, že byly doby, kdy ty opasky byly hodně utažené. Ale mám to tam vzadu v hlavě někde pořád uložené jako vykřičník: Mariko, to, co se ti zdá dneska jako samozřejmost, je vlastně svoboda!
13. dubna 2016 |
Vy jste Marika, váš bratr se jmenuje Antonio. Vaše jména nejsou zrovna typicky česká.
Ano, máme tatínka Makedonce. Takže já jsem Marika po babičce makedonské. A bráchovo jméno vybírali rodiče tak, aby se dalo použít jak tady v Čechách, tak v Makedonii. Mimochodem Toník se věnuje taky herectví, tak jsem na toho mého malého prďolu moc pyšná.
Jste hodně aktivní na sociálních sítích. Baví vás virtuální svět?
No, vlastně ani moc ne. Ani nemám pocit, že bych byla tolik aktivní. Ráda si tak ukládám nějaké pro mě zásadní momenty a pak se k nim ráda vracím a vzpomínám. Je to takové album vzpomínek.
Co vás v nejbližší době čeká pracovně i soukromě?
Momentálně hlavně StarDance, kterého mám teď plnou hlavu. Je to prostě intenzivní projekt. Moc ráda teď hraju nové představení Holky jako květ ve Studiu DVA. Tedy tam vlastně všechny moje kusy. A soukromě… To nechci zakřiknout. Kdyby bylo všechno tak krásné jako teď, byla bych nejšťastnější. Moji tři kluci jsou pro mě všechno.
15. září 2021 |
