Vaše jméno patří na českém internetu mezi nevyhledávanější. Dříve byste asi byla ráda, ale na vrchol vás katapultoval rozvod. Mrzí vás to, nebo si můžete říct, že všechno zlé je k něčemu dobré a třeba si lidé pustí i vaši hudbu?
Vždy za mě mluvila moje práce. Nedělám skandály, nepiju, neponocuju. Vrchol zájmu má podle mě přicházet se skvělým filmem nebo deskou. Nebo s tím, čemu se rádi věnujete a co vás pracovně naplňuje. To mediální bláto mou práci naopak šíleně poškozuje. Nikdy jsem si nemyslela, že bude můj osobní život tak překrucován a souzen lidmi, k nimž jsem měla nejblíž. Je to jako být obličejem v bahně. Když už máte pocit, že je toho až až, někdo přijde a jen tak pro radost vás kopne do břicha. Pak o vás napíšou, že to tak chcete a že si tím děláte reklamu. Přitom vy chcete jen klid na práci a na rodinu. Je to zvláštní životní etapa a jsem moc zvědavá, jakou lekci si z ní mám vzít. Zatím se jen snažím držet si hlavu nad hladinou. A starat se o syny tak, aby je to nijak nezasáhlo.
Asi se nemůžu nezeptat: Tušila jste ještě před pár měsíci, že si váš muž najde novou životní partnerku?
Ne. Z médií jsem se dodatečně dozvídala, že můj muž a paní Šafářová (tenistka Lucie Šafářová, bývalá pátá hráčka světa ve dvouhře a jednička ve čtyřhře, pozn. red.) byli dlouhá léta přáteli. Což mi přišlo zajímavé, protože její jméno v naší domácnosti nikdy nezaznělo. Zpětně mi vše zapadá dohromady. Zjišťuji, že zatímco jsem byla doma s ročním miminkem a starala se o dalšího čtyřletého raubíře, byla druhá půlka páru už v úplně jiném světě. Protože doma se ukazovala jen minimálně. Byla zřejmě příliš zaměstnaná jinde. To je život. A prý velice častý scénář.
Váš muž vás po rozchodu přestěhoval s dětmi do jiného domu, ve vašem původním tehdy zůstal s Lucií Šafářovou. Jak si děti zvykly na novou situaci?
Přišlo mi to zvláštní. Ale každý samozřejmě považuje za normální něco jiného. Asi jsou podobné vztahy po třech týdnech od odchodu z manželství v některých rodinách normální. Ale mně přijdou takové... Ani nevím, jak to pojmenovat. Ta zvláštní situace pokračuje vlastně dál. Když má manžel s dětmi videohovor, vždy jim paní Šafářovou ukazuje a ona jim mává. Kluci jsou z toho celí tumpachoví a nevědí, co mají dělat. A začínají to bohužel ostře odmítat. Myslím, že chtějí být hlavně s tátou. Navíc denně míjíme náš bývalý dům, který zeje prázdnotou. To je pro nás divný pocit. Ale znáte to, co vás nezabije...
Nedávno jste byla vaším mužem obviněna z únosu dětí. Prý jim byly soudně zabaveny pasy.
Ano. Podle manželovy žaloby jsem měla unést syny do Kanady, kde od narození žijí. Jsem mezinárodní zločinec. Přitom manželovi vůbec nebráním, aby se s dětmi stýkal. Chtěla jsem, aby za námi přijel aspoň na Vánoce. Několikrát nám řekl, že nemůže, protože má moc práce. Chtěla jsem vzít děti do tepla na Kubu, ale tatínek si to dva dny před naším odjezdem rozmyslel a přiletěl i s maminkou a s paní Šafářovou. Byly to trochu jiné Vánoce.
Dokážete si ještě představit, že byste s manželem navázali na bývalé hezké vztahy a mohli spolu oslavovat třeba rodinné svátky?
Kluci mají jednoho tátu, kterého jsem opravdu milovala jako ještě nikdy nikoho. Chci, aby měli hezké vztahy a nikdy o něm nemluvím jinak než s respektem. V životě by mě nenapadlo jim ho nějak v hlavičkách očerňovat. Ale bude se muset o jejich srdce porvat sám a dát jim svůj čas a pozornost. To je to nejcennější.
Celý velký rozhovor se zpěvačkou Lucií Vondráčkovou o rodině i práci najdete v týdeníku Téma.
14. září 2016 |
