Láďa Křížek se chystá zlomit ještě několik srdcí a dopomoci k tomu má plastická operace. Co je na tom pravdy?
No, já nevím. Možná, abych nezlomil to svoje srdce? Neviděl bych to jako nějaký uragán. Operaci spodních víček jsem už jednou zažil, před dvaceti lety asi, když jsme s bráchou dělali Damiens. Brácha říkal: Hele, nechceš udělat ty oči? Máš to jako sova! (smích)
Takže žádná zlomená srdce a jen se snažíte dát dohromady?
Vidíte, že mi tady chybí i zub. Čím je člověk starší, příští rok v dubnu mi bude šedesát, tím přirozeně chátrá. Normálně se rozpadává, pomalu vypadávají vlasy, zuby, oči se zvětšují. Ale, že bych lámal nějaké srdce, to bych musel být idiot, ne? To bych musel být směšný, abych si myslel, že budu lámat někoho srdce.
Chlap má mít nějaké kouzlo, fluidum, zrovna tak jako ženská. Například Hrušínský s Menšíkem nepotřebovali žádné operace na to, aby byli hvězdy, aby lidi byli dojatí, když začali hrát v nějaké roli. Ale nejsem tu od toho, abych lámal srdce. Myslím ovšem, že k mému povolání to přece jenom patří. Člověk, když vyleze na jeviště, je spokojený, usmívá se a lidi z něho mají dobrý pocit. V pop music nebo rocku je to vcelku důležité.
Když se kouknete na zahraniční rockery, třeba Bon Joviho nebo Lennyho Kravitze, co si řeknete?
Že mají prachy, a není to vidět. Ale jde o to, že doba se změnila. Od Nirvany se toho hodně změnilo. Jackson nemohl uvěřit tomu, že se prodalo víc Nirvany než jeho desky. Doba šla do takové jiné pózy. Já nepatřím mezi lívance, i když to tak u Damiens nevypadalo, ale jde o to, že člověk opravdu pošle pozitivní energii. A můžeme se bavit i o jiných interpretech než je Lenny Kravitz, Bon Jovi, jo? Jsou tady Joe Cocker, Bob Dylan. Není to jenom o tom.
Láďa Křížek (2007)
Co bylo na éře Citronů tak speciálního, fenomenálního? Co nedokážete vymazat z hlavy?
Radim Pařízek. Každý člověk má plus a minus, ale on byl bagr. Bagr, který vzal hlínu a hrnul ji. Potom, co jsem byl u Kreysonu a Damiens, jsem si uvědomil, že vedle tvrdé práce je důležitý ten duch. A on byl nezastavitelný. Ještě dnes nemůžu věřit tomu, že Radim odešel. Člověk, který pracoval šestnáct, dvacet hodin denně, který mi tvrdil, že ještě uděláme milion práce, prostě odešel během několika týdnů. Takže si uvědomuju, že si netřeba hrát na hrdinu.
Co to znamená?
Silně ubírám. Začínám se víc věnovat odpočinku. Snažím se být co nejvíce v lese. Mám psa. Miluju koukat do plamenů. Otevřeš kamna, dáš tam větev, co sebereš ze země, kterou třeba ještě rozřežeš pilou a koukáš na plamen a musí ti něco dojít. Jo? Ale kdyby mi v sedmadvaceti letech někdo řekl, že toto budu dělat, tak mu řeknu: Hele, tak ty máš dost! (smích) Souvisí to s věkem. Ty hodnoty. Když člověk není v nějakém rauši, tak mu postupně dojde, co je pro něj v životě důležité.
Je pořád lichotivé, když k vám fanoušci jdou osobně, jak jste říkal před natáčením, a říkají: Furt je tam to kouzlo, furt tam jsou ty oči?
Já to řeknu takhle: Vše dobré, co po sobě zanecháš, po tobě zůstane. Všechno se nepovede, nejseš anděl. Jo? Ale chci říct, že v tomto směru mám radost z jedné věci, která se povedla jak Citronu, tak Kreysonu. Že ty písničky žijou a lidi si je zpívají.
Já vlastně jezdím už na svatby vnukům svých fanoušků. Jezdíme i na narozeniny fanouškům. Teď jsme jeli pro fanynku a já říkám manažerovi: A Helence je kolik? On: Sedmdesát. Potom jsem spočítal, že měla nějak čtyřicet, když jsem zpíval Vzdálenou. Tenkrát jsem nemohl vědět, jestli to bude hit. Myslím, že všechno prověří až čas.
Láďa Křížek (vpravo) a jeho bratr Miroslav v seskupení Damiens
Ve kterém věku jste začal být odolný vůči stinné stránce showbyznysu? Alkohol, drogy...
Jo, jo, jo... Jako být slavný je hrozně nebezpečné. Je strašně důležité mít správné lidi vedle sebe. Jak vás nezachytí někdo, kdo má zkušenost, tak to může zle skončit. Já jsem s tím samozřejmě problémy měl. Nikdy jsem neměl problém s drogami, ale s alkoholem a dalšími věcmi, kterým se člověk neubránil. Člověk si ale řekne, že není důležitý, co bylo, ale důležitý je, co bude. Jestli chceš být jiný, tady na tom pracovat.
Trápí vás třeba něco?
S tím zubem mám trochu problém. Teď zpíváme nové věci na novou desku Citronu. S protézou je to špatné, ale i bez ní. Takže budu čekat, až tam zub našroubujou a bude to dobrý. Omlouvám se za to moje šumlování tady. Ale chci říct, že všechno prověří až čas. Každý z nás, i ty, můžeš být lepší, když budeš chtít. To, co už je za námi, toho můžeme litovat. A ten, kdo lituje, tak má naději, že by mohl být lepší. Není důležité, co se stalo, to neovlivníš. Je důležité, co bude dál, jestli ty chyby budeš dělat dál. Jsme chybující, tak se aspoň snažme být lepší. Však víte, něco postavit trvá, něco zbořit, to je hned.
Můžu říct, že jsem napsal Nejde vrátit čas, Vzdálenou, Zlatýho chlapce, Čarovnou noc… Na všechny ty texty si dávám pozor, protože jsem postupně po letech zažil přesně ten text, který jsem napsal. Prožil jsem to. Takže jsem velice osobní v textech. Když tak uvažuju, ani bych nemohl moc psát texty pro druhé. Já texty beru jako osobní sdělení.
