V dubnu jste oslavil šedesátiny. Jak se máte?
Dal jsem se do čtení. Dostal se mi do rukou Haškův Švejk, na každé druhé stránce jsem řval smíchy, a to mě přitáhlo zpátky ke knížkám. Zkoušel jsem všechno možné, včetně Julese Vernea, a skončil jsem u životopisů muzikantů, které mám rád. Přečetl jsem jich spousty, zatím nejvíc mě asi dostali Beatles, o nich čtu už čtvrtou knihu. V autě mám Poslední dny Johna Lennona, úžasně napsané, a doma Beatles – revoluční rok 1966. Krásný věk plný svobody.
Začal jsem prosit Boha o pomoc, i když jsem v něj ještě nevěřil. Jenže přiznat v téhle zemi, že jste věřící, je podobné jako říct o sobě, že jsem debil.
