Někdejší ideál krásy dívek a žen, který v poslední době přežil havárii helikoptéry, infarkt i mrtvici, si zachovává optimismus a chuť do života. Na otázku, jak se vyrovnává s neúprosným během času, Douglas odpovídá: "Tím se nezabývám, protože je ještě spousta věcí, které bych chtěl udělat."
O tom, že v herecké branži není ještě zapomenut, svědčí mediální spekulace, že je jedním z kandidátů na titulní roli v příběhu "velkého vlakového lupiče" Ronnieho Biggse. "Issur Danielovič Demsky je skvělé jméno, když se chcete stát baleťákem," žertuje rád syn ruských židů, který si původní jméno změnil v roce 1941, když začal hrát na Broadwayi. Douglas je řazen k veteránům typu Clarka Gablea, Spencera Tracyho či Garyho Coopera, s nimiž přispíval k budování nejslavnější éry Hollywoodu.
Na rozdíl od svých již zemřelých kolegů je však považován za mnohem všestrannějšího herce. V jeho bohaté filmografii snad není žánr, který by si nezkusil. Díky drsné a ostře řezané tváři s výrazným důlkem na bradě, pronikavému pohledu, atletické postavě a rozložité chůzi byl však nejčastěji obsazován do rolí tvrdých mužů.
Když letos v únoru Douglas přebíral na berlínském festivalu Zlatého medvěda za celoživotní dílo, postěžoval si na přemíru speciálních efektů a násilí v současné produkci. Točil westerny, historické i psychologické filmy (Tichá dohoda). Do povědomí vstoupil rolí boxera ve snímku Šampión, která mu vynesla jednu ze tří nominací na Oscara (dále Město iluzí a Žízeň po životě). Ve filmech Stezky slávy a Spartakus se potkal s kontroverzním režisérem Stanleym Kubrickem. O charakteru jejich vztahů napovídá poznámka v Douglasově autobiografii: "Všechno jen dokazuje, že i člověk nikterak příjemný může mít obrovský talent. Stanley Kubrick je talentovaný hajzl."
"Hadrářův syn", jak sám sebe Douglas s oblibou nazývá, se objevil i na divadelních prknech. V dramatizaci románu Kena Keseyho nazvaném Vyhoďme ho z kola ven ztělesnil roli vzpurného pacienta Randla McMurphyho. Inscenace výrazně nezaujala, Douglas však získal práva na divadelní i filmové zpracování. Pro filmovou verzi si vytipoval režiséra Miloše Formana, kterého shodou náhod toutéž věcí pověřil o mnoho let později i Douglasův syn Michael, nový majitel práv. Film Přelet nad kukaččím hnízdem získal v roce 1976 pět "hlavních" Oscarů.
Douglas, který je i slušným spisovatelem, stojí v čele rozvětvené herecké dynastie. V showbyznysu se pohybují všichni jeho synové. Herečkou byla i první žena Diana Dillová (s ní má syny Michaela a Joela), které však nyní nemůže přijít na jméno.
Štěstí nalezl až se svou druhou manželkou Anne Buydensovou (synové Eric a Peter). "Vždy, když mi bylo zle, byla Anne u mě. Největším výkonem mého života bylo, že jsem se s ní oženil," vzdal jí Douglas hold. Do rodiny dobře zapadá také druhá Michaelova žena, pohledná britská herečka Catherine ZetaJonesová. S herectvím koketuje i vnuk Cameron.
 Kirk Douglas a jeho syn Michael |
 Americký herec Kirk Douglas |
 Hollywoodská filmová legenda, čtyřiaosmdesátiletý Kirk Douglas mává příznivcům při návštěvě Berlína, kde získal cenu Mezinárodního filmového festivalu Berlinale za celoživotní dílo - Zlatého medvěda (16. února 2001) |
 Hollywoodská filmová legenda, čtyřiaosmdesátiletý Kirk Douglas se uklání publiku na Mezinárodním filmovém festivalu Berlinale s cenou za celoživotní dílo - Zlatým medvědem (17. února 2001) |
