Jaké pocity se ve vás mísily, když jste z rukou prezidenta České republiky přebírala ocenění?
Na Hradě jsme u příležitosti státního svátku 28. října byli s Mekym jako hosté mnohokrát. Takže pro mě to bylo, že jsem tam zase, ale už bez něj. Pro mě to znamenalo ocenění Mekyho práce za celá ta léta. Byl v podstatě takovým prototypem československého umělce. Od slovenského prezidenta Andreje Kisky už jedno ocenění dostal. Takže jsem ráda, že podobné dostal i v Česku, čímž se to vlastně tak jako zkompletovalo.
Samozřejmě mě mrzelo, že tam není on, i když on si na tyto věci nikdy nepotrpěl. Říkal, že ceny jsou jedna věc, ať už hudební nebo jakékoliv jiné, ale že nejvíc pro něj je, když přežijí písničky. Nejvíc si cenil toho, že si lidi pamatují jeho písničky, že je hrají v rádiu. Takže to bylo pro něj asi to Top. Ale určitě by si to považoval.
Myslíte, že by měl radost, že dnes díky TikToku a streamovacím platformám k jeho songům našly cestu úplně nové generace?
On přesně na to vždycky cílil. Aby se další generace dostaly k jeho písničkám. Sám měl Spotify, což je jedna z těch platforem, ještě dávno předtím, než byl v České republice. V Británii na tom fungoval léta předtím. Byl toho zastáncem. Jak už jsem říkala, on byl pro všechny nové věci, takže toto by ho určitě bavilo. Stejně jako tady teď děláme sběratelské kartičky NFT, které jsou taky něco nového u nás. Myslím, že to by ho taky hrozně bavilo.
A co tam najdou za obsah skalní fanoušci, kterých má Meky bezpočet?
Mají vlastní kartičku, která je nepřenosná a jedinečná, navíc je to v limitované edici 70 kusů, protože to bylo vlastně k tomu nedožitému výročí sedmdesátin. Navíc jsou tam ještě další bonusy, které jsem vymyslela a ke kterým by se fanoušci jinak nedostali. Jsou to různé nezveřejněné songy, nebo home videa. Také účasti na speciálních akcích, jako třeba teď máme v Národním muzeu Miro Žbirka: Roky a dni. Ale tu přeneseme do Bratislavy, kde bude vernisáž na Bratislavském hradě. Takže takové specialitky, které postupně tvoříme pro fanoušky.
Meky Žbirka
Jedna píseň z Mekyho repertoáru byla věnovaná vám, konkrétně Catherine. Nesete si ho v srdci a jaké to bylo slyšet píseň poprvé?
To jste se zeptal výborně. Já si ho s sebou nesu, ale uvědomuju si to až po těch letech. Zrovna, když jsme připravovali tu výstavu v Národním muzeu, tak jsem našla originální text napsaný v sešitě tužkou v angličtině. Vzpomínám si, že mi to Meky pouštěl do telefonu. Z Bratislavy do Prahy. Ještě byly ty normální telefony, prostě pevné linky. Když jsem teď vytáhla ten text, který máme vystavený, tak byl to takový zvláštní pocit.
Je pro vás velká zodpovědnost starat se o jeho odkaz?
Je. A zároveň to dělám hrozně ráda. Vím, že pro Mekyho byly songy nejvíc a proto se snažím, aby se k nim dostalo co nejvíc lidí. Aby ten odkaz fungoval dál a Meky žil aspoň v srdcích lidí. A pak ve všech těch přístrojích a mobilech, aby si ho stahovali, koukali se na nová videa, která pořád tvoříme. Udělali jsme teď nový animovaný videoklip k písničce Náhodou z posledního alba, kde jsme si Mekyho nakreslili. Takže je to zodpovědnost, ale zároveň je to dobrá práce pro mě, protože s Mekym de facto pořád jsem.
Jste ovšem přes ten pokrok doby stále milovnicí analogového světa a vinylu?
Já nejsem až takový fanatik, jako byl Meky a jako je náš syn David. Máme sbírku vinylů a samozřejmě vím, že Meky hrozně řešil a porovnával zvuky mezi těmi mp3, cédéčky a vinyly. A vždycky vinyl zvítězil.
Kateřina Žbirková a její syn David Žbirka na udílení cen Anděl (Praha, 27. dubna 2022)
Když se potřebujete odstřihnout a zejména duševně od showbyzového světa, co pro to uděláte? Utečete někam nebo si něco dopřejete?
Nemám moc ve zvyku utíkat. Ale mám doma tři psy a kočku. To jsou dobíječi baterek, ti vám vždycky navodí dobrou náladu. To je první věc. A druhá věc je, že samozřejmě mám přátele, se kterými ráda trávím čas. Jsem společenský typ, takže ráda s nimi někam jdu, do kina a podobně. Nějaké jakoby ventily mám, určitě umím vypnout. Nejsem jako Meky, který to neuměl. Ten jel až nadoraz.
Udržujete i londýnské vazby, co Meky navázal, aby se nezpřetrhaly?
Určitě. Taky už proto, že syn žije v Londýně v našem bytě, kam jsme s Mekym jezdili. V Londýně mám přátele jako Mílu Fürstovou, která dělala Mekymu obal, ale i navrhla jeho pomník na Olšany. Jsou tam Martina a Petr Čechovi. Pokaždé, když tam jsem, tak se snažím tu naši malou přátelskou komunitu dát dohromady a někam si vyrazíme na večeři.
Co konkrétně na Londýnu tolik milujete?
Londýn mě okouzlil na začátku devadesátých let, když už se mohlo cestovat. Já jsem ho znala jenom z knížek, které jsem četla. O všech věcech jsem věděla a pak jsem je znovu procházela. Nevím, čím to je. Jsem Pražačka a mě ta hektika Londýna neznervózňuje. Naopak. Mě to nabíjí. Asi takový ten cvrkot mám ráda.
Je Praha po návratu líná a klidná?
No. Viděla jsem jedno Američana, jak tady vystoupil na Václaváku a říkal: What a wonderful little city. Tedy jaké nádherné malé městečko. Tak asi tak, jo? (smích)
21. listopadu 2022 |
