Jste smířená s tím, že každá herečka jednou musí dospět od holčiček k rolím babiček?
Víte co, ve třiceti jsem přibrala a od té chvíle jsem v divadle začala hrát charakterní figury. Nikoliv však krasavice, ty jsem si do třiceti užila dostatečně. Bohatost života ale nespočívá v kráse. Jednoho dne stejně odejde, což ale neznamená, že v lidech, kteří mají kilo navíc, nějaký věk nebo vrásky, se zastaví energie. Naopak. Až vám bude šedesát, určitě mi dáte za pravdu. Vnitřní život je nezávislý na reálném věku.
Kdy jste poprvé hrála babičku?
Já jsem už babička, teď se mi navíc narodil druhý vnuk. Tohle je pro mě léto, na které nikdy nezapomenu ani z osobních důvodů. A k vaší otázce - poprvé jsem zásadně starší roli dostala ve čtyřiatřiceti. V Loupežníkovi od Karla Čapka stálo: "Pán velkomožný, sedemdesiat rokov imám."
Měla jste s tím nějaký zásadní problém?
To byla tehdy zvláštní doba. Byla jsem krátce po porodu, kdy jsem se částečně vrátila do divadla, a těhotenství vás prostě změní. Pamatuji si, že jsem se s novým tělem učila hrát. Zvedla jsem ruku, dostala se mi do zorného úhlu pohledu a já si říkala, čí je to ruka. Musela jsem si prostě na svoje tělo zvyknout. Naštěstí mám milosrdné povolání, ve kterém kila navíc nebyla nevýhodou. Naopak. Kulatou maminku ve třiceti chtěli všichni, stejně jako kulatou hospodyňku. To jiné moje kolegyně chtěly i v pětatřiceti dál hrát pětadvacítky. Já se s tím smířila, posunulo mě to dál a navíc mi to přišlo i zábavné.
Řešíte nějak svou hmotnost teď?
To víte, že dlouhodobá zátěž něco způsobuje a že to není zdravé, ale cítím se dobře. Jak jsem shodila asi patnáct kilo, tak najednou máte tělo natrénované nosit větší zátěž a připadáte si jako baletka. Já navíc nemám auto, nejsem řidič, nohy nešetřím, jezdím na kole, prostě jsem schopná sportovat.
Hubnete ve stresu, nebo když jste v pohodě?
Přiznám se, že se takhle nesleduji, nejsem ten typ člověka. Jsem spokojená s tím, jak to je, a víc nemám důvod řešit.
