Se Sirénami je potíž už od starověku. Ten totiž Sirény zaúkoloval, aby hubily plavce mužského pohlaví. S pocitem dobře vykonané práce seděly na hezkém ostrově mezi kostrami lodníků, které jejich zpěv nalákal na skaliska. Zpěv byl na Sirénách to nejkrásnější. Bývá popisován jako vábivý, sladký, neodolatelný. Úkladům Sirén unikli jen argonauti, kteří se plavili do Kolchidy za zlatým rounem; a Odysseus, jenž se tudy komplikovaně vracel na rodnou Ithaku. Argonauti vyvázli proto, že s sebou měli proslulého pěvce Orfea - když Sirény uslyšely jeho zpěv, zahanbeně zmlkly. Odysseus zase zalepil své posádce uši voskem a sám se dal přivázat ke stěžni. Tohle vše je celkem známé, v ostatním nás však Sirény nechaly na holičkách. Nevíme například, kolik jich bylo. Prý dvě, tři nebo čtyři. Ale jak to jde dohromady s faktem, že jmen Sirén se dochovalo dvanáct? Nevíme ani, proč Sirény hubily plavce. Podle jedné verze se mstily lidem za to, že bůh podsvětí Hádes kdysi unesl jejich někdejší družku, bohyni Persefonu. Ale dává vám to nějaký smysl? Nevíme také, kdo byli rodiče Sirén, i když kandidátů na otcovství a mateřství je povícero. A nejsme si ani jisti, který ostrov Sirény obývaly. Bylo to snad Capri? Sporný je i vzhled Sirén. Homér v Odysseji je detailně nepopisuje. Prý ale měly dívčí tváře a peří. Někdo však tvrdí, že dolní půle těla je ptačí, zatímco od pasu nahoru to jsou krásné ženy. Malíři je většinou zobrazovali bez šatů a s křídly. Někteří antičtí spisovatelé uvěřili, že Sirény spáchaly sebevraždu poté, co je Orfeus znemožnil. Jenže o generaci později se s nimi na stejném ostrově setkal Odysseus. A opět se tvrdilo, že Odysseovo vyváznutí vyvedlo Sirény z míry natolik, že se zabily. To je přirozeně nesmysl. Sirény přežily. Jsou trojího druhu. Ty první mívají rusé vlasy a hebký alt. Ty druhé mají hlas odporně ječivý. To když občas trénují to své varování před nebezpečím. Sirény jsou však také vodní, býložraví savci s buldočím čenichem. Nejznámější z toho řádu je kapustňák.
11. srpna 2001
