Stella Zázvorková a Jaroslav Marvan ve filmu Anděl na horách (1955)

Stella Zázvorková a Jaroslav Marvan ve filmu Anděl na horách (1955) | foto: © Československý státní film

Herec Jaroslav Marvan tajil nemanželskou dceru i vážnou nemoc

  • 26
Kdo by neznal Jaroslava Marvana coby cholerického revizora Anděla, moudrého radu Vacátka nebo excelentního nahrávače v komediích s Vlastou Burianem? O co víc zářil před diváky, o to méně se vědělo o jeho soukromí. Tajil nemoc, jeho dcera byla nemanželská a její matku potkala podivná smrt, píše týdeník 5plus2.

Od narození Jaroslava Marvana uplyne 11. prosince 2021 neuvěřitelných 120 let. Byl to Žižkovák každým coulem, ač jako chlapec nepatřil k žádným raubířům. Naopak. „Byl jsem vzorný žák,“ vzpomínal Marvan v knize pamětí Nejen o sobě, jež vyšly v roce 1975, tedy jen několik měsíců po hercově úmrtí. 

Rodina žila skromně, otec byl poštovním úředníkem. V dospívání navštěvoval ochotnická představení, sám se ale na pódium nehrnul. Jeho okolí si však nemohlo nevšimnout, jak uměl napodobovat herce a rychle si pamatovat text, který při hrách slyšel. Když pak jeden z herců Divadla Deklarace ve hře Naši furianti, jejíž zkoušky navštěvoval, náhle ochraptěl, ostatní přesvědčili Marvana, že musí zaskočit právě on.

„Bránil jsem se, bránil, ale neubránil. Pojala mě přímo panická hrůza, čekal jsem katastrofu. První vstup na jeviště byl tak tedy kuriózní. Bez zkoušek, rovnýma nohama do premiéry,“ popisoval. Jenže místo trapasu přišel úspěch a první aplaus. 

Ochotničení se pak Marvan věnoval dál. Na dráhu profesionálního herce si ale vystudovaný gymnazista přesto nevěřil, stal se proto úředníkem nejprve na kartografickém ústavu a poté na ředitelství pošt, v letech 1920 až 1923 pracoval na inspektorátu až v dalekém Užhorodě.

Jako Gustav Anděl

SVATEBNÍ VEČER NA DIVADLE

I za svého pracovního působení na Podkarpatské Rusi se Marvan ve chvílích volna věnoval ochotničení. Po návratu do Prahy se v roce 1926 stal hercem na plný úvazek, a to v Divadle Vlasty Buriana. Nejprve sice jen jako externista za honorář 30 korun za představení, postupně se ale vypracoval v jeden z pilířů tehdy velmi populární divadelní scény. 

Oproti živelnému Burianovi byl Marvan tím, kdo dodával hrám klid a intelektuálnější styl humoru. I přes odlišnost povah se oba skvělí herci brzy stali přáteli. Burian pak bylina Marvanově svatbě. 

„Když se schylovalo k večeru, natočil se Burian ke mně a jemně mi připomněl: ‚Nedá se nic dělat, ale večer musíš hrát. To víš, divadlo je divadlo. A diváky houby zajímá, jestli se někdo z jeho souboru žení nebo nežení.‘ A tak jsem trávil svatební večer na jevišti,“ líčil Marvan. 

Během války se jeho cesty s Burianem rozešly, Marvan už nechtěl být ten „věčně druhý“, odešel do Divadla na Vinohradech a posléze do Městských divadel pražských. 

Ve druhé polovině roku 1944 musel jako většina filmových hvězd včetně třeba i Lídy Baarové kromě natáčení na čas nastoupit také do výroby a propagandisticky tak podpořit nacistickou třetí říši. „Vyráběli jsme krabičky na masti. Bylo tam hodně dělnic, které se na nás chodily dívat. Připadali jsme si jako zvířata v zoo,“ popisoval.

Jaroslav Marvan a Vlasta Burian ve filmu Přednosta stanice (1941)

FILMOVOU HVĚZDOU NĚKOLIKA DEKÁD

Od roku 1926 se Marvan začal objevovat i ve filmech a postupně se vypracoval na jednu z nejzářivějších hvězd prvorepublikové kinematografie, točil i 15 filmů za rok. Po válce mu někteří vyčítali ochotu dávat rozhovor i kolaborantským listům Árijský boj či Vlajka a také to, že na rozdíl třeba od Jana Wericha se nezastal Vlasty Buriana, který byl vláčen po soudech kvůli neprokázané kolaboraci a pak roky nesměl hrát. 

To Marvan se rychle zorientoval i v komunistickém režimu a díky budovatelským snímkům Dovolená s Andělem (1952) a Anděl na horách (1955) dosáhl své zřejmě největší popularity. „Jako pan Anděl jsem si užil zimních radovánek až až. Byli jsme v terénu od rána do večera, promrzli jsme jako drozdi,“ líčil.

V té době byl už Marvan členem činohry Národního divadla, kde zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1972.

Jaroslav Marvan ve filmu Šíleně smutná princezna (1968)

TAJEMSTVÍ JEDINÉ DCERY ALENKY

Se svou jedinou manželkou Marií se Jaroslav Marvan oženil na konci 20. let a zůstal s ní celý svůj život. I když… Teprve po 25 letech od Marvanovy smrti se širší veřejnost, a také mnozí jeho kolegové, dozvěděla, že údajně bezdětný herec měl ve skutečnosti nemanželskou dceru. Měl ji s o více než čtvrt století mladší půvabnou herečkou z Plzně Alenou Jančaříkovou.

To je přece Jaroslav Marvan! Filmový král si musel herecký sen vyvzdorovat

Na prahu šedesátky s ní zplodil dceru, která dostala jméno po mamince. Marvanova manželka Marie ale o rozvodu nechtěla ani slyšet a stárnoucí herec se k němu sám neodhodlal. O Alenku se ovšem staral, pravidelně ji navštěvoval. A to i po smrti její maminky, která zemřela za podivných okolností. 

Policie mluvila o sebevraždě, ovšem věci rozházené v bytě, kde byla paní Alena nalezena, spíše napovídaly situaci, jako by v bytě došlo ke rvačce. Malá Alenka pak spolu s bratry Petrem a Tomášem vyrůstala u babičky Anežky a u Evy, mladší sestry Aleny. Stárnoucí herec je dál navštěvoval.

Jaroslav Marvan. Ve 30. a 40. letech jeden z nejobsazovanějších herců. Slavný představitel rady Vacátka hrál ve více než 200 filmech.

NENÁVIDĚNÝ KOSTÝM RADY VACÁTKA

Na sklonku života v letech 1968 až 1971 Jaroslav Marvan opět prokázal svou hereckou genialitu a znovu se nezapomenutelně zapsal do srdcí diváků. Jako rada Vacátko účinkoval v několika filmech a mimořádně úspěšném seriálu Hříšní lidé města pražského. Na natáčení pak vzpomínal s radostí, ale také si zabrblal. 

Jaroslav Marvan nedal na Žižkov dopustit ani v dobách své největší slávy

„Nenáviděl jsem protivný tvrdý límec pana rady, který mě škrtil. Nenáviděl jsem i jeho staré obnošené šaty, celé čtyři roky jsem hrál v jediném kostýmu a ještě nebyl nový.“ 

Ačkoliv Marvanův zdravotní stav už nebyl dobrý, v roce 1973 si zahrál ještě v legendárním snímku Noc na Karlštejně. Jeho blízkým bylo jasné, že je to jeho poslední velká role. 

Onemocněl rakovinou, trpěl bolestmi, často musel ležet v nemocnici, ale vše se snažil před kolegy tajit. Zemřel 21. května 1974, pohřben je na vyšehradském Slavíně.

VIDEO: Anděl na horách - Skáču dobře, skáču rád: