Písnička Bloudím má na internetu už 7,5 milionů zhlédnutí. Jak jste to dokázali? Nebáli jste se, že lidé nebudou mít zájem?
My jsme to nečekali. Říkali jsme si. Bude to fungovat? Romština, čeština. Vážně jsme se toho báli, protože je to něco nového. A ještě ke všemu v latinském stylu. Je spousta lidí, co romštinu nemusí, a měli jsme obavu, jestli to zvládneme. Ale když jsme to vydali, tak jsem si udělal takový dobrý obrázek, že romština nemusí být ošklivá. Dokáže být hezká. Díky tomu, že to byla taková spojitost právě češtiny, romštiny a latiny, tak to asi má takový úspěch.
Fotogalerie |
Možná díky tomu začnou lidé vnímat romštinu i Romy jinak. Jakou vy s tím máte zkušenost?
Já doufám, že budou Romy vnímat jinak. Já jsem s tím bojoval celý život, dokud jsem nebyl trochu známější. Ve škole to byla hrůza, děs, šikana. Na základce to bylo dokonce tak hrozné, že jsem musel vystřídat dvě základní školy. Chci bojovat, aby nás neházeli všechny do jednoho pytle, protože to je opravdu nepříjemné, když všechny vnímají úplně stejně. Jak kdybych je měl okrádat nebo bít děti na ulici. To dělají všichni.
Je to pro vás snadnější, protože jste známý? Nebo se vám někdy stává, že o vás také kolují nějaké ošklivosti?
Já si myslím, že tohle mi ulehčilo můj život a že mě právě lidé vnímají trochu jinak díky tomu, že makám, dělám písničky. Vnímají mě jako normálního kluka. Vůbec nikdo nevnímá, že jsem Rom. Ale občas u mých komentářů na sociálních sítích lidé dokážou napsat takové nechutnosti, že se musím smát tomu, že jsou to osoby, které nemají co dělat, jsou schované za počítačem a nedělají nic jiného, než uráží lidi, co dělají svoji práci.
Máte partnera. Ještě nejste registrovaní. Bude to pravá romská svatba?
Určitě bych tam chtěl dodržet alespoň dvě nebo tři tradice, celkem jich je totiž opravdu hodně. Chci velkou svatbu, u nás Romů to jinak nejde, musí tam být celá rodina. Svatba bude poloromská. Musím se také nějak přizpůsobit svému příteli. On je bílý.
Bude to v dohledné době?
To ne. Jsme spolu čtyři roky, jsme zasnoubení, ale nikam nespěcháme. Až to přijde, tak to přijde. Svatbu jsme mít už měli, ale říkali jsme si, že není kam spěchat. Ta svatba musí být velká, takže já si to chci začít pomaličku připravovat, aby to bylo ohromné a aby každý, kdo přijde domů, si pak řekl, že to byl super zážitek.
Jan Bendig s přítelem
Jan Bendig na Českém slavíku 2015
Bylo těžké doma říct, že jste gay?
Moji kamarádi to všichni věděli. Doma to nevěděl nikdo. Když jsem šel za mámou, tak mi řekla, že už to věděla. Ale i tak se rozbrečela, protože si to nechtěla připustit. S tátou to bylo tak, že ten byl trochu déle než pár dní zamyšlený, ale pak řekl, že jsem jeho syn, ať jsem s holkou, nebo klukem a že mě bude mít pořád rád. Takže doma to berou úplně v pohodě.
Co chystáte pracovně?
Určitě někdy přijďte na můj pořádný koncert, kde je spousta lidí, mé vystoupení trvá třeba hodinu a půl. Teď hodně vystupuji kromě České republiky také například v Anglii, Irsku, Německu, na Slovensku, ale třeba i v Belgii. Takže hodně cestuji. Je to super.
Písničky a hudbu si skládáte sám, nebo na to máte lidi?
Hudbu si skládám sám, ale protože nejsem moc dobrý textař, tak mám za sebou lidi, kteří mi ty texty píšou. Například rapperka Sharkass nebo romský textař Tibor Žida. Oni píšou texty a já skládám hudbu. Mám i romantické písničky, balady. Teď jsem ve fázi, kdy jsem objevil svůj nový styl, je to takový latinskoamerický styl a mě to hrozně baví. Našel jsem se v tom a myslím, že u toho ještě nějaký čas zůstanu. Baví mě bavit lidi, když tancují, mají radost. Je to lepší než stát na pódiu a brečet na nějakou baladu. Ale miluji i balady. Ale rychlejší písničky mě baví víc.
