S kým slavíte Vánoce?
Janžurová: Všichni pohromadě, s oběma dcerami a jejich rodinami.
Lábus: U bráchy, všechno zařídí jeho manželka se svými dcerami, takže se nemusím o nic starat. Dostanu najíst a čekají tam na mě i nějaké dárky.
Jmenujte tři věci, které byste si přáli najít pod vánočním stromkem.
Lábus: Rumburakův prsten - a to by se pak děly věci!
Janžurová: Potřebovala bych nějaké teploučké flanelové pyžamko. Jirko, ty máš pyžama?
Lábus: Spím v noční košili. Přeju si knihy a DVD. Ale oboje si kupuju sám. Ježíšek to má těžké, aby se netrefil do toho, co už mám... Možná bych si přál nějakou sadu vitamínů. Hlavně aby ty prášky byly hodně barevné.
Janžurová: Obě dcery jsou ve vybírání dárku pro mě velmi pečlivé. Já většinou koupím všechno v jednom krámu. Nerada pobíhám po nabitých přetopených obchodech, protože člověk vždycky akorát na sebe naláká viry. Dvě z vnoučat mám už vyřízená. V létě jsem jim pořídila iPhony. Dala jsem jim je hned, ty jejich psí oči mě svedly na cestu bezzásadové babičky...
Lábus: (vytahuje starý mobil) Mám přístroj ještě s čudlíky. Nedám na něj dopustit, i když fotku z něj nevytřískám. Je bezvadnej. Za prvé se nedá odposlouchávat. A klidně mi může spadnout na zem a nic se nestane. To je jak ruskej tank.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  V čem jsou Iva Janžurová a Jiří Lábus jiní? Jak se jim spolu hrálo v seriálu Arabela? A jak by vypadala jejich společná domácnost? Více se dočtete v dnešním vydání týdeníku Téma. |
Kdy jste se posledně pořádně zasmáli?
Janžurová: Teď dáte určitě do závorky: Dlouze se zamysleli. (směje se)
Lábus: Je to asi čtrnáct dní. Šel jsem na obecní úřad Prahy 10, protože mi ukradli peněženku i s doklady. Měl jsem igelitovou tašku s nějakým malým nákupem. Proti mně šel cikánský manželský pár. A ten pán říká: „Pan Labus, taky na davky?“ Odpověděl jsem: „Přesně tak! Nadávky používám poslední dobou dost často.“ (oba se smějí)
Kde vás okradli?
Lábus: To se mi poslední roky stává pravidelně. Vždy na podzim, už tři roky po sobě. Teď posledně mě okradli neuvěřitelným způsobem. Jel jsem tramvají na festival Letní Letná. Měl jsem v peněžence šest lístků po 560 korunách, ještě pro známé. Poloprázdná tramvaj, na klíně jsem měl otevřenou tašku. A četl jsem časopis. Byl jsem zabraný do nějakého rozhovoru v tom časopise, periferně jsem viděl nade mnou stát nějakého chlapa, který se na mě pořád divně tlačil. V jedné ruce držel batoh, pod ním prostrčil druhou, a tu peněženku mi z tašky vytáhl. Zřejmě tak to bylo. Zjistil jsem to, až když jsem už venku hrabal pro ty lístky.
