Jedna z věcí, kterými vybočujete z řady, je worldschooling. Cestujete s dětmi po světě a tím je učíte.
Poslední dobou jsme s cestováním zvolnili. Tři čtyři roky jsme se přesouvali docela svižně, ale poslední rok jsme žili v Austrálii, bydleli jsme na jednom místě a cestovali kolem. Děti si chtěly zkusit různé druhy vzdělávání, takže Darien nastoupil do normální školy, Daveed a Deia tam chodili do naopak hodně volné školky. Zkrátka jsme experimentovali a poznávali pro nás ideální varianty. A když nám došla víza, přestěhovali jsme se na Bali.
Na Bali děti chodí do školy?
Do skupiny domácího vzdělávání, což je něco jako škola, ale úplně volná – dělají tam, co je zrovna baví, co právě chtějí objevovat. A já mám díky tomu prostor sama pro sebe, abych dělala věci, které momentálně potřebuji nutně dělat. Věnuji se posvátné sexualitě.
Z domácího vzdělávání pak děti získají nějaké vysvědčení?
Nejdeme po žádných certifikátech, po zkouškách ani po testech. Děti se věnují do hloubky tomu, co je baví a stanou se v tom v podstatě experty. Bez razítka.
Děti by nechtěly razítko? Říkala jste, že Darien se sám rozhodl pro normální školu.
Chodil do ní tři měsíce a pro mě to bylo utrpení, protože jsme viděla, jak se setkává se šikanou a učí se spoustu nepoužitelných věcí, které už v dnešní době nepotřebuje. Ale zase si tam našel kamarády, takže nějaký smysl škola měla.
A co kdyby se chtěl stát právníkem nebo lékařem?
K tomu samozřejmě potřebuje vysokou školu, ale na tu se může dostat na základě pohovoru s rektorem.
Bez maturity?
Když se děti rozhodnou, že maturitu budou chtít, udělají si ji. Když budou mít zájem dostat se na medicínu, pohovor s rektorem to ve většině států dětem vzdělávaným v domácím prostředí nebo unschoolerům umožňuje.
V rámci svojí cesty jste si tedy vybrala alternativní worldschooling. Co na něm můžete doporučit nám, českým konzervám?
Nic doporučovat nemůžu, každý jsme jiný, někdo chce žít na jednom místě, někdo touží objevovat svět. Myslím si však, že musí nastat změna systému. Musí se začít podporovat jednotlivé děti a ne je pořád semílat do jednoho kontejneru, ostřihat jim křídla a chtít po nich, aby vypadaly a chovaly se podle jednoho mustru. Nejzásadnější je věřit dítěti, že si najde svoji cestu, že ho nemusíte nikam táhnout, nemusíte se snažit ho rozvíjet. Rozvíjení dětí není naše práce. Naše práce je poskytnout jim bezpečný prostor, aby mohly být tím, kým jsou.
Helena HoudováMiss České republiky 1999 a modelka úspěšná v Česku i zahraničí vystudovala sociální a kulturní antropologii. Založila nadační fond Slunečnice, protestovala proti dostavbě jaderné elektrárny Temelín i proti nošení kožichů. Byla provdaná za Omara Amanata, se kterým má tři děti - Dariena (11), Daveeda (8) a Deiu (6). Do konce roku se chce stát certifikovanou koučkou posvátné sexuality. Žije na Bali. |
7. srpna 2019 |
