Filip Blažek. Uhnat ho v posledních
letech na rozhovor hraničí
se zázrakem. Zázrak se
stal, dokázali jsme se mu
dovolat. Potom už jde
všechno úžasně hladce,
přichází na minutu přesně.
A je to celý on. Odpovídá
bez zaváhání zpříma,
i kriticky. Nejnáročnější je
ale sám na sebe. V tom se
nemění ani jako čerstvý
padesátník.
| foto: Petr Topič,
MAFRA
Nastal čas přibrzdit. MMA zápas se Štáfkem jsem chtěl vzít, říká Filip Blažek
Uhnat Filipa Blažka v posledních letech na rozhovor hraničí se zázrakem. Zázrak se stal, dokázali jsme se mu dovolat. Potom už jde všechno úžasně hladce, přichází na minutu přesně. A je to celý on. Odpovídá bez zaváhání zpříma, i kriticky. Nejnáročnější je ale sám na sebe. V tom se nemění ani jako čerstvý padesátník.
Proč jste chtěl být zamlada truhlář nebo kuchař? Protože bych okamžitě za sebou viděl výsledky své práce.
Byla ve hře ještě další povolání? Jasně, ještě na konzervatoři jsem silně pochyboval, jestli u herectví vydržím. Připadal jsem si jako outsider, strašně nepatřičně. Cítil jsem, že já, ten obyčejný kluk z Jižáku v obnošeném svetru po bráchovi, se mezi ty pražské zbohatlíky a intelektuály vůbec nehodím. Chtěl jsem zdrhnout, do přírody, s kamarádem jsme si malovali, jak utečeme do Kanady dělat dřevorubce. Taky jsem mohl odejít do cizinecké legie...
Formovalo mě taky dětství a mládí na Jižáku – každodenní bitky, i s cikány, občas se tam odehrávaly dost ošklivé věci.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
