Už je to nějaký ten pátek, co jste začala moderovat místo Top Star magazínu hlavní zprávy na TV Prima. Jak vás to baví?
Už jsem se s tím samozřejmě sžila. Moderování zpráv mě naplňuje. Tím, že jsme se ustálili s kolegou Romanem Šebrlem, jsou ty naše vzájemné reakce přirozenější, než byly na začátku.
Ono je moderování ve dvojici dost těžké. Aby se třeba nestalo, že si skočíte do řeči.
Tím, že máme docela dost času na přípravy na zprávy, řekneme si, co a jak, upřesníme si bodový scénář a dáváme si pozor, aby nenastalo nějaké faux pas. Tím, že je to živé vysílání, jsou tam samozřejmě občas situace, kdy nám přijde něco na poslední chvíli a nemůžeme se na to připravit, ale zatím to vždy dopadlo dobře.
Když se vrátíte o pár let zpátky, snila jste někdy o práci moderátorky?
Musím říct, že mi tuto otázku ještě nikdo nepoložil. Kdysi bych si to ani nedokázala představit, to říkám naprosto upřímně. Když jsem byla mladší, tak jsem ráda sledovala showbyznys, modelky a moderátorky, vlastně celý svět. Ale nikdy by mě nenapadlo, že toho jednou budu sama součástí. Když za mnou vedení přišlo s nabídkou moderování zpráv, zůstala jsem sedět na židli a brala jsem to jako vtip.
Když to teď vidíte z té druhé strany, máte nyní větší pokoru k dobrým moderátorům? Mluvit přirozeně a získat si diváky je velké umění.
Když jsem koukala na hlavní zprávy jako divák a nastala nějaká chybička, tak jsem měla pocit, že ten moderátor není stoprocentně připravený. Jenže díky těm zkušenostem, které teď mám, vím, že i když je moderátor stoprocentně připravený, chybička může nastat. Je sto lidí, sto chutí a někdo má pocit, že třeba moderátor mluví moc rychle, někdo má zase pocit, že mluví moc pomalu, a člověk musí vychytat ten střed. Aby to nebylo zase ledabylé, navštěvuji lektorku.
Top Star magazín se vysílá kolem půl jedenácté večer jednou týdně. Zprávy se vysílají každý den. Cítíte, že vás teď třeba lidé více poznávají?
Spíše bych řekla, že mě poznává jiná skupina lidí, už to nejsou jen mladé holky, ale i dospělí lidé. Reakce jsou většinou velmi příjemné a milé, což mě moc těší.
Máte třeba někdy chuť se před lidmi maskovat, abyste byla k nepoznání?
Já jsem to kdysi řešila, ale nastala doba, kdy jsem to řešit přestala, protože není možné, aby člověk byl pořád upravený, krásný, svěží a dobře naladěný. Někdy jsou dny, kdy nemám vůbec náladu pomalu ani vstát z postele, ale když musím, tak například stáhnu neučesané vlasy, nenalíčím se. Mám občas takové myšlenky, kdy si řeknu, že mě snad nikdo nepozná. Ale jsme přece jen lidi.
Co sociální sítě, fanoušci, muži? Máš nějaké obdivovatele, nebo přímo stalkery?
Já jsem se s tím úplně ještě nesetkala, ale jsou fanoušci, kteří píší opravdu dva roky téměř každý den zprávu, ale zůstávají bez odpovědi. Za každého fanouška jsem ráda. Ať je pozitivní, nebo negativní.
4. prosince 2018 |
