Máte za sebou náročné moderování Cen Thálie, kde jste na poslední chvíli zaskakovala za prezidenta Herecké asociace Ondřeje Kepku, který onemocněl. V čem byla největší úskalí toho, že jste tuto příležitost dostala pouhé dva dny před vysíláním? A co se vlastně skrývá za přípravou na přímý přenos?
Hlavně práce na scénáři. Pokaždé, když mám něco tak důležitého moderovat, jsem ráda, že je ve scénáři můj otisk. Pak se jednotlivé pasáže říkají lépe, než když máte podklad kompletně předepsaný někým jiným. V tomto případě jsem se vzhledem k časové tísni bála, abych vše stihla a mé předělané texty si mohla včas přečíst scenáristka, dramaturgyně, režisér. Aby odladili případné chyby, ale také nepovedené fóry. Oponentura je při přípravách na tak velkou akci podstatná a jsem za ni vděčná.
Pak je tu také ta druhá část, a to se text, který jsem si napsala, hezky naučit. Ne tedy všechno slovo od slova, ale minimálně začátek a úvod ano. Protože vypadá opravdu divně, když moderátor přijde na scénu, pozdraví a koukne hned do papírů. Vzhledem k tomu, že nejsem herec, nemám vytrénovanou krátkodobou paměť, pár hodin mi to zabere a čas hrál jednoznačně proti mně.
Kéž by tak skončila válka na Ukrajině. Ulevilo by se podle mě tolika lidem. A taky by někteří lidé mohli přestat prskat anonymně na sociálních sítích. Často si tam vybíjejí vztek na druhých.
