Jak jste letos oslavil své narozeniny?
V neděli jsme byli s rodinou na večeři, a možná že dnes, kdy je koncert v Nitře, budeme ještě trošku slavit s kapelou. A jinak už ani není moc co slavit. Vždycky jsem se strašně těšil na první jarní den, bude tady jaro, oslava, narozeniny. Teď už je to takový smutný. Když mi někdo přeje, tak se mi hrnou slzy do očí, a jak říkával Vlasta Burian „dech mi selhává“. Takže teď už se těším jen na to jaro. A na mejdany už moc nejsem, to bývávalo.
Teď nevím, jestli vás má otázka potěší, ale je pravda, že od úterý se z vás stává důchodce?
Ano, přesně. Odcházím do důchodu. S tím se pojí i veselá příhoda. Volal jsem kvůli tomu na úřady, jestli mi vůbec dají nějaký důchod. Paní ale měla pocit, že si z ní dělá někdo srandu. Ptala se mě: „Vy jste jako Dalibor Janda, ten zpěvák?“ A já jí na to říkám: „Ano. To je nějaký problém?“ Ona si bohužel myslela, že volá někdo z bulváru či z nějakého rádia a dělá si z ní srandu. Proto mi nemilosrdně položila sluchátko. Takže vlastně o svém důchodu nevím vůbec ni.
Plánujete teď trochu víc odpočívat?
Když se podívám na tu naši sféru pop music, tak se obdivuju některým lidem. Myslí si, že budou mít věčné zdraví či věčný život. Někteří totiž jezdí, jak se říká za „hubičku“, na stovky vystoupení ročně, aby nevypadli z rytmu. Já to tak nemám. Posledních pět let si opravdu vystoupení vybírám a vyhovuje mi maximálně pět koncertů měsíčně. Potom se na ně skutečně těším, jsem připravený, odpočatý. Právě toto lidé ocení a jsou spokojení. To je pro mě nejdůležitější. Teď mi občas na koncertech pomůže i dcera Jiřina. Pěkně mi vystoupení rozpůlí a tím i uleví. Já si pak můžu během pauzy vyměnit mokré tričko za suché a v klidu dozpívám koncert do finále.
Zmínil jste dceru Jiřinu, která jde ve vašich šlépějích. Teď aktuálně má za sebou nové album a videoklip. Pomáhal jste jí?
Jířa si jede svojí dráhu. Je pravda, že se mnou jezdí po koncertech, kde má prostor pro čtyři věci. V tomto ohledu má se mnou výhodu, že ji za ten rok uvidí tisíce lidí, kteří jsou i z jiné generace, než ti, kteří přijdou jen na její koncert. Má už i svou kapelu. Teď natočila třetí desku a já jí pomáhal coby producent. Většina písniček je její, já jí jen napsal asi tři věci. Původně jsem si připravoval demo snímky na moji desku a najednou ten jeden demosnímek měl na sobě přilepenej lísteček s textem: „To už nikomu nedávej, to si beru já.“ A musím uznat, že si vybrala dobře, protože zrovna tu písničku Nejsem bludný kámen hrají rádia, což jsem moc rád.
Dcera udělala i videoklip na vaši písničku Raketoplán. Nebyla tato píseň před revolucí zakázaná?
Přesně tak. Natočili jsme ji v roce 1981 ve studiu v Ústí nad Labem. Jenže jsme ji nazvali Raketoplán, což se tenkrát bralo jako propagace Ameriky. Teď písničku Jířa oprášila a nazpívala s trošku upraveným textem. Udělala k tomu krásnej animovanej videoklip.
Nebojíte se, že z vás dcera udělá dědečka?
V jejím věku už by to nebyla děsivá představa. Kdyby přišla s tímto oznámením před deseti lety, tak bych z toho byl v šoku. Proto jsem rád, že přečkala taková ta divoká léta a teď na to jde trochu s rozumem. A to nejenom u muziky, ale právě v životě chlapů. Já ji rozhodně nehlídám. Ani mi neříká, kam chodí a já ji nezpovídám. Spíš hlídá ona mě na koncertech.
RODINA POD LUPOU: Dalibor Janda a jeho dcera Jiřina Anna Jandová
Stává se z vás na koncertech divoch?
To zase ne, ale fanynky jsou divošky. Vzpomínám si, to už je tak šest, sedm let zpátky, když se mnou Jířa začala jezdit na koncerty. Neznala ty nažhavené fanynky. Jedna z nich na mě po koncertě skočila a začala olíbávat. A Jířa s naprostým klidem na tu ženskou vystartovala slovy: „Paní, jste jako normální?“ To jsem se od srdce zasmál. S dcerou máme opravdu moc krásný, kamarádský vztah. Doma si spolu rádi sedneme, popovídáme o životě, o muzice. Ona zná hodně muziky, takové té staré, co ode mě naposlouchala. Dokonce je ve fun klubu Pink Floydů či Police.
V říjnu proběhne v O2 Aréně i velký koncert s názvem Mejdan s Impulsem. Na co se můžou ty nažhavené fanynky těšit?
Repertoár zatím ještě úplně jasný není, navíc pro každého interpreta tam bude prostor maximálně pro čtyři písničky. Zaplať pánbůh, těch známých písniček, které ode mě lidi chtějí, je dost. Takže možná to dám na Facebook, ať si mé nažhavené fanynky vyberou. Určitě bych rád ale zazpíval i svou novinku, kterou jsem po pěti letech udělal. Singl se jmenuje Já si tě najdu. Ale abych se přiznal, já se těším všeobecně. O2 Aréna byla vždycky zajímavá, vždycky to bývá krásnej pocit, že děláte něco velkého. Zažil jsem to před dvěma a půl lety, když jsem slavil kulatiny.
Máte žebříček svých pěti nejoblíbenějších písniček?
Občas se z něčeho vyklube historický hit. Když jsme začínali jezdit v osmdesátých letech letní kina, některé písničky se moc nehrály, přesto se z nich časem vyklubal top song. V top je dle mého asi Žít jako kaskadér, Hurikán, Kde jsi, Oheň voda vítr a Padá hvězda či Hráli jsme kličkovanou. Ale já osobně mám strašně rád písničku, která trošku zapadla a moc se nehraje. Je to písnička Ostrovy. Je těžké vybrat jen pár nejlepších, ale teď mě napadá spíš aktuální top píseň. Stoletý stařec, což asi bude možná brzy má přezdívka místo toho Hurikána. (smích)
Umíte si představit, že byste přestal zpívat?
Pokud vynaleznou lékaři výměnu některých částí těla, určitě bych rád vystupoval dalších sto let. Na druhou stranu se těším, že Jířa rozjede své vlastní koncerty a já na nich budu jako host zpívat čtyři písničky. To by se mi líbilo. Letos budeme dělat i VIP 4500. koncert od roku 1983, co jsme začali jezdit s kapelou Prototyp. Bude to koncert pro pozvané. Na to se taky moc těším.
Tudíž pokud tomu rozumím, bačkory zvané důchodky zůstanou ještě ve skříni.
Jééé, já mám ještě pořád doma sportovní obuv, takže důchodky zatím ani neplánuji pořizovat.
