Moje studentka na FAMU připravuje film o sexuální výchově. Mluvili jsme spolu o různých aspektech tohoto problému. Uvědomil jsem si, jak je to křehké a delikátní téma života. Že poučení od rodičů, bývá-li vůbec nějaké, přicházívá pozdě. Je nebezpečnější, když přijde pozdě, nebo příliš brzo? Jak obtížné je o těchto věcech mluvit před vlastním dítětem, natož před školní třídou, kde každý žák je jiný. Jak čelit naivním nebo provokativním otázkám, jaký jazyk volit, co s názvoslovím, když je buď vědecké, nebo neslušné? A konečně, jak obtížné je natočit takový film a odvážně předpokládat, že náctiletí, a možná i někteří postpubertální studenti FAMU, nebudou při promítání reagovat jen hurónským smíchem? Jak těžké a zároveň vzrušující by bylo, natočit to tak, aby drsným vtipálkům zmrzl úsměv na rtech a brali film vskutku dospělácky a přitom aby tam úlevný humor nechyběl. Probírali jsme téma ze všech úhlů a najednou nám oběma došlo, že jsme zapomněli na účast něčeho, čemu se říká (nebo říkávalo) láska. Uvědomil jsem si, jak si zvykáme, možná pomalu a plíživě, brát sex an sich, s jeho oddělováním od citového prožitku. Na co by se dnes vlastně tak mohlo žárlit? Při hledání odpovědi by se měl brát v úvahu současný trend k odtabuizování tělesné lásky a k jejímu oddělování od citovosti. Pak je otázkou, je-li nám ten náš víc nevěrný s cizí ženou v cizím pokoji, v hospodě se sklenicí piva, u milenky práce, v extázi na fotbale, po nocích u počítače či při vzrušujícím intelektuálním rozhovoru u dvojky vína. Jak paradoxně a směšně nemravně vyzníval spor v kauze Clinton - Lewinská, kdy se vedla pře o tom, jakým způsobem je tělesný styk ještě věrnost a kdy už nevěra. Tu a tam zkouším pohlédnout do minulosti a vybavit si chvíle, kdy jsem byl ve vztazích šťastný. I když tělesnou něhu považuji za mimořádně důležitou, srdce se mi svírá spíš při vzpomínce na okamžiky těšení, setkávání či loučení, nebo při představě letmých oddaných pohledů - prostě na chvíle, kdy s námi dvěma byla duše, touha, cit. Za nejerotičtější považuji také filmy, které, ač nezobrazují akt tělesné lásky, jsou přesto, díky síle příběhu, nabité erotikou od začátku do konce. Zdalipak bude v tom novém století ještě někdy platit, abych opět citoval Prodanou nevěstu, že: "dobrá věc se podařila a věrná láska zvítězila"? Nebude to podobně nerovný boj jako o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí?
6. ledna 2001
