Dohodu oznámil generální tajemník NATO Anders Fogh Ramussen. "Je to akční plán," řekl s tištěným dokumentem v ruce.
Na mnohastránkovém dokumentu, který určuje směřování Aliance pro následující roky, se pracovalo řadu měsíců a nahrazuje dosavadní strategii z roku 1999.
Návrh připravovala takzvaná "Rada moudrých" pod vedením bývalé šéfky americké diplomacie Madeleine Albrightové.
"Strategický koncept není pouhé prohlášení o aliančních principech, jde o akční plán obsahující konkrétní kroky na cestě k transformaci NATO," dodal Rasmussen.
Principy zůstávají
Jádrem koncepce je potvrzení základního poslání Aliance, zakotvené v článku 5 její zakládající smlouvy, tedy závazek kolektivní obrany. Podle něj mají v případě útoku na jednoho člena ostatní státy povinnost přijít mu na pomoc.
"Základní mise NATO zůstává stejná. Zajistit, aby Aliance zůstala jedinečný společenstvím svobody, míru, bezpečnosti a sdílených hodnot," konstatuje se v dokumentu.
Dokument ale také jasně zmiňuje, že největší nebezpečí, kterému dnes NATO čelí, nejsou tanky razící si cestu přes hranice, ale rychlé prsty počítačových hackerů, nestabilní státy poskytující podhoubí teroristickým buňkám a zbraně hromadného ničení v nenechavých rukách fanatiků.
"Hrozba konvenčního útoku je nízka vůči území NATO, ale nelze ji ignorovat," uvádí se v koncepci. V Řadě regionů a zemí po celém světě dochází k "významnému zvyšování moderního vojenského potencionálu".
NATO zůstane jadernou aliancí
Koncepce se dotýká tématu jaderných zbraní a jejich role v alianční strategii. Mezi členskými státy šlo o sporné téma. "NATO se hlásí k cíli vytvořit podmínky pro svět bez jaderných zbraní, ale potvrzuje, že dokud jaderné zbraně ve světě existují, NATO zůstane jadernou aliancí," píše se v dokumentu.
Aliance vůči kandidátům na členství nadále zachová politiku otevřených dveří. O členství usiluje například Makedonie nebo Gruzie. "Členství je stále otevřené všem evropským demokraciím, které splní standardy pro členství," shodly se členské země.
Největší střet v souvislosti s taktickými jadernými zbraněmi probíhal před summitem mezi Francií a Německem. Němci, nadšeně podporující Obamovy odzbrojovací vize, prosazovali přijetí jasného závazku k jadernému odzbrojení (v případě taktických jaderných zbraní i jednostrannému) a chtěli prohlásit alianční protiraketovou obranu za náhradu jaderného odstrašení. Francouzi naopak rezolutně odmítali dát vlastní jaderné zbraně všanc. Jejich názor nakonec zvítězil.
Za kyberútoky mohou být nepřátelé
Koncepce se vyhýbá označení jakýchkoliv států, které by ji mohly v budoucnu ohrozit, ať už jde o konvenční útok, hackerské výpady, balistické střely nebo energetickou bezpečnost.
Svědčí o tom poměrně vágní formulace textu. "Aliance nepovažuje žádnou zemi za svého nepřítele. Avšak nikdo by neměl pochybovat o jejím odhodlání, pokud by byla ohrožena bezpečnost jakéhokoliv členského státu".
O několik řádek dále se konstatuje, že "kyberútoky se stávají stále častějšími a organizovanějšími" a že "zdroji takovýchto útoků mohou být zahraniční armády a zpravodajské služby," čímž se koncepce elegantně vystříhala zmínce o Číně a Rusku, které jsou v souvislosti s útoky vedenými s pomocí klávesnic a internetu zmiňovány nejčastěji.
Stejná situace panuje i v oblasti energetické bezpečnosti, která je pro Česko obzvlášť důležitá. I když dokument přiznává, že "někteří členové NATO se dostanou do větší závislosti na zahraničních dodavatelích energetických surovin", konstatuje pouze neurčitě, že větší množství přepravované energie je zvyšující se měrou vystaveno riziku přerušení dodávek. Konkrétní návod jak této výzvě čelit ale NATO nenabízí.
Ani Írán, před jehož jadernými ambicemi Rasmussen v minulosti několikrát otevřeně varoval, se nakonec v textu koncepce neobjevuje. Může za to tlak Turecka, které svého významného obchodního partnera nechce veřejně očerňovat.
