Vojensky Írán v celé širším regionu představuje velmi silného hráče, který také aktivně působí v řadě okolních zemí. Někdejší Persie s více jak 80 miliony obyvatel se opírá v součtu o více jak milionovou armádu, složenou z regulérních sil, elitních revolučních gard a oddílů aktivních rezervistů „Basij“. A dalších 500 tisíc až milion rezervistů je Teherán podle odhadů amerických tajných služeb schopen relativně rychle zmobilizovat.
Íránské ozbrojené sílyRegulérní armáda (Artesh)
Celkem: 420 000 Islámské revoluční gardy (Sepah)
Celkem: 640 000 Zdroj: Defense Intelligence Agency |
„Lze říci, že íránská armáda je na vyšší úrovni, než jsou průměrné armády arabských zemí,“ konstatoval vojenský expert a publicista Lukáš Visingr. Samostatnou kapitolou jsou podle něj íránské revoluční gardy. Ty mají zhruba 190 tisíc příslušníků, vlastní letectvo, námořnictvo a pozemní síly a přímo ovládají také arzenál íránských balistických střel a pestrou plejádu bezpilotních prostředků.
„Revoluční gardy budou mít výrazně vyšší morálku i lepší výcvik, než zbytek armády. Je to svého druhu stát ve státě, úzce napojený na nejvyšší představitele režimu. Gardy kontrolují velkou část ekonomiky, mají vlastní zbrojní firmy,“ popsal Visingr.
Letectvo a protivzdušná obrana
Pokud by Spojené státy chtěly v odvětě za raketové údery na základny s americkými vojáky v Iráku přikročit byť jen k omezeným či symbolickým leteckým úderům na některé vytipované íránské cíle, nešlo by o jednoduchou záležitost. Především kvůli velmi husté vícevrstvé síti íránské protivzdušné obrany, která se mimo jiné pyšní sestřelením amerického bezpilotního letounu loni v červnu.
Odhady hovoří, že íránské nebe střeží až 2 tisíce různých odpalovacích zařízení. Podle Visingra je právě protivzdušná obrana tou oblastí, ve které Írán udělal za posledních deset až patnáct let nejviditelnější pokrok.
Páteř tvoří především ruské a čínské systémy, ale část tvoří i starší protiletadlové systémy ze Západu a vlastní výroba. „Jejich nový protivzdušný systém Bavar 373 se jeví jako dosti pokročilá věc a může se měřit s moderními ruskými protiletadlovými systémy S-300,“ podotkl.
Platí zde přitom přímo ukázkově fakt, který charakterizuje i ostatní oblasti íránských vojenských schopností. Základem íránských sil totiž zůstávají dva zdroje. Ten první pramení ještě z dob šáha Pahlavího před islámskou revolucí, kdy Teherán nakupoval především americké a britské zbraně. Z nich většinu Írán stále ještě má. A druhé období se datuje zhruba od devadesátých let, kdy Teherán nakupoval zbraně hlavně od Ruska a Číny, než přišla zbrojní embarga.
„Nakoupili relativně dost věcí a jsou přitom velmi schopní, co se týká kopírování, zlepšování, kombinování, zdokonalování či hybridizování. Nejsou hloupí a vyvíjejí i sami,“ uvedl Visingr. Íránci tak podle něj zkombinovali americké, ruské a čínské technologie, přidali něco vlastního a vznikl protivzdušný systém na relativně přijatelné úrovní.
„Proniknutí protivzdušnou obranou by úplná brnkačka nebyla. S vyspělými letouny F-35 či F-22, bombardéry B-52 a stroji pro elektronický boj by to Američané ale zvládli,“ konstatoval.
V případě rozsáhlejší vojenské konfrontace by bylo ovládnutí íránského vzdušného prostoru pro Spojené státy s největší pravděpodobností záležitostí nejvýše několika dní a to patrně s drtivou převahou. Zajímavostí přitom je, že by proti americkým letounům ve vzduchu bojovaly americké letouny.
Páteř íránských vzdušných sil totiž kromě ruských strojů MiG-29 stále tvoří dnes již letité legendární americké letouny F-14 Tomcat, kterých Teherán od Američanů před čtyřiceti lety nakoupil 79 kusů. Letuschopných ale dnes není více než dvacet těchto strojů.
„Stále je považují za nejlepší stroje a modernizují je. Spekuluje se, že do nich mohli instalovat nové radary a běžně jsou už asi vyzbrojeny ruskými střelami. Pořád jde o relevantní stroj,“ podotkl Visingr. Tradují se přitom historky o tom, že americké úřady v minulosti zatkly několik íránských „nákupčích“, kteří se v USA na hřbitovech letounů snažili nakoupit vyřazené stroje nebo jejich části pro náhradní díly.
Papírově mají íránské vzdušné síly přes 300 bojových strojů, otázkou však je, kolik jich je v současnosti provozuschopných. Z amerických strojů provozuje Írán také ještě asi 60 strojů F-4 Phantom II a 20 letounů F-5. Z nich a podle nich také „vyrobil“ desítky replik pod vlastním označením.
Letuschopných by mělo být také minimálně několik z třinácti francouzských letounů Mirage F1, se kterými utekli do Íránu iráčtí letci během války v Zálivu. A stejným způsobem íránské letectvo získalo i desítky ruských strojů MiG-23 a MiG-25.
Rozmístění a vybavení íránských vzdušných sil
Dosah íránských střel s plochou dráhou letu v pobřežní obraně
Rakety kam se podíváš
Írán vlastní bezpochyby největší a nejrozmanitější arzenál balistických střel na celém Středním východě. Od raket na velmi krátkou a krátkou vzdálenost až po balistické střely středního dosahu, které jsou schopné zasáhnout cíle na vzdálenost 2 000 kilometrů a budí obavy nejen Izraele, ale i evropských zemí.
Především pro jihovýchodní Evropu představují skutečnou reálnou hrozbu, protože je s nimi Írán z nejzápadnějšího výběžku svého území schopen zasáhnout kromě Turecka, například Řecko, Bulharsko a Rumunsko a to prakticky až k maďarským hranicím.
Test nové íránské balistické střely z roku 2017:
23. září 2017 |
Teherán považuje balistické střely za hlavní jádro svého odstrašení. Raketové schopnosti tak řadí mezi klíčové kapacity, které vzhledem k relativně slabším vzdušným silám mají vyrovnat síly s hlavními rivaly - Izraelem a Saúdskou Arábií.
„Mají široké spektrum a to se týká i střel s plochou dráhou pro pobřežní obranu,“ uvedl Visingr. U balistických střel jde podle něj o relativně jednoduché zbraně. Jak však upozornil, Íránci už zvládli na střely integrovat různé systémy koncového navádění, ať satelitní či s pomocí kamer. „Vzhledem k počtu střel může jít o relativně vážnou hrozbu,“ dodal.
Přehled vybraných íránských balistických raket
Předpokládaný dosah íránských balistických raket
Tanky z reverzního inženýrství
U pozemních sil platí prakticky to samé jako letectva. Na Západě nakoupené stroje stále slouží a reverzním inženýrstvím z nich Teherán vyvíjí vlastní zbraně. Podle nedávné souhrnné zprávy americké vojenské zpravodajské služby DIA (Defense Intelligen Agency) mají pozemní síly ve výzbroji asi 1 900 tanků a 2 600 pásových a kolových obrněnců.
Páteř „mají“ tvořit tanky vlastní provenience pod názvy Zulfiqar a Karrar. „Jde pravděpodobně hybrid na bázi britských a ruských tanků nadopovaný čínskými a ruskými technologiemi,“ konstatoval Visingr. Většinu z tankového vojska však tvoří různé modifikaci ruských strojů T-72. Z Británie mají papírově íránské síly až 150 tanků Chieftain a z USA pak 200 tanků M60A1.
Námořnictvo
|
Ve výzbroji dělostřelectva je minimálně 200 amerických samohybných pásových houfnic přetvořených íránským zbrojním průmyslem na „vlastní“ a další více než stovka houfnic ruské respektive ještě sovětské výroby „Gvozdika“. Ve výzbroji má dělostřelectvo přes 2 900 tažených kanónů nejrůznější ráže a minimálně 300 raketometů různé modifikace.
Námořnictvo se pak opírá především o malé rychlé útočné čluny, které nesou bohatou výzbroj. Ve výzbroji má Írán 8 středních korvet, ale také 3 ruské ponorky třídy kilo a minimálně 15 pobřežních miniponorek. „Dokážou stavět malé i střední lodě na slušné úrovni. Zvláště rychlé útočné čluny revolučních gard stojí za povšimnutí,“ uvedl Visingr.
Flotila dronů a kyberschopnosti
Americká DIA ve své zprávě upozorňuje, že Írán se v posledních letech neustále snaží masivně rozvíjet a rozšiřovat portfolio vlastních bezpilotních prostředků. Od průzkumných až po ty, které jsou schopné nést výzbroj.
„Írán vyvinul mnoho z těchto systémů zpětným inženýrstvím na základě sestřelených prostředků ze Západu,“ uvádí se v dokumentu. I přes pokrok ve výrobních schopnostech se například ohledně motorů a dalších klíčových komponentů pro drony spoléhá Teherán stále na dovoz.
Za zneklidňující pak zpráva uvádí další aspekt íránského programu bezpilotních prostředků a to, že je Teherán ochotný prodávat či poskytovat své technologie svým spojencům v regionu. To se ukázalo při loňském útoku dronů na dvě klíčová saúdská ropná zařízení. Spojené státy a Saúdská Arábie připisují útok Íránu. Teherán to odmítl s tím, že za útokem stáli povstalci z Jemenu.
Dynamický pokrok Írán zaznamenal podle DIA také v kybernetickém prostoru. „Po velkém kybernetickém útoku na íránská jaderná zařízení v roce 2010 Írán zvýšil své vlastní kapacity,“ konstatuje zpráva tajné služby.
Oblast mají podle DIA pod palcem revoluční gardy a pracují na komerční a vojenské špionáži. V roce 2012 američtí činitelé obvinili Írán z řady počítačových útoků na americké banky, jejichž cílem bylo narušit jejich provoz a podobně vojenská tajná služba označila Írán za pachatele kyberútoků vůči leteckým společnostem, zbrojním dodavatelům a energetickým a telekomunikačním firmám po celém světě.
Také společnost Microsoft loni odhalila hackerskou skupinu původem z Íránu, která se údajně pokusila proniknout do elektronických účtů amerických vládních úředníků.
Vojenská přehlídka íránské armády z roku 2017:
22. září 2017 |
