„Když se tehdy nenašel zpravodajský materiál dostatečně zajímavý pro vysílání, nepokusili se redaktoři vyplnit prázdný prosto něčím jiným a hlasatel prostě oznámil, že nejsou žádné zprávy“, komentoval tuto událost Tim Crook v knize Mezinárodní rozhlasová žurnalistika: Historie, teorie a praxe.
Tuto kuriózní situaci podle něj zavinil zjevný nedostatek novinářského umu ve spontánně amatérské akci.
Toho dne se ovšem v britském impériu přece jen něco přihodilo. Kromě fotbalových zápasů začaly na území tehdejší Indie nepokoje v přístavu Čitágáon (dnes leží v Bangladéši) - na 700 mladých lidí zaútočilo na telegrafní úřad a odpojilo všechny komunikační zdroje města. Ale přihodilo se to až v době, kdy se zpráva o této události už nemohla dostat do večerních zpráv v Londýně.
Samotné rádio BBC svůj den beze zpráv přibližuje takto: V roce 1930 si redaktoři v rozhlase již sami vybírali a editovali zprávy pro své pořady z agentury Reuters a z ostatních zdrojů. K těm patřily i různé vládní úřady.
BBC šetří, ve zpravodajství zruší 450 míst |
Zprávy odtud se do rádia dostávaly většinou ve formě oficiálních oznámení, jako bylo třeba varování před hustou dopravou či rada posílat vánoční pohlednice s předstihem. Nakonec byly zpravodajské relace těmito oznámeními tak přetíženy, že pro ně musel být vytvořen zvláštní pořad a začaly se vysílat mimo skutečné zprávy.
Zároveň se ale objevil tlak ze strany těchto úřadů na ovlivňování obsahu skutečných zpráv. Stalo se tak i v předvečer Velkého pátku roku 1930. Ministerstvo vnitra se tehdy snažilo pozastavit zveřejnění informace o rozhovoru s ministrem. Žádné noviny ho neměly otisknout během Velikonoc, a tak kontaktovali BBC, aby se informace o něm nedostala do večerních zpráv.
Během následujících 24 hodin však příliv jakýchkoliv zpráv - oficiálních i neoficiálních - jednoduše vyschnul. Proto si posluchači na Velký pátek nakonec poslechli tu neuvěřitelnou větu o dni beze zpráv, následovanou hudební čtvrthodinkou.
