Jejich prostor, jejich podmínky. Tak to přece má být, že? Však fotky z dostihů nejsou žádným nadřazeným veřejným zájmem, na ketrý musí mít každý "právo".

Je to podle mne nesprávný čin dostihového spolku, ale na druhou stranu oni závody pořádají a mají právo si tam pustit koho chtějí, tak jako Sparta na své fotbalové utkání. Pokud jsou novináři solidární, neměli by na VP přijet a informovat o ní. To se ovšem nestane.

Streissand effect

myslím, že teď tu fotku vidělo mnohem víc lidí

Jo, tím, že se takové věci nebudou zveřejňovat, se to vyřeší.

Zakažte ten závod. Buď jako military nebo proutěnky. A nemelte o tom, že tu zabijárnu koně milují.

Ty koně milují ježdění. Pokud nebude ježdění, nebudou ani ty koně. Pokud nebude přitažlivá Velká pardubická, že se prostě vyškrtne ten poslední hlavní závod, tak zájem lidí úměrně poklesne, což znamená míň reklam, míň peněz, míň koní. Daleko víc koní se kvůli tomu ani nenarodí, než kolik tam zemře.

Ta fotografie je skvělá a spolek je trapný.

Mají pravdu, zveřejnění drastické fotky těsně před smrtí koně bylo nechutné.

A není neetický celý ten závod?

Takže ať si Velkou pardubickou financují sami bez dotace státu.

To je strašné zjednodušení problému. Ze závodů profitují nejen soukromníci například z ubytování a stravování diváků z celého světa, kteří platí daně. Platí se DPH ze vstupného. Prodávají se televizní práva na TV přenos závodu a mnohé další příjmy kraje i státu. To je stejné jako říci, mě se nelíbí určitá politická strana, nechci aby dostávala příspěvky na svoji činnost z mých daní. Tak to prostě nejde. Také nelze říci že nechceme žádné dotace z EU i když jsou často zdrojem korupčního jednání.

Něco ze zákulisí Velké pardubické.

Bývalí vítězové a někteří trenéři protestují v prohlášení nazvaném „Tak nám zabili Velkou pardubickou...“ proti zamýšleným či už probíhajícím úpravám slavného dostihu. Pod dokumentem, který má ČTK k dispozici, jsou mimo jiné podepsaní čtyřnásobný šampion Václav Chaloupka či kouč Čestmír Olehla, který připravoval slavného Železníka. „Jsme přesvědčeni, že úpravy povedou k trvalému znehodnocení, ke ztrátě věhlasu, který nejlépe a oprávněně vystihoval známý slogan - nejtěžší dostih na evropském kontinentu,“ stojí v textu podepsaném devatenácti lidmi, převážně bývalými žokeji a trenéry. (zdroj iDNES.cz) A kdo je na druhé straně barikády: Čtrnáctičlenná expertní skupina. Ta vznikla po loňském 130. ročníku a smrtelném zranění koně Sottoventa na Taxisu. Jsou v ní mimo jiné osminásobný vítěz dostihu Josef Váňa (trenér mrtvého koně, jeho nešťastný pád zavinil jednoznačně žokej, který hnal koně do velké skupiny a tam neměl žádný prostor pro pořádný skok). Váňa je i trenérem a předsedou České asociace steeplechase (ČASCH), žokejové Josef Bartoš, Martin Liška a Jaroslav Myška, veterináři, správce dráhy či zástupce zemědělské univerzity. A samozřejmě k tomu vedla i zmíněná fotografie Romana Vondrouše. A že vyhrál loňské Czech Press Photo? To je zcela subjektivní hodnocení poroty, která ve finálovém kole rozhodovala mezi jeho a mnohem lepší fotografií zcela vyčerpané zdravotní sestry na covidovém oddělení. Howgh !!!

Ještě k závodům, ne na každém dostihu dojde k smrtelné události. Ale i v zahraničí dochází k těmto událostem, většinou jde o chybu jezdce. Nikdo ale dostihy nezakazuje. Velká pardubická je náš nejtěžší dostih a proto tam dochází k těmto příhodám. A fotografie má být spíše pozitivní a nezdůrazňovat jen tragédie. Bohužel v povaze řady lidí je tyto fotografie vyhledávat (ať se to týká světových konfliktů, přírodních katastrof, dopravní nehod a dalších) a světové fotografické soutěže tento trend podporují. Pořadatel si toho fotografa nepřeje, je to jeho právo a ani desítky či stovky "ochránců" koňských práv s tím nic nezmůžou. Ať se takoví ochránci zaměří proti organizátorům většiny motoristických závodů, nebo špičkových lyžařských závodů, při nichž umírají lidé.

A navíc takový smrtelně zraněný kůň dlouho netrpí, veterinář jeho utrpení brzy zkrátí. Kůň je stejně jako skot či vepř domácí domestikované divoké zvíře a v dávné minulosti byl loven pro potravu, později vyžíván jako tažné zvíře, jezdecké zvíře v bojových konfliktech (a to ještě nikdo za jeho práva nebojoval a to jich v bojích padli desetitisíce) a v současné době slouží většinou pro sportovní účely a zábavu. Řada lidí se s nimi ztotožňuje, přisuzuje jim lidské vlastnosti a schopnosti a proto vidí spíše koně než jezdce, který také v těchto závodech hodně riskuje. Howgh !!!

Ten fotograf se nezaměřuje na tragédie, tohle byla jedna fotografie z několika desítek, mezi nimi i pozitivní.

Článek není o zranění koni ale o selekci novinářu.

Jestli si pořadatelé chtějí počínat jak na soukromé akce tak ať neberou žádné peníze z veřejných zdrojů a státních firem.